Pítrs85

Svého času jsem byl, nebojím se to napsat, jedním z největších fanoušků Davida Beckhama v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Dětskej pokoj polepenej plakátama (samozřejmě z Hattricku, resp. ProFootballu, né z Bravíčka, you twats :), měl jsem snad všechny knížky, co tu o něm vyšly, dres ManUnited se sedmičkou, dokonce i takové číčovinky jako hra na prvního PlayStationa, David Beckham Soccer (Kdo napsal místní, btw mizernou, biografii Beckse, aha?). Ano, jel jsem v tom fakt ve velkým. Tudíž jsem se na dokumentární seriál těšil, i když teda hlavně z nostalgie. Výsledek? Netflix dokumenty prostě neumí. Nebo umí, ale pobaví jen diváky v USA. Dokument je mírně dementní, různé situace zbytečně nafukuje (Kdo si ještě dneska vzpomene na červenou kartu na MS '98?), je takový povšechní a ne moc dobrý. Ale jako stroj času do doby, kdy jsem si na hlavě vyholil pruh vlasů nebo vyčesal a odbarvil číro, přesně podle mustru DB7, to zafungovalo docela obstojně. A Becks je sympaťák, ta čtvrtá hvězda spešl pro něj.

I mistr Prušinovský to může posrat.

"Je mrtvej, Dejve." "Ale kdo?" "Horor, Dejve." "Co, i duchařskej?" "Všechny jsou mrtvý, Dejve." "A co psychologický?" "Všechny jsou mrtvý, Dejve." "A co found footage?" "Je mrtvý, všechny jsou mrtvý, Dejve." "Slasher ale ne, že jo?" "Všechny jsou mrtvý, Dejve." "Splatter snad ne?" "Hixploitation, exploitation, ano i splatter, všechny. Všechny jsou mrtvý, Dejve!" "Sci-Fi?" "Je mrtvý, Dejve. Všechny jsou mrtvý. Všechny jsou už mrtvý, Dejve!" "Počkej. Snažíš se mi říct, že jsou všechny mrtvý?" "Kéž bych ho nikdy nenechal uniknout..." Happy Halloween!

Průměrný dokument, který ale může někomu, komu by jméno Paul McCartney nic neříkalo (existuje vůbec někdo takový?), ukázat a předvést slavného Brouka a jednoho z nejzásadnějších hudebníků všech dob. Pro fanoušky Fab Four však ztráta času. Ale je to příjemná hodinka ve společnosti Maccy a mluvících hlav, které vědí, o čem mluví. (Marze- na koncerty McCartneyho chodí jen senioři? McCartney se po 10-15 letech vyčerpal? Doba dlouhohrajících hvězd končí? Mladí, nebo většina z nich, vždycky poslouchali žebříčkovou hudbu (dnes tedy spíš hudbu, co jim nabídne algoritmus na netu). Jsi, koukám, odborník na slovo vzatý...).

Jakožto milovník všeho, co je staré (chápej ve smyslu vintage), jsem si Příběhy starých hospod užil. Josef Polášek opět dokazuje, že se pro moderaci takovýchto dokumentů narodil, je přesně tak příjemný a zároveň vtipný, jak si tato role zasluhuje. Hospody máme napříč republikou opravdu krásné, tu více, tu méně (U Fleků nebo U Pinkasů by měly být zapsány na seznam UNESCO, a nejen ty). A pokud v hlavách pracovníků ČéTé nevznikají nápady na druhou řadu, snad se dočkáme typově podobného dokumentárního cyklu. Samozřejmě opět s Pepou Poláškem.

"Vy ne, vy už jděte do prdele." Jasně, není to nejlepší Svěrák, ale den po projekci kina se ve mně film rozležel a musím říct, že mě to vlastně hrozně bavilo. Zdeněk Svěrák už nemusí nikomu nic dokazovat, v pětaosmdesáti si chce očividně už jenom hrát a bavit se, čímž baví i mě. Už samotný námět je docela originální, nebo aspoň v našich luzích a hájích. Navíc všechny ty povídky, podle kterých je film natočený, mám moc rád a tady je duo Svěrákovic pěkně pospojovalo do jednoho příběhu. Zkrátka a dobře jsem za takovéto milé malé filmečky rád, v dnešní době dvojnásob. (Herecké obsazení skvělé, i ten Kotek tu vysíral jen maličko).

Kriminálek se u nás za posledních, pff, patnáct let točí ne dvě, ale dvacet prdelí, většinou špatné (zdravíme TV Nova) nebo ještě horší (zdravíme TV Prima). A když se jednou za čas vyloupne takováto kvalitka, lidi stejně zas frflaj, že Sokol nemá na košili přesně vzor, co se nosil v '94, že Finger nosí baloňák, co vyšel z módy s pádem komoušů, že Novotný má vlasy o půl centimetru delší než měl Ivo Jonák atd. atp. Gosh! Díky ČéTé, že jste ukázali, že i u nás se dá natočit seriál, nebojím se napsat, evropské kvality. Dobová atmosféra zvládnutá dobře, herci fajn, i to mrazení v zádech se dostavilo, výjimečně, ale přeci. Ale stejně- devadesátky byly super léta, moje dětství, ve kterém žádní Černí (Pozor! S velkým Čé!), žádní Mrázkové, žádní Jonákové neexistovali!

!!Obsahuje větší než malé množství spoilerů!! Byť tedy už jen ten samotný název filmu asi dává tušit (a spoileruje), jak to vlastně tentokrát dopadne. Pač chápu, že zastřelit, podříznout nebo upálit Michaela nejde, ale tu drtičku už přežije asi těžko. Poslední (doufejme a modleme se ke svatému Carpenterovi) Halloween je sice o něco menší provar, než byl díl předcházející (ale to bylo vážně peklo), nahoru ho tahá hlavně hlavní (anti)hrdina (pač to je psychopatická držka k pohledání), ale jinak to co do scénáře zase plave. Navíc když točíte film o jednom z nejikoničtějších murdererů a on tam vlastně celý film není (a když už je, tak spíš tak nějak navíc), je to prostě na prd. A nechci do toho paní Curtisové kecat, ale měla by si říct, jestli má ve svém věku něco takového (mlátit se tam z důchodcem Myersem) ještě zapotřebí... Happy Halloween! (Ale abych jen nefrflal, v kině to zážitek i byl. Docela. Trochu).

Průměrný sportovní dokument, co se jich natočilo milion a ještě se jich milion natočí. Nadprůměrným to dělá osobnost Jana Kollera a jeho životního příběhu, kdy se z vysmívaného kluka odněkud z prdelákova stala fotbalová star a historicky nejlepší střelec naší reprezentace (a sotva ho kdy někdo překoná). Úsměvné bylo vykrucování Horsta Siegla a Petra Kouby, že oni s ním tenkrát v té Spartě vlastně nijak nevymrdali, takhle to prostě ve fotbalovým prostředí chodí (Koller musí cítit zadostiučinění jak kráva). Ten traktor, resp. tu stopětku si možná mohli odpustit, ale zas vidět dvoumetrovýho Honzu, jak se do toho sotva vmáčkl, bylo super.

Máme tu novou disciplínu, jak si pohonit ego na někom, kdo je ve svém životě ambicióznější než kdy budu já a natřít mu to v komentáři na ČSFD, cha! Jan Žižka není dokonalej nebo převratnej, ale kurva buďme rádi, že se v tom našem smradlavém, zatuchlém a přizdisráčském filmovém rybníčku našel někdo, kdo chtěl český film natočit jinak. Prostě po tří sté šedesáté deváté ftipné komediji s Vilhelmovou nebo po sto čtyřicátém druhém drámu s Geislerovou tu máme film, který se snaží být něčím větším (Kéž by byl prvním z mnoha a nastolil tu novou filmovou kulturu, témat z naší dávné nebo i ne tak dávné historie máme spoustu, nejblíž mu je dvacet let starý Tmavomodrý svět, ale Petr Jákl zašel ještě dál. No, všichni víme, že se tak ale nestane, Jirka Mádl na značky, připraví se Vojta Dyk). A ač se mu to ne vždy daří (dialogy, tam si měl Petr Jákl fakt nechat poradit), tak já mu za to, že se nebál natočit velkej film, tleskám a uznávám, že ten chlap má fakt koule. Ben Foster jako Žižka výborný, nepřehrává, ani neháže takový ty pseudodrsný držky, ale je přesně tak civilní, jak to jeho role potřebuje. Závěrečná (na pohled krásná) scéna s vozovou hradbou by slibovala výtečný sequel (který ale samozřejmě nikdy nepřijde). A ještě vzkaz pro všechny inťouše, hnidopichy nebo samozvané historiky- váš názor, že film není historicky přesný, že Žižka přišel o druhé oko atd., fakt nikoho nezajímá.