Derny

Sympatický a fajn film především postavami (duševními i fyzickými), na druhou stranu ale s hloupým scénářem, kde především kriminální zápletka byla naivní a i trochu debilní. Co do účelu je to oddechovka, takže se to dá pochopit, ale až tak jednoduchá a bez nápadu být nemusela. Navíc hlavní záporačka vypouštěla z úst hrozný hovadiny, takový repliky jsem dlouho neslyšel. Asi jazyková bariéra mezi rejžou a herečkou, jinak si to nedovedu vysvětlit. Na druhou stranu chemie záchranářského týmu a hlášky byly super. Ke třem hvězdičkám se kloním spíš z nostalgie a za odkazy na seriál.

Fantastická zvířata jsou projektem, který se mohl vydat několika cestami. Zvolil si cestu akčního popcornu, tolik se rozmáhajícího v posledních letech. Podle mě škoda. Rychlé střihy, zabraňující divákovi zachytit a pochopit narativní posun, brutální efekty a nijaké dialogy. Taková byla Fantastická zvířata podle mě. V poslední době mi přijde, že se do filmu hodí pár postav, které jsou nějakým způsobem jedinečné a tvůrci si myslí, že tím je práce hotová a divák bude na konci filmu vztahy mezi nimi dojmutý. To ale nejde, pokud ty vztahy během filmu nebude budovat. Vypjaté situace? Žádné. Pokud ano, atmosfericky vyhořely. Ač mě svým způsobem čtveřice hrdinů bavila, jejich chování k sobě navzájem nebylo příliš pochopitelné (a tím nemyslím, že jsem to nechápal) - krom Kowalskiho a té bloncky (nepamatuju si jméno). Co se týče efektů, tak byla magická zvířata na můj vkus přebarvená. V Harry Potterovi působila, ač stále pohádkově, přirozeněji. Kameraman takřka vůbec nedokázal normálně zachytit záběr. Ostření a rozostřování bylo přepiplané. Nemluvě o scénáři, který nedokázal smysluplně provázat scény a skákal odněkud nikam a odnikud někam, a to jak po vyprávěcí stránce, především pak ale po té geografické. Neříkám, že to bylo jako celek nějaké příšerné, ale podle mě rozhodně horší, než každý jeden Harry Potter.

Ansel Elgort neoslnil v úlisné parodii Oldřicha Nového, zato vyhasínající přemýšlivka Shailene Woodley byla v roli dokonalá. Výstřední spisovatel Dafoe a jeho svědomí ve formě asistenky bylo zpříjemnění. Avšak nakombinování těchto lidí do příběhu prostoupeného sladkosladkou hořkostí na mě moc nezapůsobilo, naopak se mi spíše protivilo. Já vidím, jak se mě snaží dojmout přímo tsunami sentimentu - režisér opravdu chce dojmout. Dokonce i když rozbalíte tu snahu o nadsázku, jíž je film prodchnutý, tak na vás vykoukne zase jen vlna sentimentu a snahy dojmout. Říkám, to je jediné, od čeho ten film je. Žádný, že je to ukázka toho, že je potřeba život žít, žádná dokumentizace situace umírajících dětí, nic takového ani onakého. Prostě jen chce dojmout, hrozně to chce. No a hned po tomhle uvědomění mi přijde, že daleko lepším nápadem by bylo poslat 12 milionů dolarů, kterých stál tenhle "movie", na nějakou nadaci pro léčbu rakoviny. Prostě a jednoduše, tenhle příběh je pro mne přesně tou smyšlenou fikcí, jež po zhlédnutí upadne v zapomnění. Mezi filmy tohoto žánru má Klepání na nebeskou bránu či Než si pro nás přijde náskok jako králík na 10 metrů se vzdalující želvě, které postupně mizí z dohledu. Reálně.

Příchozí mě po dlouhé době donutily u obrazovky více přemýšlet. Výstavba příběhu probíhá z velké části skrze intimní vizuální stránku, což bude příčinou toho, že jsem začal více prociťovat existenci našeho světa a nutkání zkoumat jeho nevinné detaily. Tyto detaily často zachycovala kamera - jak přírodní, tak lidské. Vzhledem k tomu, že se Villeneuve snažil především prodat poselství a myšlenky, udělal velmi dobře, že odsunul stranou takřka veškeré technické doplňky, které často provází sci-fi filmy a z těch co zbyly, udělal přecházeníhodnou samozřejmost. Na druhou stranu rušivě na mě působilo politikaření a rozhodování vládních autorit. Chápu, že je to ve skutečnosti často složitý proces, skloubit vědění a úmysly hybatelů děje s vyššími státnickými zájmy. Je ale třeba podat tento proces poněkud srozumitelně, obzvlášť ve chvíli, kde jeho důsledky ovlivňují děj filmu a mají být jakousi "katastrofou" příběhu. Na druhou stranu mě potěšila osobní rovina příběhu Dr. Banksové, která se line filmem a výborně doplňuje pointu. Normálně by mohla působit také spíše rušivě, ale ve chvíli oznámení "Už vím, proč mě opustil manžel" skvěle zapadla a souzněla s hlavní osou příběhu. Pointa nebyla kdovíjak šokující, jako tomu bylo na příklad u Planety opic, originalita a poselství se jí však nedá upřít.

Krásné záběry krajiny jak z luxusního přírodopisného dokumentu. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se u toho filmu tak rozplýval. O to víc ve chvíli, kdy na sebe necháte působit tu myšlenku útěku od civilizace a splynutí s přírodou, na které dozajista mnoho z nás někdy pomýšlelo. Líbí se mi drobné nuance, které poukazují na důvod Chrisova znechucení a jeho následného útěku do divočiny. Vše je reálné a přirozené, včetně té civilizace i Chrisova konání. A tím chci teda taky vyzdvihnout i přirozenost herců na plátně, těch, které cestou Chris potkával (Vaughn, Holbrook, hipíci) a jeho rodičů. A otázka, kterou je celý film prodchnutý, totiž, zdali je správná cesta osvobození se od lidí a vztahů, často banálních, které s sebou společnost přináší anebo smíření se se společností a znásobení prožitku světa skrze blízké lidi. Chce to přemýšlet trochu déle, aby si člověk uvědomil radosti, tíhu a následky obojího. Každopádně je cítit, ke které variantě se kloní Penn. A protože ví, že to dělá šikovně nenápadně, musí nám to ještě poslední Chrisovou větou sdělit.

Velmi hutné zážitky na nás čekají při sledování seriálu. Jak již mnoho lidí napsalo, Pustina jde se světovým trendem přinášejícím syrovou naturalitu do dramatické tvorby. Procítěnou emocionalitu doprovázenou ponurou kamerou zabírající ještě ponuřejší, avšak realistické obrazy. Příběh o zločinu se díky seriálové stopáži rozrůstá na Příběh, jehož velkou součástí je zločin - není jen o něm. Díky délce je pro nás zábavnější uvažovat nad tím, co se stalo a "pátrat" po příčinách. Seriál se odehrává v chudé oblasti Čech a jeho protagonisté jsou tím skutečně poznamenáni. Není to jen šťouchnutí o bídu. Příběh je do ní pevně zasazen, ale není nám násilně podsouvána, nesnaží se šokovat. Je to realita mnoha lidí. Nežiju sice takových podmínkách, ale vím, že takové podmínky opravdu v naší republice také existují. Trochu mě zarazily recenze, jejichž autoři se snaží tvrdit, že tvůrci přestřelili a že se Pustina snaží až příliš účelově ukázat obraz zmaru. Ano, je to mrazivý seriál o hrůzné události v nepěkné a zlé sociální lokalitě, ale takové jsou! Podle mého v seriálu nic nebylo zbytečné, a to hlavně i proto, že jej beru jako příběh. A k němu patří i nesouvisející i zdánlivě nesouvisející okolnosti a scény. Všechny pomohly dokreslit atmosféru takřka k dokonalosti. Postavy byly úžasné, opravdu reálné, věřil jsem jim a znal jsem je. Všichni herci zahráli skvěle, opravdu mě dostalo, jakými výbornými psychology jsou a dokázali svoji znalost člověka jako takového uplatnit ve svých výkonech. Hlavně ústřední rodinné trio zahrálo obdivuhodně. Ale i ostatní herci byli perfektní, a je opravdu skvělé, že dostali tolik prostoru, aby to mohli dokázat. A speciální palec hore ode mě k Petře Špalkové, která zahrála výtečně postavu učebnicové maloměstsky uvažující Češky.

Film naprosto o ničem. Leda možná o pár náckovskejch potvorách a jedný kolaborantský děvce. Dobová atmosféra stála za hovno, O životě nikoho z aktérů jsem se nic moc nedozvěděl. Jen byli všichni vykresleni trochu lidštěji, a to se mi taky nelíbí. O válce jsme se nic taky nedozvěděli. Kdyby se na něj náhodou chtěl za pár set let podívat pro zpestření nějakej teenager, tak jej kvůli neznalosti historie ani nepochopí. Dobré ale je, že tenhle film se určitě nebude restaurovat, aby šel promítat budoucími technologiemi, a zmizí v propadlišti dějin.

Sakra práce, teď, když na to koukám znova, si uvědomuju, jakej je to, i přes v celku pěknej příběh (dynamický hledisko), příšernej doják. Hlavně kvůli těm narativně statickejm scénám, ze kterejch Cassavetes přímo ždíme ten cit, kterýmu nerozumím. Až je mi z toho trochu těžko.

Jak jinak zapět ódu na lidskost než na pozadí válečného konfliktu? Krásný film o síle lidskosti a zároveň poukázání na obyčejné žití života, kterého si je třeba vážit a žít ho radostně, žít ho naplno a žít ho dobře tak, abychom na jeho konci byli spokojeni, i se sebou. Já jsem byl z filmu opravdu nadšen. Hořkosladké, ale milé a přívětivé sledování. Trochu mě však mrzel konec, tím myslím vyprávění Smrti, protože bylo zdlouhavé a přemelancholizované, a mě zkazilo do té doby výborný zážitek.

Vizuálně zvuková lahůdka. Úžasné záběry dobrodruhů prořezávající závěje hornatých svahů a hlavně úžasný střih zvuku a hudební složka.