Tanner

Skvělý a civilní film, který stojí zejména na výtečném hereckém výkonu dvou hlavních představitelů. I díky nim může být chvílemi sledování trochu bolestné, protože postavám skutečně věříte jejich pocity z toho, jak se jim rozpadá jedna z jistot jejich života a jak jsou vtahovány do "pouliční rvačky", k níž rozvodové řízení jedna z postav přirovná, ačkoliv byly přesvědčeny, že zrovna v jejich případě bude možné se jí vyhnout. Ambivalence partnerského vztahu je zde vystižena opravdu velmi dobře. Film ale není jen útrpný, a to mimo jiné i díky jemnému humoru, k němuž přispívá i jistá karikovanost vedlejších postav. Právě kontrast postav vedlejších s hlavními dává ještě více vyniknout úžasným hereckým výkonům dvou hlavních představitelů. Velmi doporučuji, v současné tvorbě skoro vzácnost.

Jestliže kniha je díky členění na krátké kapitoly dynamická, tempo filmu je zejména v první části opravdu brutální a působí trochu zkratkovitě. Strukturou se snímek snaží knižní předlohy držet, ale i kvůli tomu musí být o něco zřejmější. Divák je tak oproti čtenáři ochuzen o postupné odkrývání vztahů mezi postavami. Není to však myšleno negativně. Myslím, že v rámci možností filmového média se jedná o velmi kvalitní adaptaci skvělé knihy, jejíž působivost se podařilo na plátno přenést, a to i díky mimořádně dobře typologicky vybraným a hrajícím hercům. V každém případě, pro hlubší psychologický rozměr doporučuji sáhnout po knize (ale to platí skoro vždy).

První Koreeda, který mě minul.. Námět jako takový bohužel v mých očích film z nudy nevytáhne a ani sledovat přes dvě hodiny skupinku uřvaných dětiček není úplně můj šálek kávy.. Nevadí, na další film od Koreedy se určitě znovu rád podívám.

Plytké a schematické (postavy, scénář - dosaďte si), jako takové soudobým militantním ateistům svým zjednodušujícím pohledem jistě konvenující. A kdyby by se v tom snad přeci jen pořád někdo nevyznal, mají ti zlí aspoň odlišné dresy. Ale aby to nebylo zase jen škarohlídské, ok, cením si snahy ukázat, kterak může být v podstatě jakékoliv učení, třebas i to v principu nenásilné, zneužito k barbarskému plenění. Najmě když takové učení de facto [stále ještě (?)] vládne světu a odmítá si svou minulost zcela připustit. Jen si vždyckyříkám, proč je třeba volit tak strašně patetickou formu.

Tak tohle byl pro mě poměrně přešlap.. plytké dialogy, jejichž vcholem je zpravidla hlubokomyslná myšlenka typu "jsem ráda, že mám krásné děti"; prkenné bezrozměrné postavy a hrozivě přehrávající herci; přehnané scény se zoufale fádní a přepjatou hudbou; a navrch slaboduchý scénář, z něhož vypadne ve výsledku akorát to, že smyslem lidského (ženského) života je plodit fakáňata. Asi nejsem cílové pohlaví, ale bohužel jsem si připadal, že koukám na japonskou verzi díla Rosamunde Pilcherové. Uf..

Takový artovější Přízračný svět... skvělá náladovka s podmanivou atmosférou.

Film, který je více černobílý, než rasistův pohled na svět.

Ačkoliv si celkem potrpím na posmutnělá dramata "ze všedního života", zde jsem se celou dobu nemohl s postavami sžít. Celou dobu filmu jsem si říkal, že tím, jak řetězí jednu tragickou událost za druhou bez toho, aby zkoumal jejich příčiny, a šel hlouběji než jen pod slzavý povrch, působí nerealisticky, což bývá u těchto filmů dost kritické, protože tak přicházejí o svou hlavní devizu - uvěřitelnost. Je pro mě tudíž celkem překvapení, když jsem si zde přečetl, že má jít o snímek podle skutečných událostí. Nelze vyloučit, že jsem tentorkáte nebyl dostatečně vnímavým divákem, ale trochu se mi vnucuje i otázka, zda náhodou nebyla zmíněná inspirace natolik volná, že byly ony skutečné události scénáristickým uchopením vyprázdněny. Postavit film na deprimovaných výrazech jednostranně nesympatických postav vláčených z jedné tragédie k druhé a jednom ponurém hudebním motivu totiž někdy nemusí stačit... jako by zde fungovalo přesvědčení, že sled událostí jaksi vypoví sám za sebe. Nevypoví. Nicméně na polskou kinematografii po tomto (pro mě) slabším kousku určitě nezanevřu.

O zobrazené látce jsem toho před filmem nevěděl. Bohudík. To mi umožnilo si ho užít a bavit se při něm. S fakty jsem se seznámil až po zhlédnutí - a to se odráží v mém hodnocení.

Nejvykonstruovanější film, co jsem kdy viděl. Scénáristi se evidentně rozhodli, že několika postavám se v jednom dni musejí stát snad všechna myslitelná příkoří; chybělo snad jen, aby jim onemocněl pejsek. Na filmy o "obyčejných dnech" "obyčejných lidí" s propletenými liniemi si potrpím, ale tohle bylo tak přitažené za vlasy, že opravdu víc dát nemohu.