piranha

Ha, já jsem to uhodla! Ve třetí minutě, řekla bych, mi došlo, že to vlastně směřuje k závěrečný skutečně impozantní řeči, ale abnormálně geniální si proto nepřijdu! Řeknu vám, není to žádný štěstí sledovat film a neustále se těšit na konec, abyste se ujistili, že to skončí tak, jak předpokládáte, a že Geoffrey Rush je skutečně Geoffrey Rush. Na druhou stranu oceňuju určitou originalitu, protože zaměřit se na královu koktavost a vést tou linií celej film je dejme tomu... netradiční a slavit své osobní vítězství v neradostných poměrech začínající války je dejme tomu... hezké.

Tak dlouho jsem sháněla film od Rodriga Plá, až jsem ho sehnala, byť v hrůzný dabovaný podobě. Ale někde mi ani dabing nedovolí dílo zavrhnout. Míra zaujetí a mojí emocionální angažovanosti byla nadprůměrná od chvíle, kdy mi zpracování motivu štvané zvěře začalo připadat geniální. Neschopnost dostat se na svou stranu zdi, bezmocné čekání, až mě najdou, a hrůza provázející každé setkání s člověkem. A korupce, která opět zvítězila.

Tak jsem nesla v pytli záběry z několika různých filmů, zakopla jsem a všeechno se mi to pomíchalo. A Popelka byla očividně líná přebírat...

Jak jsem po třech minutách předpověděla, tak se stalo. A překvapení se bohužel nekonalo.

Josh Brolin skvěle zahrál našeho souseda a počítání četnosti slova Cristal je fakt zábava. A vůbec... u filmu s nálepkou "romantická komedie" jsem se pobavila přímo nadprůměrně.

Názorná ukázka toho, co s člověkem udělá školství...

Chvílema mě to bere tak, že bych dala třeba i čtyři hvězdičky. Ale vzhledem k tomu, že jsem se vcelku pobavila, občas zaplesala nad originálním záběrem nebo střihem a občas si zakrejvala oči nad tou absurditou, tak si myslim, že současný moje hodnocení neni nadsazený a přitom je každá hvězda skutečně zasloužená.

Španělský film snad nikdy nezklame! Zase je v něm něco, čeho se americkému mainstreamu nikdy nepodařilo docílit. Zvuk španělštiny, atmosféra a hloubka, která dostane i takového diváka, jako jsem já. Občas mi vadí ty filmy, které se vydávají za intelektuální, hluboké, dramatické kousky, ale tady jsem si sáhla až na dno nádoby a neskutečně mě to nadchlo. Navzdory dost záludnému tématu a potřebě se po většinu filmu omezit na jednu malou místnost to nesklouzlo k bezduchému tlachání o ničem. Mimochodem, za ty propracované rozhovory pomalu vás sunoucí dál a dál v příběhu, musím vyjádřit svůj hluboký obdiv.

Ne všechno vám vyjde tak, jak chcete. Vlastně jenom máloco vychází podle představ... aneb zase jedna dost úchylná farrellovka.

Námět jako takový sice není nic nového, ale to, jak s ním nakonec naložili, mě dostalo. Situace se vždycky vyvinula jinak, než jsem očekávala, přičemž jedna hodina v partyzánském táboře tomu nasadila korunku. Není to žádné oslavné dílo o idealizovaném vítězství jedné ze soupeřících stran, ale jednoduše konstatuje realitu - nikdy nekončící válka. Taková, co pomalu nabourá a rozhlodá celý tvůj život. A Carlos Padilla, vážení... Ten si zaslouží samostatnou kapitolu. Ten kluk se dokáže tvářit jako ustaraný otec od rodiny, štvaný partyzán, macho toreador z corridy i zamilovaný třicátník. V deseti letech! Na konci filmu už v jeho obličeji nebylo vůbec nic dětského. Tomuhle říkám mistrovství!!!