BoXBe

Atmosféra té pionýrské výpravy je něco jedinečného. A podle hodin, které se dají podrobit rozboru u piva (příběhu, ne fyziky, tu ať kritizují geeci) a vzpomínání, pak pecka jako mraky. Biják s velkým B a tři hodiny masírování diváka už pozapomenutým klasickým hollywoodským stylem, při kterém se vtlačíte do sedadla a říkáte si, tak tohle je sakra dobrá práce. A v hlavě se to drží a drží a drží... A druhá projekce už z mé strany byl jen nefalšovaný obdiv k tomu, jak poctivou práci si někdo udělá s dobrým filmem s minimem digitálu. Respekt a inspirace od Nolanova týmu, protože tohle někdo promyslel a natočil nejlíp jak to jde. Ať si žvatlá kdo chce u piva nebo Spáčilová a spol co chce :) Tomu filmu nechybí vůbec nic. P.S.: Krom toho, jak píšou i některé technické magazíny, by mi fakt bylo líto, kdyby Nolan a Tarantino a třeba i Wes Anderson s Trierem měli být ti poslední, kteří k filmovému plátnu přicházejí s úctou k tvořivosti, fantazii a s hravostí a záleží jim i na pocitu z obrazu a nádechu člověčiny za finálním výsledkem. Interstellar je ten jeden z mála, který si na sebe umí vydělat i s velkým rozpočtem a přitom sází na natáčení s modely, na natáčení třeba na Islandu a bez jednoduchých triků. Po Nolanovi mi stačí jen pár vteřin z trailerů v kině, abych věděl, že hlavní cíl třeba Avengers bylo dát si s tím co nejmíň práce a hlavně rychle vyprodat všechny trička a konzolové hry. Ne, že bych shazoval merchandising, ale Nolan v kině buduje, tvoří atmosféru, piplá každý záběr, dialog, aby sloužil celému příběhu, aby dal divákovi zážitek. Při pohledu na průlet červí dírou, kdo ví, jak uměle by to vypadalo na počítači. S těmi optickými efekty to vypadá na tom obřím plátně parádně, stejně jako spousta dalších scén. Co se týče příběhu - daleko předaleko i v těch vzkazech o pionýrství, o emocích při návratu z trojnásobné gravitace a o vědě, máloco, máloco jde až tam, kam Nolani, aby při tom zároveň nevypadali směšně. Je to signál, že lidi budou chtít, aby se točily filmy, za kterými bude cítit člověk před i za kamerou? Nebo půjdeme cestou Gravitace - nic proti ní - kde digitální bylo snad úplně všechno, aby se to podřídilo té snaze o patnáctiminutový záběr? Nolanovi k vytvoření adrenalinového zážitku stačí dva modely s pozadím a Zimmerova hudba. Mně taky :) Stejně jako ve starých filmech mě dostával třeba i jen jeden dialog. Jako na střeše v Shawshanku. "Chlap si prostě k těžké práci v tomhle vedru dá rád pár piv. To je můj názor, pane." P.S.2: Vrchol filmu s rotací a připojováním, ve kterém se mísí technická dovednost, spoléhání se na lidský faktor, víra, naděje, spása lidstva závisející na poznaných fyzikálních zákonech, geniálně podpořené Zimmerovou hudbou v soundtracku. P.S.3: Zimmer hlavní motiv vymýšlel, aniž by věděl, jak film vypadá. P.S.4: Jonathan Nolan přišel podle časopisu Wired se scénářem, ve kterém je cca 16 černých děr. O motiv filmu se už dávno zajímalo více režisérů, až Nolan bráchovi vyškrtal překombinovanou fantazii, stal se z toho koukatelný film  do kina. Ne, že by to v tom rozmáchlém módu nebyl třeba zajímavý seriál.

Zakořeněné z dětství kdesi hluboko v chlapecké duši, která vždy chtěla auto s křídly a charismatický Fantomasův hlas :)

Zakořeněné z dětství kdesi hluboko v chlapecké duši, která vždy chtěla auto s křídly a charismatický Fantomasův hlas :) A excelence Louis de Funese k tomu.

Zakořeněné z dětství kdesi hluboko v chlapecké duši, která vždy chtěla auto s křídly a charismatický Fantomasův hlas :)

V kategorii ztřeštěná komedie a la Žhavé výstřely a Bláznivá střela snesitelná a místy i zábavnější a vtipnější podívaná než jednička. Každé další setkání už ale budu hodně korigovat jen na vybrané scény. Ty s dvojčaty nebo s Ice Cube ale fungují hodně dobře :-D Vražedná zkratka s ice cubes v Hillově rozkroku a večeře se švédským stolem může rozervat nejednu bránici :-D Stejně jako sebereflexe v celém filmu, počínaje dvousmyslným rozhovorem s kapitánem až po dokonalé závěrečné titulky. A Hillův šplh a poezie :-D No bylo toho dost a zdravě závidím, jak je to bavilo... Guilty pleasure? ;-) Absolute silence...

Za prvé vidět. Za druhé přemýšlet o tom. Za třetí bavit se o tom. Za čtvrté doufat ve schopnost najít v sobě někdy i kdyby jen zlomek její odvahy. No a kdo už fakt neví co by, může řešit filmovou kvalitu. Je to sice to nejméně podstatné při takovém nelehkém tématu, ale zaplaťpánbůh, je to ok. Až moc. Ještě mám zaťaté pěsti a těžký žaludek a chuť mlátit palicí po hlavě.

Exkluzivní dárek pro psycho thriller drama s jemnou dávkou absurdního humoru chtivé diváky.

Intelektuální, nemainstreamový, pohled na přední českou intelektuálku, který si nedělá ambice vypichovat to, co životopisci zdůrazňují, ale hovořit o tom, co tvůrcům přišlo zajímavé nebo milé. Dobře, že je, že byla. Snad naše budoucnost není v herdek tupých babách, které moc nafukuje, ale v těchhle normálních ženských, které s mocí zachází lidsky, jako s čímkoliv jiným. A nepanikaří, když mocné nejsou. Kdybych ji znal, asi bych ji měl rád. Díky tomuto dokumentu ji mám rád zas o něco víc.

Nejlepší film Jima Carreyho. Jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. Srdcová záležitost.

Bezprostředně po shlédnutí vůbec, ale fakt vůbec, nevím, co si mám myslet. A vůbec netuším, jestli bych to dokoukal nebýt Scarlett Johansson, jedinou nadějí, že by nekývla na angažmá kdyby jí to jako celek nedávalo nějaký smysl. Každopádně z filmu jsem pochopil jen minimum toho, co vidím teď v synopsi, že je někde v nějaké knize. Jako filmové zpracování bez výtky. Ale mazec... Neumím zatím a ani nechci hodnotit. To se asi musí rozležet, jestli forma přebije absenci obsahu... Je to hodně artový film, tedy takový, že jak někdo nepřežije absenci přímočarého scénáře, který vede diváka za ručičku a všechno mu vysvětluje, tak to nemá cenu ani pouštět.