Kaka

Překvapivě velice zábavná trojka, která zdatně kombinuje mrštnou a nápaditou akci, společně s dojemným důrazem na rodinné hodnoty - mimochodem zapojení Mika Tysona se ukázalo jako výborný tah a jeho momentky jsou zdaleka ty nejzábavnější na celém filmu, avšak zároveň se celý příběh posouvá do daleko silnější osobní roviny, než tomu bylo napřáklad ve dvojce. Tvůrci zároveň přitlačili na rozpočtu a na snímku je to poznat.

Z relativně komplexního a multitématického bijáku jsme spadli do dvojky, která je plná klasických nešvarů většiny pokračování obecně. Snaží se kopírovat to dobré z jedničky v ještě více over-the-top podání a cokoliv nové musí být lepší, větší, hlučnější. Bohužel je ale taky celý film mnohem více přímočarý a plochý. Rocky 4 východu, kde se to však namísto ideologické nadsázky bere všechno skoro až smrtelně vážně. Horší průměr.

Myšlenkově a ideologicky mnohem působivější, než akčními scénami. Pocta východní kultuře, filozofii, hodnotám i bojovému umění. Příběh legendy, který by se možná obešel bez divokých výskoků a několika metrového poletování před kamerou. Ale holt to k východu zřejmě patří.

Komu se líbil režijní a estetický set-up Blade Runnera 2049, bude se u Duny radovat, neboť je ve vší své monstróznosti a technické opulenci ještě o kousek dál. Villeneuve umí být epický, pompézní, vznešený i okázalý, nikdy to však jako celek nesklouzává do přehnaného patosu či kýče. Audiovizuálně jeden z nejopojnějších filmů za poslední roky a dějově těžko hodnotit, možná bude lepší zatím čekat na part 2. Zimmer fantasticky funkční ve filmu, hůře poslouchatelný samostatně.

Malý, rychlý, zemitý western. Poctivě natočený za pět švestek s pár herci, ale taky s láskou k filmařině, se skvělým Blakem Nelsonem v hlavní roli. Nic objevného, či inovativního se nekoná, ale všechny ty zábavné aspekty, které divák chce při dobrém westernu vidět, tu jsou.

Colombiana, Ava, Atomic Blonde, The Protégé a mnoho dalších. Za poslední dekádu se s drsnými akčními hrdinkami přímo roztrhl pytel, avšak výraznější rukopis a inovativní prvky jich přináší pramálo. Za zmínku stojí snad jen hrdinka Charlize Theron, která strhujícími kaskadérskými výkony a těžko překonatelnou fyzickou kondicí ukazovala před pár lety nový level ženské akční filmařiny. Zbytek a to včetně nejnovějšího filmu Martina Cambella, jinak zkušeného harcovníka s porcí hitovek na režijním kontě, tak nějak jede podle stále stejného scénáře tu svojí rutinu, kde není moc o co stát. A tento snímek s Maggie Q, která očividně chtěla moc áčkovou roli a zřejmě nebyla ani příliš drahá, není jiný.

Osobitý indie počin bez šance na komerční úspěch, na který je příliš pomalý, komorní a intelektuální. Zároveň prakticky to samé platí o uměleckém ocenění, na které je příliš usedlý a sentimentální. Avšak na emocionální strunu zahraje více než dobře. Unikátní one man show Thorntona, který je jak za kamerou, tak i před ní naprosto unikátní.

Nepříliš známý, přesto však naprosto zásadní film pojednávající o experimentálních pilotech USAF a souboje o dobývaní kosmu v šedesátých letech. 200 minut hrdinských frajerů, ódy na USA, místy zdravého humoru a sebeparodie a na svoji dobu skvěle natočené dramatické scény s důrazem na realističnost a historickou přesnost. Až do Apollo 13 zřejmě nejlepší film o dobývání vesmíru s legendárním hereckým ansámblem, který v dnešní době seženete tak akorát do Avengers.

Přiškrcená a rutinní inscenace jednoho velkého soudního procesu a s tím spojeného tahání za nitky mimo soudní síň. S hvězdným obsazením za účasti Hackmana a Hoffmana, ale chybí důraz, sofistikovanější uchopení i zapamatovánihodné scény. Průměr který neurazí, ale ani nenadchne. Devadesátkový flák natočený o dekádu mimo.

Konečně našel někdo koule na to zfilmovat GTA v plné parádě a ještě do toho s nonšalantní elegancí naroubovat zdravě sofistikovanou romanci. Parádní porce zábavy, které sice trochu ubližuje příliš rozkodrcaný vizuál a nevyrovnané tempo, ale spolehlivě to kompenzuje studnice super režijních nápadů a tradičně užvaněný Reynolds.