Derny

Hodně alarmující názorová výpověď. Zapamatujete si ji o tolik víc, především díky formě, kterou právě z tohoto důvodu režisér zvolil - několik různorodých videí natočených autentickým stylem složených za sebe způsobem dokumentujícím fiktivní události založené na skutečných. Problém osvobozování, zajišťování, okupace nebo jakkoliv to nazveme, je ovšem velice komplexní a smrtelník nedokáže natočit film, aby zachytil byť jenom část nebo jednu událost v celé její komplexnosti. Nicméně je třeba nesmírně ocenit každý takový pokus, každý film jako je tento, který takové události přiblíží, rozplete některé souvislosti a pobídne diváka k dalšímu přemýšlení a honbě za poznáním více subjektivních pravd, respektive k hlubší reflexi důvodů, průběhu a důsledků válečných konfliktů.

Jedna z dalších Ferrellových výbušných komedií, která je zároveň šílenou kravinou i společenskou satirou a ve které je opět přítomno mnoho skvělých hlášek a především Ferellovy improvizace. A jako vždy několik brutálních vtipů, ze kterých se poserete (volební spoty, mimino,...). Prostě je to výborně kombinovaná komedie, kde září kontrastní ústřední dvojice, ale i mnoho dalších komiků.

Jako skvělej nápad! A kluci si s ním náramně vyhráli. Musím říct, že při některých scénách jsem se mohl smíchy potrhat jako třeba u boje upírů s vlkodlaky anebo jak byl nalezen Stu. Spousta výbornejch originálnách nápadů a legračních drobností, který z tohohle skromnýho filmu udělaly nezapomenutelnou komedii.

Jednou potkám Cibulku. Vyříznu mu srdce a sním je! Není nic odpornějšího, než tenhle a jemu podobné pořady na téhle úrovni a lidé, kteří se točí okolo nich.

Dost nezáživný film bez emocí o muži vraždícím bez emocí. Jako částečný vraždící životopis to ujde, avšak vztahy mezi protagonisty jsou dosti zmatené a nedobře představené. Navíc mi u filmu chyběly nějaké širší souvislosti v podsvětí anebo na druhou stranu nějaké doplnění ze strany zákona. Prostě ve výsledku jsem k Icemanovi nic necítil, ani k jeho obětem a ani k jeho rodině, která mi ze strany filmařů přišla jen jako nevýrazná náušnice na konečném produktu.

Klasická pohádka po americku s nádherně vytvořeným lesním světem, říznutá středověkou fantasy. Dalo by se říct, že je to poměrně nekonvenční kombinace, podobný typ filmů se ale v posledních letech hodně rozmáhá. Na rozdíl od většiny ostatních však Zloba nesklouzává do myšmašovité břečky a přechody mezi jednotlivými světy jsou stravitelné. A já byl rád, že jsem se mohl podívat na příběh o Šípkové Růžence trochu jinak. Moc se mi líbilo prostředí lesního království, líbezná hudba doprovázející film a Angelinina postava královny byla také moc skvělá. Jen ten bieberovskej princ mi tam tak trochu vadil, jinak ale moc příjemné chvíle.

Další Tarantinova zábavná dialogovka se spoustou brutálně černýho a ironickýho humoru a krve. It was a nice dance! :D

Iňárritu za sebe trpělivě skládal scény jednu za druhou, hezky pomalu, abychom mohli procítit tíživost situace hlavního hrdiny. Syrový film z drsné doby byl natočen sice hodně neosobně a z povzdálí, ale to byla právě ta správná forma pro to, aby člověk příběhu uvěřil a nechal se vtáhnout. Kameraman Lubezki využil skvělé výpravy, zároveň jeho záběry křehkých detailů, které působily jako záchytné body odpočinku mezi jednotlivými úseky stopařovy cesty, byly nádherné. Především vizuálně byl tento film úžasný. Z letošní top trojky, možná i úplně.

Dost blbá splácanina. Přiznám, že jsem se u tvrdého humoru párkrát zasmál, ve výsledku zde ale bylo o mnoho více trapnosti kvůli tomu, jak autor příliš tlačil na pilu, aby řekl vtip. Komické scény často jako by byly z filmu vytržené, než aby přirozeně vyplynuly z "děje", nehledě na to, jak podbízí diváka, aby si potvrdil stereotypy na příklad o blbých ženských nebo gayích. Asi by pár scének sdílených na youtube bylo lepších, možná. Dal bych plus jednu hvězdičku za Schmitzera, který za doprovodu dynamické hudby loví v nočním lese divou zvěř. Ale nedám.

Americkej akčňák zasazenej do antickýho světa. Nepovažuju se za odbornýho historika, ale tady mi dost věcí fakt nesedělo. Vraždění Pompejanů římskými vojáky, celkově koncepce her v aréně, atd. I když by to bylo super, tak ani nepotřebuju nějakej perfektně historicky reálnej film, ale tohle bylo přes míru. Navíc ony emočně silný scény nebyly vůbec silný, když nebyl v příběhu dán prostor pro nějakej vývoj postav nebo aspoň jejich vztahů. To, že se spolu otrok s paničkou vidí podruhý, projedou se spolu na koni a už se do sebe zamilujou? Ne, to ne.