dubinak

V 2. sérii první tři díly vládly rozpaky a strach o kvalitu. Sice se Taika snaží zakomponovat co nejvíce nových prvků a pobavit tak diváka po všech směrech, ale zezačátku to ubíralo na vtipu a bylo cítit velké a až trochu přepálené úsilí přijít s nečím svěžím. V druhé sérii je sice lehčí rozpoznat silnější epizody od těch slabších, ale vesměs je tahle série stejně strašně super a někdy jsem měla i pocit, že jsem se tlemila víc, než v té první, takže nevyváženost je tu určitě znatelnější, ale Taika to pak dokáže dvakrát tolik vykompenzovat. Humor je prostě pořád na špici a minimálně jednu řadu by to ještě chtělo, pokud si to udrží obdobné tempo.

Na ruské poměry velice slušné. Obecně se Rusové kinematograficky blíží těm americkým a Češi jim ve své podstatě ještě nesahají ani po kotníky. Sci-fi je to vskutku uspokojivé, komorní, efekty jsou téměř na špici a věrohodnost tomu nechybí. Sputnik svým nápadem připomíná několik o hodně dražších snímků z vesmírného a vědeckého prostředí. K velké škodě se to příběhově drží trochu moc na úzdě a určitě by stálo za to ji povolit a zatlačit trochu víc na pilu. Zkrátka ten potenciál využít do mrtě a diváka taky ještě ždibec vyždímat. Herecky to bylo fajn a ráda budu určitě vzpomínat, do dokonalosti mi ale ještě kus chyběl.

Tady je opravdu velmi složité odhadnout, co tím chtěl básník říct a nevím, proč nebyl schopný scénář zaobalit do nějaké smysluplnější a dívatelnější formy, protože jedním slovem je tento film brajgl. Zezačátku se zdá, že to bude nevšední pojetí a příběh se rozjíždí výborným způsobem, takže čekáte, že to bude přinejmenším netradiční a originální. Bohužel, tím vším In the Trap není ani zdaleka. Přišlo mi, jako kdyby sám režisér nevěděl, jak se scénářem naložit. V jednom momentě děj tak brutálně upadne, že už se za celou dobu nezvedne. Smyčcová hudba sice dokázala vzbudit nepříjemné pocity, ale mnohem nepříjemnější jsem je měla z toho zabordeleného scénáře. Nakonec jsem z toho spíš naštvaná, ale dlouho to trvat nebude, protože už teď si to skoro nepamatuju.

Že jsou Španělé dobří v natáčení hororů to už je docela známá věc. V Malasaňa 32 je atmosféra asi tou poslední věcí, na kterou bych si mohla stěžovat. Hororová stránka funguje uspokojivě, masky jsou hrůzostrašné a lekaček se taky dočkáte. Hudební podkres tu taky dělá hodně a herci jsou fajn. Tři hvězdy dávám nicméně proto, že film je trochu zdlouhavý a ta dynamika k tomu plnohodnotnému zážitku fakt docela chybí. To rozuzlení bylo navíc extrémně divné, sice nevšední, ale divné. Nechápu, jak se někomu v hlavě zrodí zrovna tento nápad. K mé smůle mi to prostě nějak nesedlo do noty, ale jako průměrná hororová jednohubka je Malasaňa úplně dostačující.

Dokument o LSD bych si představovala asi určitě poučnější a hlavně by bylo potřeba od toho lidi spíše odrazovat, než je na to lákat. Tahle Netflixová záležitost totiž působí spíš jako 13 důvodů, proč LSD určitě zkusit. Bylo sice zajímavé a někdy i vtipné poslouchat historky o tom, jak byli celebrity na tripu, na druhou stranu tu zaznělo několik závažných věcí, jako je řízení pod vlivem drog a další nebezpečné činnosti, které pod vlivem určitě nedělat. Bylo by asi lepší zakončit ten dokument alespoň nějakými odstrašujícími příhodami, které by na diváky nakonec zvedaly prstíček s varováním. V tomto případě je to ale spíše jen přehlídka o tom, kdo měl zajímavější trip a informační a edukativní hodnotu to má téměř nulovou.

Vcelku zajímavý dokument, který působí autenticky a informuje o příběhu, o kterém jsem předtím nic nevěděla a ještě k tomus přehledem vzbuzuje v divákovi nepříjemné pocity. Emil Křižka má potenciál a jeho práci budu nadále sledovat.

Tak konečně jsme se dočkali, ačkoliv jenom v kratičké formě, ale přece jenom. Absolutní nářez a ukázkový milník v české hororové kinematografii. Ruchoth Raoth evokuje vzdáleného českého bratrance V zajetí démonů, jak po atmosferické stránce, tak po té efektové. Stříh a kamera naprostý nářez, herecké výkony víc než excelentní. Jediným důvodem, proč nedávám pět hvězd je to, že na Youtube kanále divadla Mír je tento film zvukově opravdu silně nedostačující. Nevím, jestli to bylo jenom touhle verzí, nebo existuje nějaká zvukově dobrá, ale tady ta hudba neskutečně řvala a dialogům nebylo rozumět tak, že jsem několikrát musela přetáčet, abych slyšela, co herci říkali. To je jedinou překážkou v naprosto skvělém zážitku.

Jasně, byla to chujovina prvního kalibru a příběhově i hororově to nedalo světu absolutně nic nového, ale rozhodně mě to sralo míň, než třeba nedávné duchařské The Turning, u kterýho se mi chtělo velice slušně spát. Tady je to aspoň trošku napínavé a stopáž je příjemná a víc něž adekvátní vzhledem k tomu, co z toho vzešlo.

3. série je napěchovaná novými postavami a novými plány a naše partička se přesouvá do Španělské národní banky, kterou už nebude taková sranda pokořit. První půlka měla možná lehounce skluz oproti prvním dvěma sériím a o tom, že je něco jinak svědčilo i to, že jsem měla od seriálu poměrně dlouhou pauzu asi tak po půlce série. Když jsem se k němu ale dostala zpátky, už to byl zase sešup. Policie už se s tím tentokrát taky vůbec nehodlá prdět a všechno je mnohem brutálnější a víc nemilosrdné. Nové postavy mi vůbec nepřekážely, naopak jsou docela příjemným zpestřením a některé i hýbou dějem. Potěšily flashbacky na starého dobrého Berlina a na počátek plánování. Stejně ale asi hvězdičku uberu, protože přitaženost za vlasy tu už občas malinko přesahuje hranice.

2. série není ani o kapičku horší, než ta první, ba naopak. Situace se vyostřuje, Profesorovi hoří koudel u zadku čím dál víc, nepředvídatelnost děje se hlásí o slovo, vztahy se osvětlují a jde i o životy. Druhá série tak moc šlape té první na paty a předhání se s ní, že už je od sebe ani moc nedokážu kvalitativně rozlišit. Jen mi řekněte, jak tohle může mít další dvěsérie o loupeži. Uvidíme.