Gattolino

Jako odpočinková zábava s hezkými záběry slavných míst to šlo. Z trilogie bohužel asi nejméně nápadité. Téma magora, co se pokouší nákazou zničit (spasit) nebo jinak zprznit svět, je už hodně vypšklé. A už se to trochu dost opakuje. Samozřejmě, Hanks je pan herec a stojí za vidění. Ale občas je zápletka křečovitá a předvídatelná. Neříkám, že se to nedá vidět, ale dvakrát už asi ne. Šifra je o něco originálnější a Andělé jsou o třídu lepší.

Šílenost geniálně vedená na hraně, nezapomenutelná Mindy a kocourek Žužla, věčně vykulený a udivený pohled žabákoidně maskovaného supermana Nářeza . Tarrantinovská divadelní ukrutnost se zde potkává s přehnanou roztomilostí japonského anime. Mistrně namíchaný koktejl zdánlivě neslučitelných ingrediencí. Kdo na tuto hru přistoupí, ohromně se pobaví. Kdo není ochoten, ať to radši vypne, nebo se zbytečně naštve.

To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu. To si musím pustit znovu.To si musím pustit znovu. To si musím pustit zno.....

Hodně ujetá technicistní a téměř surrealistická akční podívaná plná absurdních bizarností. Cítím zde ozvěny pouštních scén ze Starwars, Terminátora, Matrixu, Vodního světa nebo Duny. Děj je prostinký a asi není tím nejdůležitějším, nicméně jako vypracovaná šou šíleností a přehlídka fimových triků to určitě stojí za shlédnutí. Ve chvíli, kdy si člověk řekne, že už by to mohlo začít nudit, to skončí. Takže ve svém žánru asi opravdu výborný počin, když se na to člověk správně naladí, dobře se pobaví. Protože zpracovat banální a primitivní téma tak vkusně a překvapivě, to je velký kumšt! A to se taky musí ocenit!

Výborný film, citlivý, strašidelný, dramatický, psychologický, snový i pohádkový, ale nesoucí svou zvláštní nadčasovou realističnost. Skoro chvílemi surreálno. Věřil bych, že se i vyvíjel postupně a že ho pan Spielberg tvořil s nadšením. Má v sobě tolik poloh, že je těžké některou z nich vyzdvihnout nad jinou. Rozhodně dílo, které vyvolá v člověku řadu hlubokých otázek. Samozřejmě velmi dojemný, ale troufám si říci, že to určitě nebylo vykalkulované. Na to je dílo příliš opravdové. A krásná hudba - v závěru mi připomněla Turn of a Century od Yes, také podobně osudové dílo. Jestliže jedním z mých kritérií na film je, zda se k němu mohu vrátit nebo jej už vidět nemusím (byť by byl velmi kvalitní), tak tohle je film na opakované shlédnutí. A takových není zas tak moc.

Výborné, ale dost surové. Což není výtka, tohle moc "soft" udělat nelze. Ne že by si člověk z tohoto filmu odnášel nějaké pozitivní pocity, ale: zaprvé - jinak to asi natočit nešlo, a zadruhé: tyto hrůzy připomínat je potřeba. Lidé mají bohužel krátkou paměť. Krátký vpád Brada Pitta jakožto zachránce byl příjemný, a výkony ostatních herců byly rozhodně špičkové. Vidět to je třeba. ale podruhé bych si to asi nepustil.

Váhám. Film v sobě nesl mnoho dobrého, a nakonec mu ty čtyři dám. Ale jedna podstatná výhrada. Film stále osciluje mezi dvěma naprosto odlišnými žánry - pohádkovým a happyendovým příběhem s kladným hrdinou (což je kvalitní, ale stále obtížnější žánr), a drsným realistickým dramatem na krutém pozadí, žalujícím o odporných surovostech (vypalování očí dětem). Tyto dva žánry se prostě tlučou, na dort si také nedám kečup a kyselou okurku. Lze říci, že to mohl být i záměr, ale mně to rušilo dojem z filmu, který zůstal rozpačitý. Asi jako kdyby Méďa Béďa vysvobozoval Cindu z Osvětimi.

Proč se české filmy stále neumějí vymanit z klišé plebejství, hulvátství, hysterie, oslavy primitivismu, vyčůranosti, bezzásadovitosti, prázdného žvanění a lhaní? Protože je to divácky vděčné? Pochybuji, mne to znechutilo hned od začátku. Protože je to realistický obraz české společnosti? Určitě ne, je to jen obraz pokleslosti ducha. Zastavárny, drogy, chlastání o závod, bezuzdné prcání, podrazy, slibotechny, lemplovství, to možná někde vládne, ale není to skutečný odraz české reality. Proč z českého národa stále někdo chce dělat ty přitroublé hamižné primitivy? Proto, že se náhodou na Hrad při prvních prezidentských volbách dostal vychlastaný, prolhaný, primitivní buran? Jenže takoví my nejsme. To, že je film profesionálně dobře zpracovaný a působivě zahraný, nevyváží, že všechny osoby v něm představované jsou více či méně odporné a protivné charaktery a pozitivního v něm není nic. Žádný moment, který by člověk mohl obdivovat a vzít si za vzor. Můžeme si říci, že to není smyslem filmu, ale v dnešní době právě pozitivní podněty potřebujeme více než kdy jindy. Jenže to je strašně obtížné vytvořit. Jednodušší je zpodobnit lokální bezvýchodnou apokalypsu s useknutým koncem.

Série 1 stačí! Co má být proboha v těch všech dalších? Neskutečný přehlídka nesympatických až protivných charakterů, vyumělkovaných zvratů a oprýskaných klišé. Každý každého sleduje skrytou kamerou a současně je při tom sledování sledován další kamerou, jedna nepravděpodobnost stíhá druhou, nemluvím o největším nelogismu - znovuobjevení Tylera po jeho zatčení, kdy měl s tím vším, co na něj bylo odhaleno (a taky nastraženo) sedět do konce života. Opravdu, po 22 dílech už nemusím vidět Mekku světa zvanou Stowaway, usmívající se gumovou Viktorii ani neskutečně blbou mulatku Ashley. Jediný alespoň maličko sympatický člověk byl snad Daniel. Podle tvůrců to měl být asi Jack, ale ten tam zapadal asi jako sněhulák na Saharu. Takže, jako relax k marodění dobré.

Film s jistě kontroverzním tématem, ale s tím musí každý už z traileru počítat. První, co mne zaujalo, byl ovšem způsob jeho natočení. Skutečnost, že se děj odehrával v prostředí dánských malířských kruhů se nějak promítne do všeho - záběry kamery jsou pojaty velice výtvarně, barvy filmu jsou (nevím jakým způsobem je toho dosaženo) vyladěny jako na dobových obrazech, jako kdyby většina scén filmu byla pojata malířskou technikou. Což vytvoří k filmu velice podmanivou výtvarnou rovinu, která, spojena s hudbou, sama o sobě, nezávisle na ději, určitě stojí za vidění. Celý film spolu s tím, asi záměrně, nese napůl snové a romantizující zabarvení, což je vzhledem k poměrně tristnímu tématu určitě vhodnější a citlivější, než příběh pojmout příliš realisticky. Skutečnost musela být daleko krutější, zvláště v době, která se se sexuálními úchylkami příliš nekamarádila a spíše je tvrdě potírala. Herecký výkon je jistě obdivuhodný, i když přiznám, že mimický potenciál Eddieho Redmayna mi nedával zapomenout na Stevena Hawkinga, a tak vyplývá otázka, nakolik je univerzálním hercem nebo hercem pouze určitého konkrétního typu rolí. Nevím, to asi ukáže čas. Zajímavé bylo sledovat pozvolnou proměnu Einarovy manželky z jiskrné, nekonvenční a nespoutané umělkyně v utrápenou, zoufalou bytost. Pojmout takové velmi depresivní a těžké drama, s nímž se navíc heterosexuální divák těžko sžije, jako poetický a romantický obraz, bylo nesporně výbornou a rafinovanou volbou. Jiný způsob by asi nebyl možný, nebo by byl plný klišé, či jinak divácky neúnosný. Kdyby to zpracoval třeba takový Fincher, bylo by to určitě blíže skutečnosti, ale nedalo by se na to asi dívat. Tohle se fakt povedlo, i když to není film, který bych toužil vidět opakovaně. Ale když už jednou režisér po takovémto dosti odtažitém tématu sáhl, tak jsem přesvědčen, že citlivěji a vkusněji to natočit ani nemohl.