KacHnAop

Zmizení se mi od Denise Villeneuvea líbilo velmi, neboť všechno do sebe zapadalo a vznikl tím jeden kompaktní celek. Zdá se, že jsem k tomuto filmu začal velmi negativně, ale opak je pravdou. Villeneuvea práce s atmosférou je brilantní a potvrzuje už jen to, že to je jedna z nejsilnějších zbraní, kterou disponuje. Ve Zmizení nám byl nabídnut sychravý svět, ve kterém si jedna stará kráva léčila svůj komplex tím, že unášela malé děti a prostřednictvím všeljakých chemikálií oblbovala jejich zdravý rozum. To vše bylo podtržené skvěle napsaným charakterem (detektivem), pro kterého ctění právních předpisů bylo klíčovým základem jeho pracovní existence. Naopak naprostým opakem byl otec jedné z unesených dcer, který se pro návrat své milované holčičky rozhodne vzdát veškerých morálních zásad. Nutno podotknout, že jeho motivy pramenící z naprostého zoufalství k takovým činům nejsou sice odpustitelné, ale pochopitelné ano. Proto bylo zajímavé sledovat střet mezi zákonem na jedné straně, a otcovskou láskou a dychtivostí dostat dceru zpět za každou cenu na straně druhé. Sicario je filmem naprosto odlišným. Jeho temná stránka vychází z reálného a nelidského světa v příhraniční oblasti mezi USA a Mexikem, ve kterém neplatí žádné zákony a ve kterém jsou nemilosrdné vraždy na denním pořádku. Bohužel nejen tato příhraniční oblast, ale většina Latinské Ameriky je pro své drogové kartely neproslule známá. Proto je to silné téma. Všechno se to doopravdy děje. A to je navíc jen zlomek toho, jak skutečně odporný život, jenž je spojen s drogami, vypadá. Kromě samotného námětu je silnou součástí atmosféry hudba. Musím říct, že jestli se někde hodí adjektivum pekelný, pak právě tady. Jen tiše sedíte, unášíte se na vlnách tohoto pekelného soundtracku a jediné, co v daný okamžik slyšíte, je bušení vašeho srdce. Ústřední trojici (Blunt, Del Toro a Brolin) také nemám, co vytknout. Brolin klasik, Emily Blunt mám film od filmu stále více rád, avšak nejpozitivnějším způsobem překvapil Del Toro, který ukázal, že umí hrát. Jeho výkony jsou jinak mnohdy kolísavé, ale dejme tomu, že ne každý režisér s ním umí pracovat. Přesto nemůžu film ohodnotit plným počtem hvězdiček, na rozdíl od Zmizení. Film šlape, nenudí, režisérova práce s atmosférou je výborná, hudba neskutečná, herecké výkony bez problémů. Ovšem dějové zvraty jsou většinou předvídatelné a film mě žádným momentem tak silně nevzal a neohromil, jak při plném hodnocení požaduji. Hlavně v závěru šla scénáristická kvalita a kreativita dolů. Čekal bych víc, než společné vyvrcholení u večeře, ve kterém navíc nefunguje ani ta emocionální složka. Přitom potenciál byl v rámci životního příběhu postavy Del Tora velký. Ale kdo ví, třeba tyto nedostatky napraví další projekce.

Po včerejší návštěvě kina nejsem v tuhle chvíli schopen plnohodnotného hodnocení. Ten film ve mně vyvolal tak silné a těžko popsatelné emoce, že to prozatím nedokážu. Jedno ale vím jistě. S největší pravděpodobností se jedná se o film roku, ať si každý říká, co chce, ale já to tak cítím. Bezchybná vizuální stránka, geniální herecký koncert Matthewa McConaugheyho (spolu s Temným případem a Klubem poslední naděje vrchol jeho kariéry) a snad z celé Nolan - Zimmer spolupráce nejpůsobivější hudba, která dokonale vyjadřuje pocity zoufalství, smutku, zákeřnosti, ale i lásky, štěstí a naděje. Dlouho jsem nezažil tak mrazivý pocit s neustálým doprovázením husí kůže. Tohle a další silné stránky dělají z emocionálního Interstellaru opravdu výjimečný film. Věřím, že s další projekcí bude zážitek ještě mnohonásobnější , a já budu poté konečně schopen vyjádřit veškeré své myšlenky a pocity.

Drive není všedním filmem vyprávějícím o autech a kriminalitě. Je to film, který přes veškerou svou drsnost a brutalitu dokáže v člověku vzbudit i ty nejneočekávanější emoce. Goslingova charismatická postava se schopností vzbuzovat respekt, a to pouze prostřednictvím kamenné tvářě a neverbálního projevu, je vykreslena víc než působivě. Závěr v doprovodu něžné hudební melodie, u kterého člověk neví, zda se má smát či brečet, podtrhuje už jen celkově zvládnutou filmařinu. Vynikající film.

Bohatý život burzovního makléře Jordana Belforta v jednom velkém strhujícím příběhu. Tak jak se komplexně Scorsesemu podařilo propojit jednotlivé filmové žánry a nastavit po celý film tak vysoké tempo je neúvěřitelné. Ocenění oscarem Leonardového výkonu by tentokrát po právu zůstalo zasloužené. Opravdu vtipný film patřící k nejlepším začátkům roku.

Vizuálně nepochybně nejzvládnutější film předchozího roku. Scénaristicky je ale Gravitace slabším snímkem, který nám nabízí pouze jednu ústřední postavu a nesofistikovaný příběh. To nevadí, protože díky Cuarónovým řežisérským schopnostem dopadl film nejlépším možným způsobem. Manipulování s napětím a závěrečné emocionální vyvrcholení to jenom potvrzuje.

Singerova koncepe X-men byla brilantní, ale musím uznat, že Vaughn posunul látku ještě o několik tříd výš. Jeho styl je sice poněkud odlišnější, ale pro mě daleko bližší. Film je postaven na kvalitně a inteligentně napsaném scénaři, hudbě a především na skvělém ztvárnění postav. Tak, jak charismatický Fassbender zahrál Magneta byl neskutečný zážitek. Jeho výkony jsou film od filmu lepší, a jak už tu někteří psali, o něm ještě hodně uslyšíme.

Dokonale natočený film, dokonalé herecké výkony, dokonalý humor, dokonalá hudba a snad nejgeniálněji napsané dialogy, co kdy film mohl nabídnout. Počáteční výslech Waltze ohledně ukrývání židů musel být pro messiera LaPadite tak nepříjemný, že mu ani nezazlívám jeho následné prozrazení, protože neustál bych to asi ani já. O taktéž výborné hospodské scéně nemluvě. Bravo Tarantino.

Ano. Moje hodnocení se zdá být na první pohled poněkud přehnaně vysoké, ale nemůžu si pomoci. Pamatuju si, jak jsem byl na šestém pokračování Rychle a zběsile v kině s kamarádem a poprvé mi byl nabídnut trailer Světové války. Řekl jsem si Brad Pitt, hezké, ale to je tak všechno, čím by mě film nalákal do kina, neboť mě vůbec ničím nezaujal, ačkoliv se snažil být na první pohled velkolepou podívanou. Taktéž zdejší hodnocení mi neposkytlo sebevětší chuť a motivaci se ke zhlédnutí dokopat. Včera jsem ale tenhle film viděl a už jen si říkám, jak jsem mohl být tak nedůvěřivým idiotem. Viděl jsem už velké množství filmů o zombie a podobných ohavnostech požírajících lidské maso, ale jen hrstka jich byla vynikajících, kupříkladu Úsvit mrtvých či seriál Walking dead, zbytek je průměr a nektěré dokonce tvrdý podprůměr až na nervy brnkající slátaniny bez sebemenší špetky napětí či dokonaleji napsaného scénáře. Jenže Světová válka mi ukázala to, čemu už jsem dlouho nevěřil, a to skvělý zombie film. Nejen, že tenhle film je skvělý, ale bez sebemenšího zaváhání ho hodnotím za úplně nejlepší, který kdy byl natočen. Co se týče filmů se zombie samozřejmě. Film disponuje dobrými hereckými výkony, Brad je jak jinak opět frajer, oslnivým a místama napínavým příběhem doprovázejícím slušnou hudbou, vizuálně bezchybnou podobiznou, úžasnými maskami a závěrečný zombie výjeb byl opravdovou lahůdkou. Postavy měli na konci z vynalezeného viru jako kamufláž radost a řeknu vám, já měl taky radost. Je to sice donekonečna omílaná látka, ale tolik jsem toho nečekal a navíc je film režijně zvládnut maximálně. Akce střídala akci, takže jsem se nenudil ani na minutu. Prosím o pokračování.

Poctivě natočená duchařina, která ačkoliv funguje na principu ohraného scénáře, veškerých klišé o strašidelném domě, vymítání a dalších střípků jednotlivých hororů, ve kterých už bylo všechno viděno, uznávám, že se jinak Wanovi povedla s přehledem. Ohrané to je, ale natočit tak napínavý a poutavý snímek, přestože lze v něm předvídat každičký detail, je jednoduchá ukázka Wanova filmového talentu, kdy z minima vytáhne maxium. Kamera je užásná, herci nezahráli špatně, Farmiga sympatická a hudební motiv je nejsilnější složkou celého filmu a dodává pocit opravdového znepokojení a strachu. Nebál jsem se ani chvíly, ale celkově je Wanuv film velice hodnotným kouskem, kterým mi akorát dokázal, že v součastnosti patří mezi nejlepší hororové borce a zvýšil tak očekávání na jeho možná, jak sám tvůrce řekl, poslední horor. A to Insidious 2, protože jednička byla pecka.

První díl byl zážitek a nostalgie, sledovat legendární hereckou sestavu, i když scénář byl naprosto jednoduchý. Dvojka je víceméně totéž a nepřináší nic, čímž by očka filmového diváka překvapivě okouzlila. Postradatelní 2 je ale pořád svižný a vtipný film, některé akční scény či hlášky bodly a vidět závěrečnou bitku Stathama s Adkinsem a především Stallona s Van Dammem, i když ti můžou být rádi, že mají stále svoje zuby a chodí o vlastních, byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Jinak než průměrný ale hodnotit nemůžu.