Gattolino

Tento film je vcelku příjemné vidět. Ano, některé dialogy jsou možná k pousmání a některé scény taky. Ale rozhodně mne to pobavilo více než těmi nejotřelejšími klišé protkaný Indiana Jones. Zápletka má jednu velkou kvalitu - má logické a nijak do ztracena nevyšumělé vyústění, což je občas docela vzácnost. I když při výkřiku "pojedeme spolu do minulosti" diváka může trapností trochu až zamrazit, některé scény jsou naopak docela působivé. A dvě největší přednosti díla? Autentické záběry z Jeruzaléma a půvabná Naike Rivelli.

Vynikající film, nesporně Clintovo mistrovské dílo, s velmi autentickým dějem (Eastwoodova preciznost je příslovečná). Mimo jiné aspekty snímku je to i zajímavá a cenná sonda do amerického způsobu myšlení, které je nám Evropanům díky našemu provinčnímu omezení mnohdy těžko pochopitelné. Pocit odpovědnosti za druhé, potažmo za celý svět, se zřejmě zrodil tím, že Američan je původem mnohdy přistěhovalcem ze všech možných i nemožných koutů světa, odkud odešel za svobodným rozletem do Nového světa, ale tu sounáležitost s kořeny stále cítí. Evropské dekadentní relativizování, zpochybňování, mudrlantsví a sarkasmy jsou tomuto myšlení cizí. Někdo to může nazvat naivitou, ale je to jen latentní závist nad tím, že za Amerikou prostě Evropa a zbytek světa zaostává. A díky tomuto "globálnímu" myšlení ovšem Evropa žije od 2WW až na lokální konflikty v míru, a to si Evropan mnohdy neuvědomí a hloupě kritizuje americké "vměšování". Někdo zde v recenzích pejorativně zmínil slogan, že "Amerika je tou nejlepší zemí na světě". Možná to chce kus osobní odvahy a odhození vlastního sobectví přiznat si, že je to vlastně pravda, a snažit se trochu se poučit a inspirovat. Evropa to potřebuje, a Česko obzvláště. I o tom je tento skvělý film. Oskara by si opravdu zasloužil a držím mu palce.

Pokud jsem správně pochopil, film asi vznikl podle skutečných vzpomínek Wilhelma (na konci jsou uvedena data narození a úmrtí, u Viktora a Charlotty někdy po roce 2000, u Wilhelma je jen narození, takže je skutečný Wilhelm ještě naživu). V každém případě, nadprůměrný válečný film, nestranící nikomu.

Velmi slibné komentáře a hodnocení mne navnadilo, a vskutku, vše se spolehlivě plnilo. Dusivé napětí, perfektní výkony herců, scénáristický nápad, apod.. Ovšem jak se schylovalo k finiši, stále více vyvstávaly logické nedostatky. V první řadě - motiv únosů dětí byl dosti laciný, protože k úchylkám náboženského fanatismu se scénáristé obvykle uchylují spíše v nouzi a nedostatku solidního rozuzlení. Pak bylo zcela absurdní, že onen přitroublý Alex po první nakládačce nevyklopil vše včetně toho, že se zúčastnil přistání Apolla 11 na Měsíci. Kdyby aspoň ječel že nic neví a prosil, ale nechat se týden mučit a mlčet jak partyzán, to bylo v jeho případě krajně nedůvěryhodné. Neměl vůbec důvod. Loki se opravdu měl více věnovat pátrání a sledování Alexe, než jej Dover "sejmul". A na konci, nechat se odzbrojit od ježibaby s pistolí a dobrovolně si nasadit pouta, to byl vrchol absurdity. I méně rozezlený, pomstou motivovaný a solidně stavěný borec by babě hodil pouta proti obličeji a kulka by šla do stropu, přinejhorším do ramene, takže by ji snadno mohl srazit k zemi. Nechat se zajmout jak hošíček od školníka, to bylo krajně nesmyslné. Ledaže by ježibaba byla převlečený Chuck Norris, na což možná poukazovalo to, že ač v další scéně držela v jedné ruce paži holčičky a v druhé injekci, notabene nečekala ničí příchod, tasila rychleji než Old Surehand. Proč byla jedna holčička propuštěna dříve než druhá? Proč ve sklepě podivného faráře ležela svázaná mumie s labyrintem na krku? Smysl Labyrintu a úloha hadího magora se také jaksi podivně rozplynula bez jakéhokoliv logického zakončení. Z logického hlediska, které má u každého filmu fungovat ( a je to to nejobtížnější) mne film přes počáteční očekávání neuspokojil.

Hobit tři se fakt povedl. Kdyby člověk chtěl hledat blechy, našel by asi něco, ale proto do kina nechodím. Šmak a jeho konec - naprosto perfektní. Zmagoření Thorina i jeho procitnutí bylo uvěřitelné, trpaslíci nezklamali. Bilbo byl bezvadný, jeho zapření Arcikamu roztomilé. Armády skřetů byly dostatečně slizké, bitevní detaily mnohdy neotřelé, elfové přiměřeně vznešení, Skvělá Galadriel i Elrond. Jen ten skřetí hnusman se z pod ledu už nořit nemusel - měl být už dávno utopený. Film mi dal přesně to, co jsem chtěl, co mi trochu chybělo v jedničce a bylo už docela v pohodě ve dvojce. Tauriel byla moc krásná a hezky děj obvzláštnila, byť v předloze není. Myslím, že pan Jackson by se měl pustit do Silmarilionu. Pád Númenoru, dobytí Gondolinu, příběh Feanora, Beren a Lúthien, Túrin, stvoření Ardy, apod ... materiálu je tam na dvacet filmů,

Chtěl bych něco říci, ale všechno už za mne řekl Verbal. Jeho recenze je naprosto dokonalá.

Prvních šest dílů je naprosto dokonalých, výborné, stále více ze zaplétající scénáře ale velmi přehledný a jasně vystavěný, gradující děj díl od dílu, překvapivé, ale vcelku uvěřitelné zvraty, výborná a s akčím dějem vyvážená psychologická i technická složka (kriminalistické zázemí), velmi věrohodný náhled do různých kriminálních prostředí, prostě "klobouk dolů" před scénáristy, režiséry a dalšími tvůrci, a samozřejmě i herci. Psychologie jasných záporáků i jasných klaďasů (špičkový a seriózní Angel Batista, legrační pošuk Masuka) krásně doplňována i charaktery na různé úrovni scestí a pokušení (samozřejmě Dexter, Debra, Quinn, La Guerta), a okořeněno několika vyslovenými "debily" (z řady nekriminálníků), jako Liddy nebo Elway nebo Clayton, zločince nejmenuji, a pár protivně agilními pitomci, jako ta recepční ve špitále, která udá Hannah. Zkrátka hodně pestrá a mnohdy nečekaně proměňující se přehlídka charakterů. Poslední dva díly mi ovšem připadaly, jako by chtěli autoři více vlézt divákovi do řitě, což vůbec nebylo po precizně rozjetém ději nutné, a začali vkládat zbytečně vyhrocené situace nad rámec věrohodnosti, málo pravděpodobné a přitom bohužel docela už předvídatelné sledy náhod, čímž celý děj poněkud poškodili. Samozřejmě, v celkové vysoké kvalitě seriálu se to vsákne, a i ty dvě poslední série stojí rozhodně za vidění a mají výborné momenty. Jen ten ústupek vkusu byl podle mne zbytečný. A bohužel i v tom, jak v dost již oprýskaném trendu "no more Hollywood happyend" nechali zcela zbytečně zahynout Debru a odtrhli Dextera od Hannah a Harrisona. Jako by se báli, že by sňatek již vyrovnanější Debry se zmoudřelým Quinnem a třeba i dramatický, ale úspěšný společný útěk Dextera s rodinou do Argentiny byl moc "sladkou limonádou". Nebyl by, a oni by si to zasloužili, a nedotáhnout to v tomto logickém duchu bylo podle mne chybou. Asi jako kdyby v závěru Pána prstenů padl Aragorn a zemřeli Frodo se Samem, Eówyn a Faramir. Zbytečné, a podbízivé beztak již dávno odumírajícímu vkusu nešťastných konců. Ledaže by se chystal další díl s tím, že si to dřevorubající Dexter rozmyslí a pojede za rodinou (ale jak ji najde) a zda by to vůbec šlo (opuštění a jeho zdánlivou smrtí zdrcení Hannah a Harrison by to brali jako zradu). A pak, v závěru autoři slíbili, že je to už konec. Některé scény v sedmém a osmém díle mi přišly logikou nepřijatelné a uměle a průhledně příliš účelově do filmu voperované. Pád a zranění Harrisona na běhacím pásu bylo zbytečné a okatě načasované na cestu k prozrazení, stejně jako agilní kráva u recepčního pultu nemocnice, co neměla nic jiného na práci než očumovat lidi. Mimo to, existovalo určitě více lidí na telefonu, kdo by se toho ujal - jestli ne Debra, tak Jamie, nebo by dorazila na telefon pohotovost do domu, což funguje i u nás, natož na Floridě. Pak nepochopitelný způsob, jak se kokot Elway došpicloval až do autobusu k Hannah, která to určitě řešila na poslední chvíli, a tak to je vyslovený nesmysl. Dost nelogické je, při Dexterově inteligenci a rafinovanosti, že je nenechal jet pryč třeba svým autem (nebo autem z půjčovny), s tím, že by si cíl cesty a bod setkání domluvili až během jízdy do jiného státu. To by bylo naprosto bezpečné, ale scénárista se domníval, že asi málo na nervy. Trochu škoda. Rovněž je těžko pochopitelné, že by federální maršál Clayton - což už je nějaká funkce -byl tak blbý, aby jen tak odpoutával neznámého - a nezraněného muže (na jehož ksicht musel ostatně všude vidět, a jako polda i sám mít, zatykač), ještě k tomu bez asistence a se sadou vražedných kudel na dosah ruky. Takový pitomec snad nemohl být ani takový trouba jako on. Potom, jak rychle se Saxon dostal k maršálově pistoli, když dovnitř vtrhla Debra - také trochu divné - že vůči tak vyhlášené pistolnici střelil dřív a sám nebyl pořádně zasažen, takže mohl klidně řídit a dál jednat - dost nepravděpodobné. Scénáristicky účelový také byl Debřin kolaps ve špitálu. Každý ví,že i v českých nemocnicích podávají i při banálních zraněních nebo po operacích preventivně přípravky proti krevním sraženinám (např. injekce Clexane), a divil bych se moc, že by to v Miami při tak závažném případu neudělali. Debřina smrt byla myslím zbytečná a umělá, ale scénáristé se domnívali, že vyvolá více slz diváka, což není moc fér přístup, protože je to laciné. Tragického už v seriálu bylo dost a dost. Poslední dvě série se také vyznačují neustálými nadměrnými přerušování závažných rozhovorů zvoněním mobilů ("promiň, já už musím"), neustálým vcházením někam do dveří v nepravou chvíli a nedořečenými dialogy, kdy by stačilo pár vět na vyjasnění. Což je někdy kořením, ale překořenit nemusí být ku prospěchu chuti jídla. Čili, seriálu jako celku nescházelo mnoho k dokonalosti, ale drobná pižka na kráse se najde asi všude. Tady jí byl, jak se ovšem často stává, závěr. Ale jako celek to rozhodně stálo za vidění, a pět hvězdiček je podle mne nezbytných.

Po slibném začátku mi připadlo trochu škoda poněkud promarněného potenciálu velkolepého námětu, byť se otěží chopil renomovaný a osvědčený režisér. Mohlo to být pojato striktně biblicky a v pastorálním, mýticko-historickém hávu, jako Zeffireliho slavný Ježíš, ale tak to nebylo rozhodně zcela. Mohlo to být pojato jako pohádkové fantasy, nevážící se příliš na Bibli, zato uspokojující diváky lačné efektních triků, ale tato linie byla nedostatečně využita. Nebo to mohl být katastrofický thriller či psychologické drama o událostech, které Písmo nezmiňuje. A nebo něco zcela nového, oprošťěného od předchozích možností, jak by se od avantgardního tvůrce kalibru Aronofského dalo čekat. Bylo tam ale od každého trochu, a některé ingredience i při veškerou snahu šéfkuchaře nechutnají dohromady nejlépe. Komplikace z ženami, když Bible praví jednoznačně, že do archy vešly i ženy Noemových synů, a vpád Túbal Kaina i jeho svádění Cháma mi přišly rušivé. Nechyběly by, a nebylo myslím třeba takto přitvrzovat notoricky známý příběh. A nikde nebyl ani náznak toho, jak Noe, jinak plně zbožný člověk, dospěl k ujeté myšlence, že se sám musí aktivně podílet na vymření lidského rodu, když to mohl ponechat v Božích rukou, které mu seslaly vše potřebné - od pracovitých kamenožroutů až po rychlerostoucí stromy. Neříkám, film stál za vidění, ale výhrady by byly. Trochu se pídím po smyslu jeho natočení. Jako večerní podívaná splnil očekávání - Rusell, Jennifer i Hermiona jsou excelentní herci, některé momenty byly vysloveně zdařilé, skromný život Noeho malé komunity a jejich útěk byly působivé a věrohodné, rozhodně je na co koukat, ale od mistra Aronofského je to trochu málo muziky ....

Navzdory všeobecně nižším hodnocením musím shledat, že tento western sice není nijak super nápaditý, nenese žádnou převratně novou ideu, herecké výkony nejsou hodné Oskara a odráží se v něm mnoho již viděného, ale jde o téměř dokonalou esenci eastwoodovštiny. Kdo propadl kouzlu Clintovy osobnosti, jistě ocení tu takřka mýtickou čistotu ideje. Darebáci ohrožují nevinné, objeví se drsný a tajuplný hrdina, poblázní několik žen, bez problémů a téměř pateticky zlikviduje lumpy, a opět se ztratí. Prostě dokonalé jak staré řecké báje a pověsti! Koneckonců, Clint je jediný, koho si dokážu představit po boku Pierre Brice jako alternativu Lexe Barkera v roli Old Shatterhanda, Samozřejmě, čas toho prvního postavil na piedestal, ale kdyby tenkrát ruka režiséra sáhla po Clintovi, byla by to minimálně srovnatelná legenda. Mimochodem, Eastwood je samozřejmě mnohokrát lepší herec (Lex promine).

Atraktivita se nedá seriálu upřít, hlavně z počátku. Nicméně výhrady by byly. V prvé řadě - po shlédnutí třech sérií a části čtvrté shledávám, že není až na pár výjimek nijakého setkání, které by neskončilo vraždou, zradou, mučením nebo přinejmenším znásilněním. Přátelství, věrnost, úcta, o tom se zde jen kecá, nikdo nic nedodržuje. Špatný vzor pro člověka, který nějaké hodnoty hledá v dnešním pragmatickém světě. Proč Renly nepřistoupil na to, že Stannise podpoří na trůn? Proč Freyové povraždili Starky? Proč Greyjoy dobýval Zimohrad? Sympatií k jednotlivým lidem i skupinám ubývá, zbývá snad už jen Daenerys a tak trochu Tyrion. Ostatní jsou buď mrtvi nebo nesympatičtí. Nebo se stali lhostejní. Nějak už je mi fuk, co se odehrává za zdí. A taky mnoho postav je zbytečných - cca 300 osob je docela nadmíru. Inspirace Pánem prstenů je taky do očí bijící - proč Valar Morgulis? Některé věci jsou za hranicí absurdity - Hora prošpikovaný v souboji jako kanape se vzedme, aby zabil soupeře - v reálu by se po probodnutí kopím stěží vzchopil tak maximálně na zachrchlání.