Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 118)

plakát

Amozadegan (2023) 

Kdyby byla aspoň takhle kvalitní všechna amatérská filmařina, která si na sebe možná jen těžko vydělá, vůbec bych se nezlobila. V Česku jde na film kolikrát takovejch peněz a stojí to mnohdy za hovno (viz Bastardi). Íránský Guy Ritchie má potenciál do budoucna střihnout nějaký ten tvrdší krváček, protože co se týče režie je vidno, že má dost nakoukáno. Ten vizuál se dal v pohodě snášet, audio podkres byl na jedničku, dočkáte se i kvalitního humoru a co se příběhu týče, to je prostě supr startovní čára pro to, aby nadcházející scénáře byly skoro jako ty od Ritchieho. KVIFF 2023

plakát

Dokonalé dny (2023) 

Tyto filmy ze života, které ani tak nedisponují příběhem ze života jako spíš pohledem na něj mám docela ráda. K mému překvapení německá režie, která měla kouzelnou moc zachytit to dobré a hezké co je na světě, u čehož nás ani nenapadne se nad tím zamyslet a být za to chvilku vděční. Stopáž je sice z důvodu absence děje poměrně přetažená, ale navzdory tomu, že jsem se u ní nenudila, zas tak dlouho mě to políbenou nenechalo a můžu pouze konstatovat, že Perfect Days jsou natočeny s láskou, citem a pokorou a v divácké ceně jsem mu ráda přilepšila, protože víme, jaké filmy se tam občas dokážou umístit na předních příčkách bez zjevného důvodu. Navíc film střílí parádní humorné hlášky, které zahřejí u srdíčka a humor je pro mě položka, která často připisuje plusové body. KVIFF 2023

plakát

Chiméra (2023) odpad!

Tak tady jdu totálně proti proudu, ale vím, že si za názorem budu stát a fakt bych se ráda setkala s lidmi, které tohle nadchlo a podebatovala o tom. Moje hodnocení ale proudí hlavně ze zklamání, které přišlo po tom, co jsem měla Chiméru mezi prvními příčkami filmů, co chci ve Varech po ohlasech z Cannes určitě vidět. Tak málo jsem byla od toho, abych ze sálu odešla a hrozně těžko se mi říká proč. Tady jde asi spíš o ty pocity, co jsem u tohoto filmu měla: zmatek, znechucení, nechápavost, nezůčastněnost, lhostejnost, rozladěnost, únava. Všechny postavy nadmíru nesympatické, bez účelu, bez jakéhokoliv charakteru, který by si měl divák zamilovat. Děj v podstatě nepopsatelně o ničem. Žánr lákal na fantasy, ale pár fantasy momentů působilo spíš jako parodie na něj. Kamera nepřívětivá a odpudivá. Všude chaos, řev, nesmysl. Asi chápu, že tohle je prostě určitý druh kinematografie a nejspíše vzdává holt minulým stylům italského neorealismu, ale tam jsem právě asi našla svou Achillovu patu, minimálně v podání Alice Rohrwacher. KVIFF 2023

plakát

Bez konce (2022) 

Mělo to silné momenty, ale mělo se hrubě ubrat na stopáži, protože to tempo bylo vražedně pomalé. Navzdory politicko-sociálnímu přesahu a kritice íránského režimu, jsem se k tomu nebyla schopná ponořit hlouběji a asi v tom hrála roli i občasná antipatie k hlavnímu hrdinovi. Mít to trochu lepší spád a přesto si udržet tu tísnivou, ponorkovou atmosféru, ocenila bych zdejší kafkovské motivy více, protože potenciál tam je cítit, ale takhle mě to vážně spíš uspávalo. KVIFF 2023

plakát

Úsvit (2023) 

Body už jen za odvahu při volbě tématu spojeného s prvorepublikovým obdobím a prostředím. Na české poměry konečně draze vypadající (a pravděpodobně ne jen vypadající) film, který imponuje kvalitním herectvím a chvílemi i nádhernými exteriéry. Hodně neotřelý námět, který bych nečekala ani zdaleka, tudíž moje hvězdy jdou i za momenty překvapení. Naštěstí jsme ve Varech měli šťastnou ruku a podle intuice jsme vybrali nejlepší z letošních nabízených českých snímků, na které téměř většinou nezavítáme. Úsvit, ač může chvílemi působit prapodivně, má pevnou a citlivou režijní taktovku a otírá se i o různá kulturní i politická témata předválečné doby. Až na ten obvykle u českých filmú horší zvuk, na který si musíte zvyknout při silných slovenských přízvucích herců a tak nějak se na něj adaptovat, to bylo téměř bez chyby. Plnou pěstí ale mávat nebudu, to si zaslouží snímky, které mi v hlavě vydrží ještě déle. KVIFF 2023

plakát

Tu (2023) 

Zpočátku panovalo vyděšení co mě to čeká za nudu. Vlastně to i byla nuda, ale jako takové klidné, optimisticky laděné celkové pohlazení to ve finále fungovalo na jedničku. Nečekejte ani příběh, ani celistvé postavy a jen se ponořte do měkké mechové pokrývky a nechte se unášet kontrastem města a přírody a jejich dvou obyvatel. KVIFF 2023

plakát

Druhá šance (2023) 

Prvoplánová rodinná dramatická ždímačka, na které mě moc neužije. Ač to mělo jen 96 minut, klidně bych ještě tak patnáct minut střihla, protože vesměs tam bylo dost hluchých scén a ač herecky to bylo super, "postava" dcery mi osobně moc nesedla, ale těžko říct, jak moc se film opírá o biografické reálie. Dějově předvídatelné a trochu nezajímavé. O nejlepší (humorné) momenty se zde starájí brilantně napsané vedlejší postavy (paní od odtahovky, automechanik Indián). Jen proto, že má film zajímavé obsazení a měli jsme projekci s jeho delegací, neznamená to, že mám důvod tomu dát víc jak tři. Průměrně dobrá indie road movie. KVIFF 2023

plakát

Sladký východ (2023) 

Střela naslepo ve varském programu, vybráno čistě na základě synopse a dopadlo to takhle bravurně. The Sweet East je čistokrevná festivalovka s neokoukanými tvářemi, které oplývají přirozeným hereckým talentem. Například z výkonu Simona Rexe, jenž evidentně o dobrou roli nezavadí jsem byla naprosto hyponotizovaná a celá ta sekvence, ve které se objevoval byla geniálně napsaná. Scénář je krásně hravý, neotřelý, svobodomyslný a hlavně zábavný, plný absurdních situací, které obsahují mnohem hlubší sociálněkulturní kritický význam, ale zahřejí u srdíčka. O to víc si tento film zaslouží moje uznání. Jedno z největších překvapení letošního ročníku. KVIFF 2023

plakát

Ztracené děti (2023) 

Tak trochu belgická variace na Babadooka, kde překvapí celkem zajímavý twist, ale nepřekvapí finální pointa, která je tak nějak cítit už pár desítek minut dopředu. Nicméně, zpracování, budování atmosféry a nejedna hororová sekvence fungují na jedničku, a tak se tento snímek sleduje velice snadno. Dětští herci to zvládli také obstojně a myslím, že s potencionálními rafinovanějšími scénáři má do budoucna tato režisérka dobře našlápnuto. KVIFF 2023

plakát

Kůže (2020) 

Íránčani mají poměrně specifický styl vyprávění, který evropského diváka hodně nutí se přizpůsobit a asi se mu i otevřít. Kůže je jedním z těch případů, kde je tahle adaptace nadmíru složitá, protože forma děje sice dává dojem, že se může jednat o folklorně mystické drama hraničící s pohádkou, jenomže z toho zmatku, s jakým jsou jednotlivé scény nastoleny se divákovi těžko vyhrabává ven a postupem času už pomalu ani neví, jak se jmenuje hlavní postava a o co jí teda jde. Nějaké hrubé dějové rysy bych asi byla schopná přetlumočit, ale jednotlivé sekvence a do toho nepřetržitý doprovod ve formě řvoucího dědka s mandolínou, jenž se snaží momentální dění vysvětlovat zpěvem se mi fakt těžko trávilo. Za určité výjevy, masky a docela pěkně vystřiženou atmosféru dvě hvězdy, ale ten scénář byl na palici. KVIFF 2023