Sofia

Předně musím pochválit The Chemical Brothers za geniální soundtrack, který když si pustíte v autě, pravděpodobně brzy ztratíte několik bodů za překročení rychlosti...z výsledného filmu jsem mírně rozpačitá - slibná zápletka je rozmělněná ve spoustě nelogických věcí (proč by si agentka na špinavou práci zlikvidovat Hannu vybrala právě toho neschopného teploušského blonďáka? co ti skinheadi? na to, že Hanna vyrůstala v lese a měla šok, když poprvé viděla letadlo, se pak v Berlíně zorientovala až podezřele rychle) a ve spoustě náhod, kdy se každá postava ocitá na tom správném místě v tu správnou dobu až podezřele často. Na druhou stranu je film ozvláštněn zajímavými detaily (Grimmův dům a zchátralý zábavní park). Saoirse Ronan se mi do role Hanny hodila, na rozdíl od Cate Blanchett, která vypadala, jako by ji ta role moc nebavila. "I just missed your heart".

Původní Noční můra měla slušnou horrorovou atmosféru, Johnnyho Deppa a charismatického Freddieho v podání Roberta Englunda, jehož hlavním pozitivem bylo hlavně to, že se filmem jen občas mihl. Remake je jen tupá kopie originálu, kde ožahnutý Haleyho ksicht je na můj vkus přítomný až moc (a tudíž absolutně neděsivý), ozvláštněná jen několika krvavými scénami a tím, že příběh Freddieho minulosti je více rozvinutý.

Bratrstvo neohrožených drželo víc pohromadě a bylo komplexnější, v Pacifiku se dočkáme i několika naprosto zbytečných romantických linií (díly 3 a 8), ale na druhou stranu je v několika dílech (4, 5, 6, 7, 9) ukázána pacifická válka ve své pravé a hodně syrové podobě. Bylo to peklo a skláním se přede všemi, kteří se něčeho takového zúčastnili a dokázali přežít.

Být despotickým ředitelem cirkusu se zkrátka nevyplácí...jediné zapamatováníhodné z tohoto filmu je herecký výkon Christopha Waltze, který je pro role podobných hajzlíků jako stvořený. Co se týče příběhu, je to hodně nudné. Nechápu srovnávání s filmy jako Austrálie nebo Vzpomínky na Afriku, protože tady se výprava v podstatě scvrkla jen na vlak a cirkusové šapitó. Zobrazená romatnika je značně unylá, chemie mezi Pattinsonem a Witherspoon veškerá žádná - přece jenom je poznat jejich desetiletý věkový rozdíl. Jako celek zklamání. Původní knížku neznám.

Nikdy bych nevěřila, že se do tohoto tématu Kenneth Branagh pustí a nikdy bych nevěřila, že se mu povede natočit úžasnou a téměř dokonalou komiksovou pohádku, kde si každý přijde na své. Výtvarné pojetí Asgardu je pastva pro oči a pozemská linka je dokonale namixovaný mix akce a vtipu ("We have here Xena, Jackie Chan and Robin Hood..."). A co se týče Chrise Hemswortha - už je mi jasné, kdo bude hlavní hrdinou mých příštích erotických snů...:-) Viděno v 3D, které mi ale přišlo naprosto zbytečné.

Pro dokonalý divácký zážitek doporučuju sledovat v černočerné tmě a o samotě. Kombinace Sunshine a Resident Evil s výbušným soundtrackem, která mi po shlédnutí způsobila nejednu noční můru. Občasná žánrová klišé a Dennise Quaida neustále poulícího své divné oči ráda odpustím, prostě mě to zaujalo a bavilo.

Zbytečný a kýčovitý film. A to jsem kdysi prosím uronila slzu u přímého přenosu Dianina pohřbu, takže osudy britské monarchie mi nejsou zase až tak lhostejné :-)

Syrové, psychologické, na české poměry až vynikající drama. Osudy všech aktérů mě zasáhly, zvláště úvodní flashbacky mě upoutaly svým minimalistickým zpracováním a sílou výpovědi. Uměle naroubovaná thrillerová zápletka působila lehce rušivě, ale o tu tam opravdu nešlo. Život v podobné komunitě musí být zážitek sám o sobě a klobouk dolů před Robertem Sedláčkem, že se mu to povedlo ztvárnit bez trapně působících dialogů. Na mě to působilo opravdu opravdově (pardon za takové slovní spojení) a necítila jsem z toho jen depku, ale i naději, že to těm pár týpkům přece jenom vyjde - např. scéna s Karlem a jeho dlouho neviděnou dcerou byla vysloveně pozitivní. Pro mě hodně silný divácký zážitek.

"I didn't forget everything. I still know how to kill you, asshole!" Lehce překombinovaný film s překvapivým rozuzlením, který ale při bližším zkoumání nabízí tolik logických děr, že je lepší nad tím nepřemýšlet vůbec a jen si užívat zasněžený Berlín s jako vždy sympaťákem Liamem Neesonem.

Opravdu bylo nutné tam těch tragédií nacpat tolik? Třeba malá sestřička šikanovaná ve škole mi přišla už hodně samoúčelná. Navíc jsem nepochopila, proč závěr filmu vyzněl tak relativně pozitivně - úsměv Emilie de Ravin v metru a rodinná pohoda v muzeu? Že by je ta poslední tragédie tak smířila? Po jejích předchozích zkušenostech by je spíš rozmetala na kousky, že by se z toho už nikdy nevzpamatovali a mrtvých by bylo ještě o pár víc...no jo, jsem holt cynik. Herecky zaujali Emile de Ravin a Chric Cooper, jejich vztahu bych nechala o trochu větší prostor.