lamps

Skvělý debut. Celou dobu jsem očekával, jak se příběh vyvrbí, a finální rozuzlení mě svou silou a neočekávaností zarazilo hluboko do sedadla. Malý nenápadný příběh, jehož jednotlivé střípky jsou však nejen v dokonalém souznění s realitou běžného dětského života, ale také jsou natolik působivě natočené, že ruku v ruce se stoprocentně zvládnutou kompozicí scén posouvají celý film takřka na světovou úroveň. Nádherná pocta filmu, rodině, přátelství a Českým Budějovicím, jejichž krásy využil Mádl i paní kameramanka znamenitě... Film v podstatě nedocenitelného charakteru.. :)) 80%

Jestli bylo účelem filmu vystavit ulízlého Pitta do ještě ikoničtějšího světla, než to činil Wolfgang Petersen při dobývání Tróje, pak je úkol splněn. Jestli ale měla mít Železná srdce i nějakou myšlenku nebo historickou hodnotu (kromě urážlivě neoriginálního "Válka je hnus" a "Neházejme Němce do jednoho pytle"), tak Ayer těžce zklamal. Nestárnoucí herecká hvězda i vše kolem ní sice vypadá velice cool a divák se nebude nudit, ovšem momentálně si nedokážu vybavit lepší příklad válečného filmu, který by tak dokonale prezentoval naprosto směšný pohled Američanů na charakter přímého boje i na všeobjímající válečný přínos jejich neohrožených předků. Do kina s popkornem OK, ale za deset let už si zdejší vrcholné scény na blu-ray nikdo pouštět nebude... 65%

Není to stoprocentní žánrová pecka, neboť za prvé schází očividný důvod, proč zuřivě držet palce postavě kladné a proč naopak od srdce nenávidět postavu zápornou, a za druhé se Whiplash absolutně nepodobá žádné doposud natočené "žánrovce". Originál mezi hudebními skvosty, který strhne nikoli příběhem, ale úchvatným propojením symbolických obrazů (detaily očí či paliček, krvácející ruce) se zvukovou stránkou, excelentními výkony herců (Simmonse tímto řadím takřka na úroveň velikánů jako Nicholson nebo Pacino) a bravurně vygradovaným závěrem, který netrvá ani o vteřinu méně nebo více, než by trvat měl. Moc se těším na další zhlédnutí, pátou hvězdičku už jsem hezkých pár měsíců necítil takhle blizoučko..

Brilantní životopisné drama, hezky po britsku decentní ve zveličování ústřední postavy, kterou máme navzdory nepopiratelné genialitě a smutnému fyzickému postižení možnost vnímat coby citlivého, vtipného a láskyplného člověka. A hlavně máme po celé dvě hodiny příležitost naplno pociťovat nesmírnou sílu a upřímnost vztahu, který navzdory menším konfliktům mezi hlavními protagonisty panuje. A Eddie Redmayne si svého Oscara více než zasloužil, neboť podává naprosto úžasný výkon. Podruhé mi sice film, kromě svého formálního mistrovství, asi nic moc nenabídne, ale tohle je zkrátka kvalitní práce, která se musí cenit..

Nějak se mi nepodařilo za celu dobu pochytit smysl toho, co se nám film vlastně snaží sdělit, a už vůbec se mi nedostává pochopení, proč trval přes dvě hodiny. Není to o ničem, námět přece vychází ze skutečné události (doufám že slyšíte tu ironii) a objímá motivy touhy, morálního i sportovního úpadku, bratrské lásky a vraždy, ale stejně je film jako celek strašlivě nesjednocený a jeho myšlenky nejednoznačné, uspořádané vyloženě chaoticky. Ty dvě hodiny sledujeme zarputilého troubu Tatuma a od pohledu narušeného milionáře Carella a s rostoucí netrpělivostí očekáváme, jak se jejich vztah vyvine a jak vyvrcholí, jenže se nestane vlastně nic. Nic z pohledu scénáře, který nedokáže absolutně vygradovat, a nic i z pohledu herců, kteří s výjimkou Ruffala prochází příběhem s neměnným výrazem a nedávají divákovi možnost k žádnému emocionálnímu prožitku. Vznešená, slavnými jmény zaštítěná nuda, kterou už opravdu nechci niky více vidět..

No.....ne. Ocením čas od času akční výplach s vyššími formálními ambicemi, ale zároveň od takového filmu vyžaduji, aby mě jeho obsah silně neiritoval. A to se zde bohužel nepovedlo. Equalizer vypadá dobře, je zahraný výborně a ozvučen božsky, avšak stejně mě po většinu času nebavil a iritoval. Je to přehnané? Samozřejmě, ale to nevadí.. Je to příběhově hloupé a neucelené? Ano, bohužel hodně... A přitom to vážně vypadá tak moc, tak ukrutně dobře :/ 60%

Netuším, kde přesně diváci chybují v průběhu vstřebávání zrakových i sluchových informací Selmy, ale přijde mi to opravdu líto. Film nejenže plnohodnotně, samozřejmě velmi subjektivně mapuje základní principy Kingovy šlechetné rebelie a realisticky se mu daří i nastiňovat složité politické a sociální reflexe, ale také procítěně předkládá jímavý příběh obyčejného muže, který se snažil povznést nad problémy obyčejného života a obětovat se pro dobro ostatních. Přičemž kladem je jak režie, která úspěšně kompenzuje dokumentárnost výpravy a akademické snobství námětu přirozeným propojením lidských emocí a historických faktů, tak i herci, jejichž vtělení do postav jim stoprocentně věříme a sympatizujeme s každým, kdo se snaží Kingovi v jeho zdánlivě beznadějné misi pomoci. A některé scény jsou emocionálně natolik silné a sugestivně nasnímané, že bych se nebál mluvit dokonce o režii vynikající.. Selma sice brzy zapadne a zapomene se na ni, jelikož její sledování zřejmě vyžaduje i jistou duševní náklonnost k dotyčnému námětu, ale tvrdá kritika tentokrát není zasloužená. Opravdu ne... 75%

Soudce je rozhodně kvalitním filmem, který pracuje povětšinou se skutečnými emocemi a je ozdoben skutečně brilantními hereckými výkony, díky nimž se sleduje stejně hladce jako letecké piruety růžových slonů po užití LSD, avšak s příchodem závěrečných titulků naplno protne pohodovou filmařinu nepříjemný fakt, že tato jedinečná tvůrčí sestava si zkrátka zasloužila něco víc. Downeyho roztěkaný egoistický frajer je neodolatelný, ale bohužel představuje jediný vzpurný a markantní prvek v jinak přesně odměřeném procesu, kde jsou osudy vedlejších aktérů irelevantní, zatímco vývoj dramatického vztahu mezi dvěma ústředními postavami je pro změnu filmový precedent jako vyšitý. Duvall předvádí samozřejmě famózní výkon, ale Downey je zkrátka více vidět a dodává příběhu větší šťávu. Vše probíhá i končí tak, jak má, ale ta násilně protlačovaná pointa s nálepkou "rodina nade vše" mi do celkového kontextu přecpaného bezcitnými rozsudky, výčitkami a generačními spory zkrátka vůbec neseděla... Nebo tedy s přítomnými svědky dost okatě manipulovala.. 70%

Iñárritu neumí vyprodukovat opravdový humor. Daří se mu pouze vytvářet iluzi vtipu, kterou zabaluje do nudných existenciálních dialogů a motivů, které jsou navzdory vnucovanému nadhledu brány vážně. Birdman se po celou dobu tváří, že jeho specifická forma spojená s komorním divadelním prostředím a tragikomickým znázorněním tvůrčího úpadku má co říci, ale v závěru zjistíme, že nám neřekla absolutně nic. Nemám nic proti filmovým experimentům, avšak jen za podmínky, že v nich shledávám určitý smysl a že mě jejich neortodoxní přístup zkrátka baví. Ani jedno se zde nestalo, a tak mou jedinou dlouhodobější vzpomínkou na Birdmana zůstanou pouze labužnické výkony Edwarda Nortona a hlavně Michaela Keatona, který by s přehledem zvládl zahrát superhrdinu s opravdu jakýmkoli zvířecím přívlastkem.. 60%

Suverénní řemeslná prácička, v níž se slabiny nacházejí jen velmi těžce. Ale to bude nejspíše tím, že na této životopisné úrovni, kde ambice směřují od první klapky ke zlatým soškám, se zkrátka chyby nepřipouštějí. Film je pravda velice chladnou, emocionálně odtažitou výpovědí o významném životním úseku svého neméně chladného geniálního hrdiny, která působí příliš strojeně i díky výkonu mistra Cumberbatcha, jenž prochází celým příběhem s neměnným výrazem "matematického blbouna", ale zároveň se jedná o nesmírně poctivou, sympaticky staromódní žánrovku, která splňuje takřka všechny předepsané filmové vzorce, a to včetně onoho Cumberbatchova projevu, neboť věrohodněji ztvárnit matematického blbouna asi nelze. Pochvalu si ale zaslouží i Alexandre Desplat, lidé od kulis a kostýmů a hlavně samotný pan Turing, o jehož velikosti i zásluhou tohoto snímku nyní nepochybuji. 80%