Mefistofelle

Jeden veselý patolog si dal rande s jednou moc milou slečnou. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, ovšem rande si dali na pitevně. Pořád to není dost zvláštní? Tak dobře, ona slečna byla mrtvá... Autopsy je kraťas, který si nebere servítky. Pokud nechcete vědět, jak vypadá práce na pitevně - nedívejte se na to. Pokud nechcete vidět patologa znásilňujícího mrtvolu - nedívejte se na to. Pro nás "úchyláky", co mají žaludek z oceli, je to ovšem lahůdka. Mozartovo Reqiuem hrající na začátku dobře naladí na zbytek. A sotva si trochu zvyknete na pitevní prostředí, přijde pořádný hardcore zakončený takovou roztomilou scénou s krmením pejska. Zkrátka, nic pro slabé povahy to není a smlsne si na tom jen okrajové publikum.

Neskutečná hovadina, opravdu se mi skorem nedostává slov. Jediné, co jakž takž stojí za to, je atmosféra, která se docela povedla, ale to rozhodně nestačí. Především, postavy se chovají neskutečně pitomě a jejich emoce a reakce absolutně neodpovídají dané situaci. To, že se dostali do parádní bouračky a navíc srazili jakéhosi chlápka, je nechává poměrně dosti chladnými a ani ne hodinu na to se někteří z nich vesele oblejzají v čekárně. Alespoň náznak posttraumatického šoku by bodnul. Hlavní hrdinka je občas taky dost tragická. Jak jinak si vysvětlit, že holce, která nějaký čas chodila na lékařskou fakultu, není ani trochu divné, že když už se jí doktor chystá píchnout velkou jehlu do páteřního kanálu (samo o sobě dost uhozený v dané situaci a podmínkách), tak jí ani nevydezinfikuje kůži. A kdyby jen to... Tvůrce bych poslala zpátky do základní školy aby si trochu zopakovali hodiny biologie. Protože opravdu jsem na pitevně nikdy neviděla žaludek, který by měl jenom otvor, kterým jde potrava dovnitř, ovšem žádný, kterým by šla ven. Do střeva se nejspíš dostává teleportací. A u scény s vnitřnostma rozvěšenýma nad rozkuchaným týpkem jsem už málem brečela. Opravdu je tak těžké přijít na to, že s plícema a srdcem mimo tělo se MLUVIT NEDÁ, natož to vůbec přežít? Jasně, podobné věci jsem viděla i v jiných filmech, ale tam to buď nebylo bráno vážně nebo to bylo béčko, kde jsou takové hovadinky tak trochu úmyslem a filmu jako celku slouží dobře. Aby bylo jasno, nemám ráda hnidopišské vychytávání každé drobné chyby ve filmu, ale zde mě to tak bilo do očí, že to jinak nešlo. A to ještě spoustu věcí vynechávám.

Aby bylo jasno, romantické komedie nesnáším a vždycky se k nim dostanu jen nějakou náhodou, většinou právě před Vánoci. Přesto se ale snažím hodnotit je spravedlivě. Tento počin mě víceméně zaujal Renée Zellwegerovou, kterou mám jako herečku vážně ráda a to i přesto, že se nejvíce objevuje právě ve filmech tohoto žánrového zaměření. No, nedá se říct, že by mě zklamala. Je jasné, že holka má i na lepší role, ale tady zkrátka moc co předvést nebylo. Faktem zůstává, že jí to nejen slušelo (taky chci takhle rovný vlasy!), ale byla s ní docela i sranda. Možná, že kdyby jejím filmovým partnerem nebyl takový morous, tak by to bylo i o stupeň lepší... Jinak se dočkáme samozřejmě spousty žánrového klišé (hlavní hrdinové se nejdříve nesnáší, pak si padnou do oka, a když se líbají tak všichni nadšeně tleskají), ale já jsem od toho ani nic jiného nečekala, takže pohoršené odfrknutí si protentokrát blahosklonně odpustím. Jinak než čistý průměr to ale nevidím.

Jste-li americkým teenagerem, nemáte to skoro nikdy lehké. Zvláště pokud jste hluchoněmé děvče, které se stane obětí brutálního znásilnění od partičky ne moc inteligentních, zato ale nabušených grázlů. Ovšem Heather, to nebohé znásilněné děvče, má pěkně drsnou ségru, která rozhodně věci nenechá jen tak... Savage Streets je film drsný, vtipný, akční a hlavně dosti zábavný i přes spoustu chyb, které by se na něm daly najít. U mě to ale nejvíc vyhrála Linda Blair, ačkoliv prý dostala za svůj výkon zlatou malinu. Dobře, není to na Oscara, ale myslím, že její (ne)herectví se přesně do takového typu snímku prostě hodí. Zvlášť ke konci to rozjíždí fakt parádně. Přesto je možná trochu škoda, že se do pomsty nezapojily i její kámošky, takové teenage dívčí komando s natupírovanýma hlavama a upnutýma oblečkama by nebylo k zahození... a i pány by to nepochybně potěšilo.

Tohle je přesně ten typ dokumentu, který by měl být pouštěn ve školách. Forma je vcelku poutavá, dokumentarista dostatečně šílený (jak jinak si vysvětlit jeho ochotu jíst měsíc v kuse McSrágory) a hlavně to není přehnaně teatrální a hysterické jako jsou dokumenty Michaela Moorea. Osobně mě doslova šokovalo například to, jak enormně se mu během pouhého měsíce zvýšila hmost, hladina cholesterolu a cukru. Pro někoho, kdo se v tom trochu vyzná, jsou to takřka neuvěřitelná čísla. Zadruhé, začínám si vážit našich školních jídelen a la komunistická kantýna. To, co servírují ve školách americkým děckům, jsou neskutečné blafy a oproti nim jsme zeleninový ráj. No, není se co divit, že Američani jsou nejtlustší národ na světě, když fast-foody jsou na každém kroku a většina dotazovaných ani neví, co znamená slůvko kalorie... můžeme jenom doufat, že podobný trend, rozvíjející se v posledních 20 letech i u nás, nebude sledovat stejnou cestu.

Nemůžu si pomoci, ale ani zdaleka mi to nepřišlo tak brilantní, jak by se mohlo podle zdejších procent zdát. Bavilo mě to první půlhodinu, ale poté už jsem se začala trochu nudit. Mickey Rourke se docela snaží, ale maximum ze sebe podle mě nedostal ani zdaleka. Jediný herec, který mě silněji zaujal, byl Robert De Niro, který byl skutečně démonický, ovšem zamrzelo mě, že mu nebylo věnováno víc prostoru. Jako plus rozhodně beru vykreslení dobového prostředí a života černošské populace... mimochodem, jejich hudba má opravdu něco do sebe. Jako mínus vidím přílišnou rozvláčnost děje, navíc podpořenou docela dlouho stopáží, a podivný závěr. Voodoo tématika mi rozhodně nevadí, ale téma nebylo dostatečně rozvedeno, ačkoliv potenciál je zde veliký. Angel Heart není špatný film, ale mezi výrazně dobré (alespoň z mého úhlu pohledu) rozhodně zařadit nejde.

Na Black Christmas jsem byla natěšená, protože jsem na tento film četla/slyšela jsem povětšinou jen samou chválu. A úvodní vražda skutečně byla parádní. Jenže pak se to začalo nějak divně táhnout a já se místy začínala lehce nudit. Zejména mě však nešlo pod nos chování policie, která vraždy vyšetřovala dost diletansky. Chápu proč - filmaři prostě chtěli dát vrahovi dost prostoru pro jeho řádění, ale jiště by to šlo vymyslet i lépe. Na druhou stranu mě však potěšili herci, kteří své role zvládli všichni dobře, což film táhne dost nahoru. Zkrátka, Black Christmas mají své lepší i horší momenty, výsledek je ale vcelku uspokojivý.

Na úvod řeknu, že je to přesně ten druh filmu, který tak jako mnoho jiných trochu doplatil na to, že se po většinu stopáže odehrává na jedné jediné lokaci. Spíš než napínavých scén či nějaké té dramatičnosti se dočkáte rozhovorů mezi hlavními postavami, které bohužel po čase začínají trochu nudit. Pár scén je ale opravdu výživných (pokud myslíte na tu s vlky, myslíte správně). Navíc, téma samotné je zajímavé, protože se nejedná o nic nadpřirozeného, ale o věc, která by se klidně mohla stát a to i u nás. To v člověku vyvolává trochu zvláštní pocit a nutí vás přemýšlet o tom, co byste dělali vy v podobné situaci. No, není to film, který by mi dlouho ležel v hlavě, ale originální to je, takže hodnotím jako čistý průměr.

U fake snuff filmů se jaksi automaticky předpokládá, že to bude podívaná, která vás šokuje a znechutí. Niku Daruma k tomu má od začátku velmi slušně nakročeno. Handycam styl v tomto případě ujde (rozuměj, nevypadá to jako kdyby kameru držel důchodce s Parkinsonem) a vše vypadá velmi reálně. První problém nastává jakmile dojde na sex. Ano, dámy a pánové, genitálie jsou zcenzurovány čtverečky. Ne, že bych tolik toužila vidět nádobíčko souložících Asiatů, ale důvod skutečně nechápu. Kvůli věkovému ratingu to být nemůže - takové filmy zpravidla mívají jedině ten nejvyšší rating díky extrémní brutalitě, tudíž žádné dětičky by se k podobným mravnost ohrožujícím snímkům tak jako tak neměly dostat. Vlastně mi to přišlo docela vtipné - uřezávání končetin nevadí, penis ano... no, radši to nechám stranou s tím, že v Asii maj ohledně podobných věcí holt nějaké divné zvyky. Jak film pokračuje, začíná přituhovat a místo klasického porna nastupuje BDSM a nakonec pravé a nefalšované mučení. A zde je další kámen úrazu. Ty postupně uřezávané končetiny jsou samozřejmě gumové a je to na nich strašně vidět. Chápu, je to nízkorozpočtové a má to už taky nějaký ten rok, ale pokud se maso nechová aspoň trochu jako maso, ale jako neživý předmět, kterým ve skutečnosti je, tak to prostě není ono. Měla jsem z toho místy pocit, jako kdyby rozebírali spíš figurýnu z New Yorkeru než živého člověka. Jediná scéna, která působí trikově docela dobře, je ta s jazykem... doteď si ji dokážu v hlavě naprosto přesně vybavit... brrrr. ----- Závěr? Atmosféra je opravdu výborná, vše působí velmi realisticky a takový ten "nechutný" pocit jsem u toho měla, což je přesně to, co od fake snuff snímků očekávám. Stopáž je taky ucházející a herci to zvládají dobře. Kdyby nebylo té genitální cenzury a nedotažených triků, byla bych velmi spokojená, ovšem takto se musí Niku Daruma ode mě spokojit jen se třemi hvězdičkami.

Mějme 15 schizofreniků, 10 paranoiků, 10 hysteriků, 5 maniodepresivních psychotiků, 5 sexuálních deviantů a erotomanů, Dalího, Lynche, Waterse, Bunuela a Švankmajera. Tuto skupinu lidí zavřme do veliké místnosti se stroboskopickým osvětlením a pusťme jim k tomu libovolnou noisovou kapelu. Dejme jim k dispozici hračky, papír, barvičky, různý šrot, kameru a gigantickou dávku halucinogenů (bláznům předem vysadit pro jistotu léky). Počkejte nějakou dobu a vznikne vám něco podobného jako je Hospital Brut. ----- Tenhle krátký surrealisticky bizarní filmeček se popisuje skutečně těžko. Je to šílenost naprosto vytržená z jakéhokoliv kontextu, plná úchylností, trochu toho animovaného gore a šílených zvukových efektů. Bližší popis bohužel v tento moment poskytnout nemohu, prostě se koukněte a uvidíte sami.