fmash

Další z formičky filmů o outsiderech. Tentokrát si nesympatické postavy dají předsevzetí, že se budou chovat opravdu kreténsky, což jsme ještě neviděli. Jo, sorry, viděli jsme to. Asi stokrát. Britsky (vlastně irsky) pokerové tváře to skoro vylepšují, ale tady se chtěnost prostě neprojevuje dychtivostí, to je jen polehčující okolnost, nikoli omluvenka. No a když se všechny ty neuvěřitelné náhody neuvěřitelně náhodně vyřeší, oddychnete si a jdete se podívat, jak se jmenoval ten film, který si nemůžete vybavit, ale který byl skoro úplně stejný. Ještě že si to zapisujete na čsfd, protože jinak byste si nikdy nevzpomněli. Zkrátka nuda od nudy pojde. 1¾.

Sice jednohubka, ale celkem chutná. Původně poměrně těžko zařaditelný hlavní hrdina, ztvárněný Tomášem Hanákem, nebo kým, se trochu podezřele vybarvuje do někoho mnohem pomilováníhodnějšího, než by se dalo čekat. Dokonce tak, že je to až trochu... jak to říct, a neopakovat se... podezřelé. Ale jinak je velice mazaný a umí to zaválet s Marisou Tomei. 3¾.

Přemýšlím, jestli se mi líbilo ještě něco kromě Bruja, nečekané Jonesovy mařeny a Cate Blanchett. A jak tak přemýšlím, nic mě nenapadá, protože si po tom týdnu vlastně nemůžu vzpomenout, čím byl ten film zajímavý kromě krávy, která nepozná, když ji přijde někdo zachránit zadek (a další ty věci). A trochy indiánského vůdů. Tak toho snad radši nechám. Vstup mezi klasiku bych tomu teda radši nepředpovídal.

Reno by si mohl podat ruku s Willisem, oba už mají role svých stárnoucích drsňáků tak nacvičené, že si vlastně chodí do práce odpočinout. Film je doják o vysloužilém mafiánovi, který je na stará kolena ukrutně hodný úplně na všechna zvířátka a dětičky, čímž je samozřejmě velice sympatický. A taky asi o tom, že kdyby byli všichni organizovaní zločinci tak zoufale neschopní amatéři jako ve 22 výstřelech, podobné filmy by vznikaly pouze jako nostalgická vzpomínka na časy, kdy ještě existovaly mafie. Esteticky celkem vydařená podbízivá pitomost. 1¾.

Jeden z typických zástupců žánru. Kopíráková rodinná situace, kopírákoví antagonisté, zcela zapomenutelná kopíráková zápletka. Na druhou stranu záporák je fakt dost drsňák, což je asi jediná věc, u které nepřemýšlím, jak to, že se tenhle biják vynořil z let devadesátých a kde se těch deset let mohl zaseknout.

Lehká společenská satira. Příjemná zábava z jiného konce světa, nicméně i tak bychom mohli najít domácí paralely nejen ve strastech panelákového soužití (závistivé sousedy ale nečekejte, obsah kecá). Tak trochu nostalgie.

Trochu jsem bál, že to bude upocená „legrace“, naštěstí to ale byla planá obava. Nejde sice o nijak náročnou podívanou a sem tam umístěné extra parodické kousky à la Žhavé výstřely bych klidně oželel, ale pobavil jsem se výborně.

Podivná lyrika, u které jsem si často nebyl jistý, jestli se vlastně koukám na film. Jinak ale některými detaily dost zajímavě a celkem esteticky ztvárněné setkání civilizací. Ovšem trojka jen tak tak. 2¾.

Oddychovka na deštivé sobotní odpoledne, která ani po desetiletích neztrácí kouzlo. Vlídnost sama (točí se takové věci ještě vůbec, aby ale nebyly zároveň unyle poučné a rodinkovsky trapné?) a dodnes si vpomínám, jak jsem se učil flusat na šutry, abych byl chlap.

Jsou filmy, u kterých by mělo být uvedeno procento, o něž si máte v duchu snížit částku, již jste ochotni na nákup daného snímku vynaložit v případě, že nestojíte o 3D efekty. U Vánoční koledy tu číslovku tipuji tak na šedesát. Touha ohromit z toho čiší, a přitom příběh je jen o silně nesympatickém týpkovi, jenž má tu neuvěřitelnou kliku, že se celý svět duchů včetně pohanských bohů může přetrhnout, aby se ten týpek začal chovat jako spořádaný a hlavně perspektivní pohan, dotující své bližní, a ne jako lakotné hovado, které zítra beztak umře. Dost mi to pilo krev, i když za to asi z větší části může Dickens, ale překvapivě jsem to bez větších problémů dokoukal. 2¾.