buzzwoody

Ani jeden film Potterovské ságy se nedá označit jako špatný, jsou jen lepší a horší. Tento patří k těm lepším, protože jako uvedení do jeho magického světa se to povedlo. Zábava pro celou rodinu a všechny typy dětí, nebo i dospělých. Příjemní vedlejší herci jako Alan Rickman, John Hurt, Richard Griffiths, Robbie Coltrane nebo John Cleese. Možná bych se na to měl podívat v originále, protože bych řekl, že hlavně dětský dabing to slušně kazí. Ten ale zas tolik nevadí. Atmosféra je skutečně kouzelná a hudba je vynikající. Bohužel nejde úplně převést knihu na filmové plátno, takže leccos chybí, ale co se dá dělat. Je to fajn film a jeden z těch lepší ze ságy.

Jeden ze slabších Potterovek, za což částečně může temná atmosféra, která ale není nepovedená, jen mi prostě nesedla. Newell to neudělal špatně, ale asi jsem se namlsal na Cuarónovi a doufal jsem, že tohle bude stejně dobrý. Celé to s turnajem bylo docela zajímavé zpestření stereotypu školního roku, ale to bylo tak všechno. Ještě bych vyzdvihl scény s Voldemortem, které celému filmu nabraly lepší celkové hodnocení, než by dostal bez nich. Ralph Fiennes byl vynikající volba. A Radcliffe by se měl konečně ostříhat.

Po až asi desátém shlédnutí, po dlouhé době jsem si uvědomil kvalitu filmu, a přidávám o hvězdičku víc. Jeho kvalita nespočívá v celku, ale jednotlivých scénách, ať už kvůli hereckým výkonům, akční choreografii, či dojemným situacím. Film je často vyplňován nezajímavými sekvencemi a může působit lehce podivně, možná i díky zvláštnímu Křiklanovi více než kterýkoli jiný film ze série. Celkově finále povedené a scéna pod astronomickou věží správně dojemná. Stopáž je ale pochopitelně trošku přepálená, na to už bychom si ale mohli ke konci série začít zvykat.

Nechtěl jsem, aby Relikvie rozdělili na dva filmy, ale bylo to nutné, vzhledem ke spoustě informací a aby nemuseli bitvu narvat do deseti minut nebo aby nemuseli natočit jeden čtyřhodinový film. Proto ale jedničku strašně roztáhli, aby nemuseli mít devadesátiminutovej díl Harryho Pottera a to bylo zbytečné. Hudby se chopil Alexandre Desplat a hodně tomu pomohl, i když to pořád nebylo nic tak super jako hudba Johna Williamse. Akční sekvence se povedly a úspěšně navnadili na druhý díl, který jich měl být plný. Ale jo, i když chápu, proč je to podle CSFD nejhorší ze série, mně se tento díl docela líbil.

Jednička a dvojka - příjemné a kouzelné filmy. Trojka - klenot mezi stereotypem školního roku. Čtyřka - propad od trojky a pokles o trochu i pod první dva. Pětka - nuda začala a kvalita klesla ještě pod čtyřku. Šestka - nuda stoupla, naprosté minimum kvality a příprava na to, že poslední díl se prostě nepovede. První část sedmičky - kvalita překvapivě stoupla, přestože vata zůstala a zaplnila dost filmu. Tento film - naprosté překvapení. Celá bitva byla vynikající akce, postavy umíraly a Snapeovy vzpomínky mě dokonce jako jediná scéna z HP rozplakaly a to i na třetím shlédnutí. Smrt Voldemorta a hada byla taky vynikající scéna a co po dlouhé době film opět podpíralo, byla vynikající a sedící hudba Alexandra Desplata! Happyend musel být, ale našel jsem si pár věcí, které se mi ještě po filmu nezdály, jako když po nalezení kamene vzkříšení má Harry poprvé šanci mluvit s rodiči a na svýho fotra se ani nepodívá. Voldemort tak zoufale touží Harryho zabít epicky, a na poslední chvíli si vybral radši pravej hák, než smrtící kletbu. I s tím je to ale vynikající zakončení jedné z mých oblíbených sérií a jsem velmi rád, že se to Yatesovi povedlo. Mrzí mně ale, že jsem to nestihl v kině, protože jsem byl zrovna někde a tři dny před premiérou už bylo všude vyprodáno (a já si to o den později pustil na kinoripu a strašně mě to teď sere, o jaký skvělý finále jsem přišel. Víc lituju už jen toho, že jsem nezastihl LOTR dobu a viděl to pak jako mrňavej a bez zájmu, teď si ale i po tisíctým shlédnutí říkám, jak jsou to skvělý scény a že jsem si je nemohl vychutnat v kině. No nic, uvolním místo dalším).

Rozhodně temnější a strašidelnější než jednička, ale Columbus jinak pokračoval ve svý atmosféře a šlapalo to dobře. Lepší než jednička to není, ale lépe se na to kouká, a dobře se na to kouká i znova. Pořád si ale nemůžu pomoct, Grint i Watsonová jsou v pořádku, ale Radcliffe je hrozně prkennej. Tajemná komnata je ale tajemná dostatečně a celá ta záhada kolem její lokace je dobrá část příběhu. Má to pár vtipných momentů a stejně jako jedničku to podpírá hudba Johna Williamse.

Spolu s posledním dílem je tohle nejlepší film ze ságy Harryho Pottera. Příběh ani nijak nepokročil, ale co za to všechno může, je skvělá režie Cuaróna, napotřetí a naposledy skvělá hudba Johna Williamse, ale přibyly sympatické vedlejší postavy jako Sirius Black nebo Remus Lupin, ale i jedna kolosálně nenáviděná jako Peter Pettigrew, a všechny byly skvěle zahrané. Projednou kvalitní dabing tomu taky hodně pomohl, ale je to především vliv Alfonsa Cuaróna, který vyzdvihl kvalitu Columbusových filmů a rozcupoval ji, načež ji nahradil svou vlastní. Škoda, že nepokračoval dál aspoň na Poháru.

Ohledně Bitvy Pěti Armád se ve mě odehrává obrovský vnitřní boj. Jeho hlavním záporákem je zklamání, pramenící z určitých, velmi iritujících momentů, které by se daly stokrát provést lépe náhodným fanouškem nebo jednookým střihačem (protáhlé scény na trpící obličej Tauriel by měli promítat na katedře střihu jako odstrašující příklad). Fyzikální zákony už pro jistotu zůstaly doma, a jejich horliví zastánci tam půjdou po deseti minutách taky. Naprosto odporná postava Alfrida průběžně kurví každou scénu, kde se jen mihne, a scénu s jeho smrtí Jackson pro jistotu vystřihl. To je další nasrávací prvek, aby byl snímek přístupný, musel Jackson osekat nejlepší pasáže celé Bitvy, které se svou výstředností blížily útěku v sudech, ale zároveň je kvalitou přesahovali. Naprosto nepochopitelný poměr prostoru na plátně; totální idiotiny dostanou klidně celou scénu, zdlouhavé Thorinovo šílenství je tím důkazem, ale potenciálně zajímavé věci jsou osekané na kost, viz pětiminutový souboj se Šmakem a šlus. Nehledě na to, že na vysvětlování důležitých detailů snímek prostě kašle. Velmi dobrý příklad, kdy je lepší koukat na prodlouženou verzi. Po shlédnutí v kině jsem byl opravdu těžce zasažen zklamáním, jak to jen šlo. Jako správný fanboy jsem měl ve zvyku si pustit Lotříka nebo jeden z předchozích dílů třeba jednou do týdne, a Bitvou Pěti Armád mi nadšení z filmové Středozemě výrazně zhořklo. Byl jsem ochoten klesnout v počtu hvězd, ale po dnešním opětovném shlédnutí jsem přece jen malinko prozřel. Martine Freemane, díky bohu za tebe, zachránil jsi tenhle film. Šmakovo rozuzlení, jakkoli bylo krátké, mráz po zádech přeběhl, Saruman a Elrond v akci byli taky velmi zajímaví. Samotná Bitva uměla zabavit i znudit, avšak zachránilo si to Havraním vrchem, kde trpaslíci konečně začali přicházet o "plot shield", Legolas X Bolg a hlavně Thorin X Azog na ledě vynikají hlavně díky jejich zajímavé choreografii a po čase jsem dokonce ochoten odpustit i antigravitačního elfího snipera (paradoxně největší facepalm moment, Legolas skákající po padajících kamenech, je knize ještě nejvíce věrný). Bilbova reakce na Thorinovu smrt mě dostala do kolen, stejně jako závěr přímo navazující na Pána prstenů, a dokonalý závěrečný song Billyho Boyda v titulkách.

Hobit se nesmí srovnávat s Pánem prstenů, jinak je po ptákách. Pán prstenů je ve všech ohledech propracovanější, úplnější, kvalitnější, lepší. V první řadě se musí divák s tímto faktem smířit, aby mohl pokračovat v cestě k pozitivnímu přijímání třídílného dobrodružství Bilba Pytlíka. Peter Jackson jako by se v určitých momentech či rozhodnutích snažil tomuto pocitu bránit, co mu síly stačí, ale můžeme se jen dohadovat, co může být přičítáno jemu a co ne.. viz. informace o velmi uspěchaném natáčení a dokončování scénáře za pochodu. Hobit je mnohem odlehčenější příběh, který neklade příliš důraz na realismus jako LotR, a je k tomu důvod, protože Hobit je pohádka, až z Pána prstenů se při jeho vzniku stalo drama. Zpět ovšem k tomuto dílu, Neočekávaná cesta je bezesporu nejlepší z celé trilogie, Tolkienovy předlohy se snaží držet nejvíc, a podle toho to vypadá. Mrzí mne samozřejmě zpočítačovělost, jistá míra praktických efektů by taky neuškodila. Jako jeden z nejvíce kladných aspektů filmu pokládám Martina Freemana, jenž celý film táhne, když si trpaslíci vybírají otravnou/nudnou chvilku a Gandalf zrovna bloudí po Středozemi. Ian McKellen je samozřejmě klasa a s rolí Gandalfa si umí poradit, z ostatních herců pak ještě vyčuhuje i Richard Armitage a ze všech trpaslíků budou nejsympatičtější Balin a Dvalin. Zpracování trpaslíků je dle mého velmi dobře zvládnuté a maskéři si na jejich vzhledu skutečně pohráli, díky čemuž se pak i lépe rozlišují. Nenacházím zde žádné vyloženě zbytečné scény, v pořádku je úvodní hostina ve Dně pytle, akční scény mají spád a pokud si divák zvykne na nenápadně se vytrácející fyzikální zákony, dokonce se i dobře baví. Inu, hodně se pokročilo od Legolase, sjíždícího schody na štítu ve Dvou Věžích. Azog je vcelku hrozivý záporák, i jeho backstory je vystavěná obstojně a myslím si, že není chyba ho nastrčit i do zbytku příběhu. Stejně tak je slušná i linka s Nekromantem a nevyslovená hrozba Sauronova oka nahání husí kůži víc, než jeho odhalení v dalších dílech. Za nejlepší scény bych označil jednoznačně Hádanky s perfektním Glumem (jako vždy), závěr u hořící borovice, ale i odlehčení se zlobry. Hudba zde k vykreslení nejpříjemnější atmosféry z trilogie vyniká nejvíce, v dalších dílech už pak není příliš motivů k zapamatování, narozdíl například k zdejšímu nápěvu Misty Mountains. Kdyby takto vypadali i ostatní dva Hobiti, rozplýval bych se. Nejzaslouženějších pět hvězd z Hobitů, ovšem dostanou je i přes výhrady nakonec všichni, protože Středozem je srdcovka.

Na Šmakově dračí poušti leží mnohem víc problémů, než na Neočekávané cestě. V první řadě je to zmrvený překlad názvu, ale to nepatří do objektivního posouzení původního filmu. Budu ovšem pokračovat v negativech, ať to máme za sebou. Problémem posledních dvou dílů je Tauriel, vzniklá proto, aby se poslední film roztáhl na dva a vytvořila se vynucená milostná linka. Love story ovšem ve Středozemi nefunguje, viz. nejnezajímavější scény z LotRa (Arwen/Aragorn/Éowyn). Tam však musela jít láska stranou před hlavním příběhem, když ještě feministky a antirasisti nezasahovali do autentických zpracování předloh z dvacátého století (režisér byl při natáčení Hobita údajně nařknut z rasismu, když odmítl obsadit do rolí elfů černé herce). Avšak tady ještě Tauriel nebije do očí tolik, jako v Bitvě Pěti Armád, to je zase pravda. Má dokonce jeden z výraznějších hudebních motivů, Howard Shore ztratil svou můzu a kouzelná hudba z Pána prstenů se vytrácí. Hobit totiž nemá žádnou ústřední melodii, jako byla v LotRu hymna Společenstva. Používá střípky z LotRa a přidává k tomu vlastní kudrlinky, bohužel to ale nezní zdaleka tak dobře, jak by mělo. Co naplat, když skladatel nechá zaniknout nejlepší skladbu z Neočekávané cesty a jindy už ji nepoužije. Zpět ovšem k filmu, stejně jako v prvním díle je zde k vidění velmi povedená vizualizace, Martin Freeman opět exceluje a Benedict Cumberbatch se začíná pomalu lépe uplatňovat jako dabér, jeho Šmak je v rámci možností skvělý. Medděd, Gandalf proti Azogovi, pavouci, scéna se sudy, finální naháněčka v Ereboru, vše jak má být. Jezerní město mi ovšem vadí, starosta a hlavně Alfrid jsou další odklon od předlohy a opět k horšímu, což ovšem ještě není nic v porovnání s tím, co Alfrid provádí ve trojce. Cením návrat Legolase, jehož se opět téměř veškerá fyzika ve filmu zalekla a utekla hodně daleko. Oproti Neočekávané cestě jde o menší stupínek dolů, ale na suverénních pěti hvězdách zůstaneme.