papuchalk

Tento film hodnotím ve třech kategoriích. Viděno poprvé: 5* (Film si užijete maximálně po pocitové stránce, tenkrát mě to sejmulo asi na 3 týdny). Viděno podruhé: 3* (sledujete, jak všechno do sebe zapadá a všímáte si hlavně toho, zda není někde logická díra). Viděno potřetí a dále: 1* (dál nemá smysl se na to dívat, již nikdy nepřinese ten požitek jako při prvním shlédnutí a z hlediska logiky není důvod se v tom dále šťourat). V nelítostném souboji s časem tento snímek neobstál. Bohužel se na to nedá dívat různými způsoby, jako třeba na Donnie Darko, kde pokaždé můžete přijmout jinou realitu (jednou se dívat na scifi, podruhé na schizofrenika atd.). Takové filmy mají nejvyšší hodnocení a oblibu. V Šestém smyslu vidíte pokaždé to samé, jelikož režisér vodí diváka příliš za ruku, a nedovoluje mu projít příběh jinými cestičkami. Kromě závěrečné pointy a dvou nebo tří opravdu děsivých scén je okolo plno natahované vaty. Bohužel u dalších projekcí jsem si všiml hlavně toho, jak nesmyslně je tento film natažený na 107 minut. Šlo by to o 30 minut kratší a nic podstatného by to neztratilo. Při dalších projekcích bohužel už jen prázdná natahovaná nuda : / I přes všechna negativa se jedná o kultovní film konce devadesátých let.

Lidi naučte se dokoukat filmy až do konce. U většiny komentářů typu "žádné zrození planety opic nenastalo, vždyť ty opice jen utekly do lesa, a USAF jim tam ráno hodí trochu napalmu..." je evidentní, že jste se zvedli hned jak začaly titulky. Útěk party opic do lesa skutečně nebylo to nejhorší, co se jejich lidským protivníkům mohlo stát. Takže když už jsem tím začal, tak první názor bude k tomu co se stalo po titulkách. 1)Nápad ukraden z Dvanácti opic od T. Gilliama, ale samozřejmě daleko hůř proveden. 2) Chvilku mi trvalo než mě to vtahlo. Rozjezd je zdlouhavý, hodně chladný a nejistý. Vlastně jsem se asi půl hodiny rozhodoval jestli jim to budu baštit nebo to vypnu jako béčko. Nakonec jsem to dokoukal jako průměrný film, který je natočen hlavně tak, aby to bylo pro všechny včetně dětí, a aby tam nikomu nic moc nevadilo. Žádná hitparáda to tedy není. 3) Ta zápletka s vývojem léku mi připadala hodně šablonovitá a laciná, už mnohokrát požitá, strávená, vyloučená, a zase pozřená! Prostě klišé jak BRNO!!! 4) Film Dobytí planety opic (1972), který má sice jen 40% hodnocení a ode mne dostal 2 hvězdy, mi přišel daleko uspokojivější co se týče vysvětlení, jak došlo k vzestupu primátů. Doporučuji. 5) Podle vysokého hodnocení jsem tedy čekal daleko větší bombu. Snad už jsem propříště konečně poučen a nebudu čekat vůbec nic.

Nevím proč mne každou chvíli napadalo srovnání s Kladivem na čarodějnice (1969). A jestliže jsem kladivu dal 5 bodů, tomuhle můžu dát maximálně dva. Bohužel. Dvě hvězdy za kameru (kompozice) a krásné obrázky přírody. Osvětlovači odvedli mizernou práci. V interierech to napálili naplno, čili žádný drama, ani napětí. Bohužel ani kameraman se nepouštěl do zajímavějších her se světlem. Čili to působí velmi fádně a ploše. Žádný umění. Dějově a obsahově mne to nezasáhlo. Všechno je známé, všechno zřejmé, navíc nikterak zajímavě podané a hlavně je to strašně dlouhé. Brzobohatýmu měl někdo ukázat, jak se dělá s kosou. Tak a je to :P

Pobavilo mne to, a víc od filmu hlavního proudu očekávat nemůžu. Vlastně se musím přiznat, že mne to jako velkého kritika současného českého filmu spíš mile překvapilo. Dokonce mi utkvěly dvě pěkné scény v paměti, ta s babičkou v rakvi, a potom vzpomínka Vlasákové na líčíci se maminku před představením, Povedené. Vyčítat tomu lze určitou šablonovitost příběhu i postav, a je to krapet přetažený svou délkou. Dominují ženské role, nejlepší z nich je Vlasáková (hned po tý černošce :). Ta pro mne zachránila film od průměru. Díky ní to na obrazovce jiskří po té romantické stránce. Díky Kubařové zase po té erotické... Ale jako postava mi byla ze všech tří žen nejméně sympatická. To byl asi i záměr tvůrců, takže jim to vyšlo najedničku. Pobavil mne Macháček, i když měl málo prostoru. Toho jsem už tak moc nemohl vystát v jakékoliv roli, že ho snad znovu začínám mít rád. Ze zoufalství ??!

Jako člověk, který současný český (mainstream) film téměř nesnáší, jsem čekal ohromný průšvih. Proto můžu nakonec říct, že se mi to svým způsobem líbilo. Většina postav se sice do podvědomí vůbec nezapíše, některé jsou dokonce protivné, ale celý film pro mě zachránila Anna Polívková, která hraje skvělou ženskou. Asi jen ona mne u toho udržela až dokonce.

Jediný pravý true Pearl Harbor! Přesto je tam pár věcí, které nepůsobí příliš věrohodně. Moc nevěřím tomu, že na havaji šel někdo v neděli v sedum ráno hrát golf, nebo že měl "jízdy" v letecké škole, ani nevěřím tomu, že v sedum ráno stáli námořníci v bílých ceremoniálních uniformách před rozvinutou zástavou a poslouchali americkou hymnu. V neděli??? Admirál Yamamoto je od začátku tak poraženecky negativní, že by mu nikdo takový úkol ani nesvěřil. A vůbec se mnozí tváří, jakože vědí co se stane, a mají tragický výraz ve tváři už od úvodních titulků. ## Osudy nejslavnější americké vojenské lodě - USS Enterprise - jsem kdysi sledoval v mnoha dokumentech a knížkách, a proto se mi zdá, že ve filmu je chybně uvedeno, proč tato letadlovka nebyla v době útoku v přístavu. Právě dokončovala misi - odvoz stíhaček na ostrov Wake. Při návratu z Wake se hlídkující letadla z Enterprise zapojila do bojů nad Pearl Harborem, ovšem nebyli na souboj připraveni a většina jich byla sestřelena (jedno dokonce vlastním dělostřelectvem). ## V některých záběrech z japonského útoku je vidět v pozadí kříž. To je pomník, který tam byl postaven až po útoku jako památka obětem : ) Jinak Tora! působí historicky velmi přesně. Jeden z nejlepších válečných filmů všech dob.

Chápu, že po úspěchu Červené linie (a dá se říct i po Novém světu) se Malick nechtěl a ani nemohl zařadit mezi konvenční tvůrce. I Strom života je postaven na stejných principech natáčení, jaké Malick použil v jeho předchozích filmech, tzn. volný scénář, improvizující herci, voiceover, a spousta záběrů kamery mimo scénář, ze kterých potom střihači vykouzlí nějakou uměleckou sekvenci. Je to jistě vysoce tvůrčí postup, kdy režisér jenom kouká, co že mu to postupně roste před očima. Ovšem tento styl práce je velmi riskantní, protože se může stát, že nakonci nebude mít vůbec nic. Samotná improvizace s sebou vždy přináší i hluchá místa. Jde jenom o to, kolik těch hluchých míst bude, a jestli z nich občas povstane něco geniálního (to na co všichni tak trpělivě čekáme celých 139 minut). Všechno výše zmíněné se sešlo nepříznivě a Strom života se nakonec NEPOVEDL. Bohužel. Malickovým dalším filmům dám šanci, potenciál v nich bude zase ohromný.

Toto je zfilmovaná prázdnota se vším všudy. Tedy se vším nic, doslova. Herci hrají nic skvěle. Čekal jsem celou dobu, co se z toho vyklube. A nakonec překvapivě vůbec nic (tedy kromě zklamání). Nevím o nikom, komu bych mohl tento film doporučit. Dvě hvězdičky pouze za vizuál. Obsah mě minul tak mocně a jistě, jak jen by si oni přáli, aby je minula Melancholia.

Nemám rád Crowea a potvrdilo se to i vtomto životopise, kde měl stvárnit skutečnou, žijící postavu. Asi jsem jediný komu vadí, že někdy hrál spíš dementního idiota (okoukal od Lišky) než geniálního schizofrenika. Ale oproti jiným filmům musím uznat, že aspoň některé scény se mu povedly. Naopak Jennifer Conelly má plný počet bodů. Samotný film musím hodnotit jako průměr. Nepřináší nic nového, nemám důvod se na něj někdy dívat znovu, ale díky němu jsem si přečetl něco o Nashovi, abych potom zjistil, kolilk toho ve filmu chybí, nebo je zobrazeno uplně jinak. Klasický životopisný (historický) film plný lží. Ehm. Například, rozvedli se už v roce 1963. Až poté co Nash dostal nobelovku se zase dali s ženou dohromady. Tedy po třiceti letech. Znovu se spolu oženili v roce 2001 (asi kvuli filmu??). Směju se tady těm dojemným komentářům, jak mu po boku vždy stála oddaná milující bytost s neuvěřitelnou vnitřní silou... Sněte dál.

Triera jsem zavrhnul někdy po filmu Tanec v temnotách, protože v tom filmu brutálně znásilňuje své diváky, citově je vydírá, a nakonci je zfackuje a pochčije. Tehdy jsem odcházel z kina s pocitem zneužití. Ale Antichrist mne velmi zaujal, a dá se říct, že jsem si ho užil. i Když to "užil" je v uvozovkách. Roztřesená kamera, nepříjemné zvuky vysoké frekvence, zrychlený dech ženské postavy, gradace rozkladu obou postav, to všechno zde přispívá k nepříjemným pocitům. Celý film se tahne pod dusivou tíhou tragédie, kterou si uvědomíte ještě více, pokud máte doma malýho kluka asi v tom samým věku.