papuchalk

Nevím proč mne každou chvíli napadalo srovnání s Kladivem na čarodějnice (1969). A jestliže jsem kladivu dal 5 bodů, tomuhle můžu dát maximálně dva. Bohužel. Dvě hvězdy za kameru (kompozice) a krásné obrázky přírody. Osvětlovači odvedli mizernou práci. V interierech to napálili naplno, čili žádný drama, ani napětí. Bohužel ani kameraman se nepouštěl do zajímavějších her se světlem. Čili to působí velmi fádně a ploše. Žádný umění. Dějově a obsahově mne to nezasáhlo. Všechno je známé, všechno zřejmé, navíc nikterak zajímavě podané a hlavně je to strašně dlouhé. Brzobohatýmu měl někdo ukázat, jak se dělá s kosou. Tak a je to :P

Pobavilo mne to, a víc od filmu hlavního proudu očekávat nemůžu. Vlastně se musím přiznat, že mne to jako velkého kritika současného českého filmu spíš mile překvapilo. Dokonce mi utkvěly dvě pěkné scény v paměti, ta s babičkou v rakvi, a potom vzpomínka Vlasákové na líčíci se maminku před představením, Povedené. Vyčítat tomu lze určitou šablonovitost příběhu i postav, a je to krapet přetažený svou délkou. Dominují ženské role, nejlepší z nich je Vlasáková (hned po tý černošce :). Ta pro mne zachránila film od průměru. Díky ní to na obrazovce jiskří po té romantické stránce. Díky Kubařové zase po té erotické... Ale jako postava mi byla ze všech tří žen nejméně sympatická. To byl asi i záměr tvůrců, takže jim to vyšlo najedničku. Pobavil mne Macháček, i když měl málo prostoru. Toho jsem už tak moc nemohl vystát v jakékoliv roli, že ho snad znovu začínám mít rád. Ze zoufalství ??!

Jako člověk, který současný český (mainstream) film téměř nesnáší, jsem čekal ohromný průšvih. Proto můžu nakonec říct, že se mi to svým způsobem líbilo. Většina postav se sice do podvědomí vůbec nezapíše, některé jsou dokonce protivné, ale celý film pro mě zachránila Anna Polívková, která hraje skvělou ženskou. Asi jen ona mne u toho udržela až dokonce.

Jediný pravý true Pearl Harbor! Přesto je tam pár věcí, které nepůsobí příliš věrohodně. Moc nevěřím tomu, že na havaji šel někdo v neděli v sedum ráno hrát golf, nebo že měl "jízdy" v letecké škole, ani nevěřím tomu, že v sedum ráno stáli námořníci v bílých ceremoniálních uniformách před rozvinutou zástavou a poslouchali americkou hymnu. V neděli??? Admirál Yamamoto je od začátku tak poraženecky negativní, že by mu nikdo takový úkol ani nesvěřil. A vůbec se mnozí tváří, jakože vědí co se stane, a mají tragický výraz ve tváři už od úvodních titulků. ## Osudy nejslavnější americké vojenské lodě - USS Enterprise - jsem kdysi sledoval v mnoha dokumentech a knížkách, a proto se mi zdá, že ve filmu je chybně uvedeno, proč tato letadlovka nebyla v době útoku v přístavu. Právě dokončovala misi - odvoz stíhaček na ostrov Wake. Při návratu z Wake se hlídkující letadla z Enterprise zapojila do bojů nad Pearl Harborem, ovšem nebyli na souboj připraveni a většina jich byla sestřelena (jedno dokonce vlastním dělostřelectvem). ## V některých záběrech z japonského útoku je vidět v pozadí kříž. To je pomník, který tam byl postaven až po útoku jako památka obětem : ) Jinak Tora! působí historicky velmi přesně. Jeden z nejlepších válečných filmů všech dob.

Chápu, že po úspěchu Červené linie (a dá se říct i po Novém světu) se Malick nechtěl a ani nemohl zařadit mezi konvenční tvůrce. I Strom života je postaven na stejných principech natáčení, jaké Malick použil v jeho předchozích filmech, tzn. volný scénář, improvizující herci, voiceover, a spousta záběrů kamery mimo scénář, ze kterých potom střihači vykouzlí nějakou uměleckou sekvenci. Je to jistě vysoce tvůrčí postup, kdy režisér jenom kouká, co že mu to postupně roste před očima. Ovšem tento styl práce je velmi riskantní, protože se může stát, že nakonci nebude mít vůbec nic. Samotná improvizace s sebou vždy přináší i hluchá místa. Jde jenom o to, kolik těch hluchých míst bude, a jestli z nich občas povstane něco geniálního (to na co všichni tak trpělivě čekáme celých 139 minut). Všechno výše zmíněné se sešlo nepříznivě a Strom života se nakonec NEPOVEDL. Bohužel. Malickovým dalším filmům dám šanci, potenciál v nich bude zase ohromný.

Toto je zfilmovaná prázdnota se vším všudy. Tedy se vším nic, doslova. Herci hrají nic skvěle. Čekal jsem celou dobu, co se z toho vyklube. A nakonec překvapivě vůbec nic (tedy kromě zklamání). Nevím o nikom, komu bych mohl tento film doporučit. Dvě hvězdičky pouze za vizuál. Obsah mě minul tak mocně a jistě, jak jen by si oni přáli, aby je minula Melancholia.

Nemám rád Crowea a potvrdilo se to i vtomto životopise, kde měl stvárnit skutečnou, žijící postavu. Asi jsem jediný komu vadí, že někdy hrál spíš dementního idiota (okoukal od Lišky) než geniálního schizofrenika. Ale oproti jiným filmům musím uznat, že aspoň některé scény se mu povedly. Naopak Jennifer Conelly má plný počet bodů. Samotný film musím hodnotit jako průměr. Nepřináší nic nového, nemám důvod se na něj někdy dívat znovu, ale díky němu jsem si přečetl něco o Nashovi, abych potom zjistil, kolilk toho ve filmu chybí, nebo je zobrazeno uplně jinak. Klasický životopisný (historický) film plný lží. Ehm. Například, rozvedli se už v roce 1963. Až poté co Nash dostal nobelovku se zase dali s ženou dohromady. Tedy po třiceti letech. Znovu se spolu oženili v roce 2001 (asi kvuli filmu??). Směju se tady těm dojemným komentářům, jak mu po boku vždy stála oddaná milující bytost s neuvěřitelnou vnitřní silou... Sněte dál.

Triera jsem zavrhnul někdy po filmu Tanec v temnotách, protože v tom filmu brutálně znásilňuje své diváky, citově je vydírá, a nakonci je zfackuje a pochčije. Tehdy jsem odcházel z kina s pocitem zneužití. Ale Antichrist mne velmi zaujal, a dá se říct, že jsem si ho užil. i Když to "užil" je v uvozovkách. Roztřesená kamera, nepříjemné zvuky vysoké frekvence, zrychlený dech ženské postavy, gradace rozkladu obou postav, to všechno zde přispívá k nepříjemným pocitům. Celý film se tahne pod dusivou tíhou tragédie, kterou si uvědomíte ještě více, pokud máte doma malýho kluka asi v tom samým věku.

Skandinávii miluju. Tento film je jí nabitý až po okraj. Proto všem, kdo máte rádi severskou ponurou atmosféru, osamělé lidi a prvky nezávislého filmu - doporučuji ! K tomu vynikající hudba. Závěrečná scéna v bazénu je to nejlepší co jsem v poslední době viděl. Nejlépe ji vystihuje jednoduché klišé - Hustý : ) No a ten konec! Záleží na každém, co si vybere. Jestli happyend, nebo tragedii.

Bohužel tento film je jako cesta z Prahy do Brna po D1. Víte naprosto přesně co vás čeká, jak dlouho tam pojedete, a že tam těch zatáček moc nebude. Ovšem Boyle z toho vytřískal maximum a nakonec jsem si to užil téměř celé. Tedy až na ty nechutnosti a pár pasáží, které už to uvěznění hodně protahovaly a nic nového nepřinášely. Přestože film nakonec hodnotím kladně, musím konstatovat, že se asi jedná o nejslabší Boylovku. I u té pitomoučké Pláže nevíte co se z toho nakonec vyklube. Možnosti, kam se může příběh ubírat, mají u mě prostě více bodů, než rovná drncavá dé jednička.