Ilicka

Zkušenost? Ponaučení? Nevěř filmařům. Dokument místy nahláškovanější než komedie, velice vtipný, ale ve spojení s volbami do EU možná ambicioznější než by být musel.

Burtonovská kocovina podruhé, avšak narozdíl od Alenky, kterou ničila disneyovitost, v Temných stínech se režisér ničí svými trademarky a láskami. Ve snaze nacpat do scénáře jednoho filmu spoustu zápletek (pravděpodobně přejatých ze stejnojmenných seriálů?) totiž zanikla hlavní linka (nebo minimálně ta, která měla být pro film stěžejní). Nejsem si úplně jistá, jestli by ji dokázal určit Burton sám. Tak před divákem defiluje spousta postaviček, z nichž nelze vydělit jedinou, která by byla alespoň trochu normální (nejvíce se blíží Ch. Lee v miniaturním cameu), Depp hraje "burtonova Deppa", Helenka "burtonovu Helenku atd. Vizuálně je film stylizovaný jako Střihoruký Edward (a další z této linie), prostě normalizovaný temně komediální Burton, který už pomalu přestává bavit. Jako kompaktní celek film nefunguje vůbec, protože hodinu a půl se nic podstatného neděje a při závěrečné dvacetiminutovce vyčerpá většina diváků zásobu WTF zvolání na zbytek roku, protože to, co je mu předkládáno je za hranicí divnosti a burtonovské bizarnosti. Škoda.

Na celovečerní debut je Sněhurka s lovcem vlastně povedená, se zajímavou výpravou a režií. (Výtvarně bohatá a různorodá prostředí.) Bohužel, těžištěm a zároveň ústředním problémem filmu je scénář a jeho logika. Jsem milovník fantasy, té středověké především, ale podivné emancipační snahy udělat z Kirsten Stewart Aragorna (sjednotitele a symbol odporu proti nadvládě zla) selhávají právě v nejvypjatějších momentech, kdy Sněhurka zajíkavě pronáší motivační řeč k bojovníkům. Dále, sice oceňuji odvahu udělat z jednoduché vyprávěnky epickou fantasy alá LOTR (nebo ASOIAF chcete-li), ale proč do ní byl násilně implantován podivný milostný trojúhelník, který nikam nevede (Klíčovým momentem budiž zmrtvýchvstání)? Navíc, vzhledem k tomu, jak se film bere celou dobu vážně, nelze ani uvěřit nějakým teoriím o narušování konvencí. Vrcholem je potom závěr s jednou miniepickou bitvou a destrukcí královny Ravenny, která doplatila na to, že se chovala ve druhé polovině filmu jako iracionální hysterka, a dala zapomenout na výborný úvod, ve kterém stylově rozvrátila jedno království. Sněhurka mrkající z trůnu na Lovce, zatímco na ni princ vrhal žádostivé pohledy byla jen sladkou podivnou tečkou na závěr. Casting povedený, a to, že se přidávám do fanclubu Charlize Theron, asi není důležité (odkazuji zde na zajímavý komentář Shadwella). PS: Ohlášení sequelu mě zlomilo smíchy.

Spielbergova definice subžánru o útočících potvorách, narozdíl od laciných napodobenin funguje i po letech - napětí je budováno umně, každé další setkání se žralokem působí jako šok. Legendární je i hudba Johna Williamse, která podporuje atmosféru, především při komorní části na moři.

Původně jsem plánovala nekonfliktní tři, ale: Film vrství klišé na klišé, dramatický oblouk vystaví na opravdu zvláštním základě (mám fotku tvého bratrance z Iráku, tzn. že jsem šmírák?), Zacovi traumatizovaného drsňáka, který přežil tři štace v Iráku, rozhodně nelze uvěřit a závěrečný zvrat, který mu otevřel cestu k milované Taylor Schilling, mě naprosto rozsekal - smíchy. Talisman se určitě nijak výrazně neliší od zbytku hollywoodské romantické produkce, nyní si však zahrává se seriozním vedlejším tématem (váleční veterání si hledají místo ve světě), zatímco hlavní příběh a vizuály ze všeho nejvíce připomínají Danielle Steele. (Však víte: všichni jsou krásní, sluníčko svítí, krajina je jako malovaná.)

To jsem se tak jednou rozhodla prozkoumat alespoň povrchově obskurní žánry "nazisplotation". Naplnil má očekávání - Nazi Love Camp je blbé a skrz své neumětelství zábavné softporno. Ta ruční rozkymácená trhaná kamera má totiž grády!

Max Payne po indonésku - jen místo obouruční Beretty má k dispozici pouze pěsti a dobré choreografy. Strhující herní vybíjená, přičemž příběh vlastně vůbec důležitý není.

Pokud devadesátková nostalgie, pak Skála nebo Poslední skaut. Film z doby, kdy hlavní hrdina mohl kouřit a klít, jeho malá dcerka fuckovat ostošest, a sidekick v podobě ukecaného černocha ještě nebyl zásadní klišé. Bruce Willis ve své typicky nahláškované roli, a znovu velmi uspokojivě. A Tony Scott kdysi dovedl točit bez šílenství hi-tech looku, a tyhle jeho starší kousky jsou ozdobou jeho filmografie. Stejně jako ElizabethBay si musím povzdechnout, že takové filmy už se netočí.

Nádherná animace, nestárnoucí příběh, ale stejně jako u většiny Disneyovek mi vadí přemíra roztomilých scén se zvířátky, přehnaná dětinskost a hrozně slabá zápletka (princ vůbec nefunguje jako osobnost). Především ale bolí zvířátka, na ty sympatické ptáčky a myšky a pejsky a koníky jsem doslova alergická. (Když Popelka, tak česká - nezáleží na tom, která. Protože dle mého názoru k Popelce patří trocha i té temnoty.) PS: A mé relativně nízké hodnocení je částečně i důsledkem toho, že na tyto pohádky už jsem trochu ve špatném věku.

Oproti dětské, barvotiskové jedničce přidává Columbus do Tajemné komnaty porci napětí a akce. A tak se jedná o adaptaci nejslabší Potterovské knihy, ale adaptaci nadprůměrnou, která ságu posunula tam, kde na ni čekal režisérský mág Cuaron.