dubinak

Beze srandy, tento film sháním už asi dva nebo tři roky a když ho konečně najdu, jsem nějak na rozpacích si ho pustit. Po jeho zhlédnutí ale zjišťuju, že Adrien Tofei je docela chytrý člověk a ač si na začátku filmu říkáte - tohle nemůžu dát, ve finále je to fakt dobře komediálně promyšlené. Forma je sice opravdu pro otrlejší, některé pasáže trochu nudné a celou stopáž jste stejně trošičku na pochybách, jestli to teda fakt není real, ale jak říkám, Andrei si to naplánoval docela fajnově. Sice vůbec netuším, do jaké sekce bych celý tento projekt zařadila, ale asi mu říkejme prostě ''projekt''. Za mě hodně ojedinělý styl i celá psychologie scénáře.

Zajímavá volba úhlu pro kameru. Díky ní tento film působí dost realisticky, ale na můj vkus je tenhle vrah až moc zbrklý, chaotický, neuspořádaný a impulzivní, což je vlastně asi důvod, proč si užil pouhých 24 hodin svobody. Nicméně, za mě ty vraždy (v podstatě tam byla jakoby jen jedna poctivá) byly dost rychlé, nevyužité a odfláknuté. Zbavování se mrtvol už je jen nutnou povinností film dokoukat a ten závěr byl fakt absolutně divný. Za mě je tu největší hvězdou malý jezevčík Kuba a palec nahoru za to, že ho ten maniak taky nekrouhnul.

Tak jsme všichni zase hrozně pyšní, že si Sosky zahrály ve svém vlastním filmu. Tohle byl fakt docela nářez vydržet to 110 minut. Na jednu stranu nedokážu přesně říct, co mě na tom filmu štvalo. Na druhou stranu vím, že mě to štvalo celou dobu. Tento film si soudě podle zpracování, podivného střihu, neatraktivní kamery, ohyzdného hereckého obsazení a přepálené délky, dokážu představit třeba na TV Barrandov. To jen tak pro představu, co myslím tím, že mě to štvalo. Původní verzi jsem neviděla, ale tady mi ta hororová stránka fakt nesedla, bylo jí málo, byla málo intenzivní a po většinu času to byla nuda a čekání na závěr, který stejně moc neměl čím překvapit. Věřím, že Cronenberg to před těmi třiceti lety zvládl stokrát líp a absolutně nechápu, co se se Soskami po American Mary stalo a jestli budou nadále točit takový zbytečný chujoviny, tak už se jejich tvorbě vyhnu fakt obloukem. Jediné, co oceňuju jsou efekty a...to je asi tak vše.

Auau, tak tady byla ta mělká kapsa opravdu citelně poznat. Herecký výkony naprosto příšerný. Moje chyba, že jsem tohle viděla s dabingem, protože moje uši fakt krvácely celých 85 minut a těm výkonům to samozřejmě nepřidalo. Každopádně víc než s herci jsem měla problém asi s tím celkovým laciným zpracováním a ač byl nápad třeba docela pěkný a snaživý, scéna s jeskynními muži ve mně vyvolala takové opovržení, že si u mě tento film už nedokázal zpátky získat respekt a spíš na mě působil parodicky. Jako škoda, potenciál to mělo, ale ty postavy nevyvolávající absolutně žádnou empatii ani sympatii mě prostě nějak dodělaly a šlo to do kytek v podstatě od začátku.

The Wretched nalákalo zezačátku pár hororovými scénami a musím dát důraz na to, že celkově tomuto filmu pomohl hlavní mladý herec, díky kterému mi ten snímek utkví v hlavě o trochu déle. Nicméně, nápad námětu je tu trestuhodně okoukaný a hrozně neinovativní. Fakt už mě štvou ty filmy, který v sobě nemají špetku něčeho nového, co by mě donutilo na něj sem tam zavzpomínat. Donutilo mě to akorát tak zavzpomínat na pět dalších čarodějnických filmů a tři z nich byly určitě lepší, než The Wretched. Jako průměr, který neurazí na jeden nudný večer dobré, ale není to nic fresh.

O 1BR jsem dopředu nic nevěděla, ale podle hodnocení a komentářů jsme se vcelku těšila. K mojí smůle mi to ale přišlo nějak málo horlivé a ač se tvůrci snaží hrát divákovi na nervy, mně přišlo, že se na tu pilu tlačilo málo a taky jsem to té hlavní hrdince vůbec nevěřila. Bohužel je tu ten námět podle mě zobrazený dost ploše a chabě a tu podstatnou myšlenku to nepředalo tak precizně, jak by si to zasloužilo. Je tu taky dost nesympatických postav a scénář mi někdy přišel přitažený za vlasy, co se týkalo naivity těch zdejších členů. Moc sympatií k tomuto filmu nakonec nemám a závěr tomu nepomohl.

Tak jestli někdy budu hledat prototyp extrémně nudné, neobjevné, laciné nefungující duchařiny s bídně nesympatickým obsazením, už vím, kde hledat. The Turning tohle nabízí od začátku až do konce. V podstatě si to můžete pustit, když třeba někdy budete potřebovat něco na uspání, protože tady se toho opravdu moc neděje a když jo, je to na dnešní poměry, kdy 21. století nabízí v hororové kinematografii nepřeberné množství možností, absolutní ostuda. Ten unylý rádoby efektivní závěr tomu opravdu moc plusových bodíků nepřidal.

Tak toto beru jako takový opožděný aprílový žertík. Tvůrci se tu snaží servírovat rafinované tříchodové menu, ale ve finále dostanete akorát tak rozbředlou, připálenou kejdu, kterou jdete po ochutnání spláchnout do kanálu. Začátek jsem ještě tak nějak do té půlky vnímala, nemůžu snad ani říct, že by to bylo nějak nudný, ale ta ''myšlenka'', jejíž tvář se nám Jeff Wadlow snaží nastavit je opravdu velice zfackovaná doruda a věřím, že ani na papíře tohle prostě nemohlo dávat smysl. Hlavně, že to má áčkový vizuál, rádoby známé tváře, naleštěný design a opravdu draze vypadající kabát. Tu jednu hvězdu dávám vlastně zároveň i s oceněním toho, že Fantasy Island byl prý docela film za babku. Zpětně ale vůbec nedokážu říct, o čem to vlastně bylo. Každopádně, neztrácejte s tím čas.

Tyhle typy válečných filmů mám určitě radši než ty, které se odehrávájí přímo na bitevním poli. To ale neznamená, že to je o něco lepší, protože tohle téma je opravdu docela brutální a ač je asi pravdivé, je to tím větší hrůza. Asa Butterfield je super herec a Farmiga taky potěšila. Ten film je celou dobu tak smutný a přesto víte, že ještě příjde něco horšího. Super vykreslený naivní dětský pohled na nacistický svět, který vás neušetří ať jste, kdo jste. Ten závěr je sice asi dost nereálný a občas mi přišlo, že celé to není úplně autenticky podle skutečnosti, ale když tomu tohle odpustím, je to hodně depresivní a destruktivní film, který stojí za zmínku,

S tím přirovnáním k Nedotknutelním bych byla trošku opatrnější, protože Výjimeční nemají až tak moc úplně příběh jako spíš, že to jsou jednotlivé epizodky o životech těchto lidí. Je potřeba na toto téma upozorňovat, protože jak jste asi zjistili po jeho shlédnutí, nemáte o tom stejně jako já páru. Komediální to spíš není. Občas spíš úsměvné a to ještě tak trochu potlačujete ty opačné emoce, protože Výjimeční jsou spíš hodně na to sociální téma a při jeho sledování se budete cítit asi spíš lítostivě, jestli jste hodně empatický typ. Tyhle filmy cíleně moc nesleduju, protože jsem snadný cíl na vyždímání a pak z toho mám depresivní pocity. Jako herecká příležitost je to ale pro Vincenta Cassela prvotřídní a snad ho díky svému jménu ještě víc přinese na světlo.