BoXBe

Kdyby Návrat Jedi neudržel myšlenku a neuzavřel antické drama, vzpomínalo by se na zbytečně dlouhou pasáž v bikinách a utlučení mončičáky. Kruh se naštěstí o pár smysluplných nápadů rozšířil, uzavřel a sága může předpokračovat, pokračovat, odbíhat, odbočovat, rozšiřovat se a hlavně prodávat, samozřejmě. Co ale ty hvězdy smrti? Na ty už by žádná pojišťovna asi žádnou havarijní pojistku nikdy nedala, počítám...

Nápaditě rozvinuté universum Hvězdných válek. Darth Vader a Han Solo v plné polní. A co koroduje po vizuální stránce, to vyvažuje nostalgie a kouzlo příběhu.

Mega silné Star Wars. Jsou silné postavami, krásným vzhledem, darem kouzla universa. Jejich neduhem je, že jsou jen dílem, nejsou samostatným filmem, není tam nic ohromujícího jako souboj s Darth Maoulem, nic jako vodní planeta nebo Yoda s mečem, nic jako osudový přerod dobra ve zlo. A jestli se o to pokouší, nemá to rytmiku, proběhne moc rychle a předvídatelně, vůbec jsem z žádné dějové linky neměl pocit, že proběhlo pořádné drama, že bych chápal pohnutky postav tak silná gesta dělat. A jestli má ústředním bodem trilogie být postava Luka Skywalkera, měla jí být už teď, pohled na dvě postavy na útesu film rozhodne neudělají. A vůbec, jak to že mladí bez výcviku najednou fičí s mečem jako Obi Wan? Obrovské poselství minulých epizod bylo, že každý se musel naučit, co pak zdokonaloval, aby svých schopností využil, dnes si mají děti myslet, že vezmou meč a půjde to samo? "Takhle síla nefunguje." Nicméně uznávám, že po druhém nakoukání jsem o něco méně kritický, třeba na přítomnost hlavního záporáka jsem se vždycky těšil. (Než vyplynulo, že vlastně neví co dělá, že má jen strach a že jeho nejtěžší práce je teenagerské laškování se svítícími tyčkami v lese). A víte co? Už jen fakt, že mám chuť se na to kouknout znova a znova mě přesvědčuje, že vzniká nový atraktivní filmový vesmír, který bude jednou zase klasikou :-) Těším se na to.

Redheads jsou takovým tím filmovým obrazem nepříjemných a dekadentních a násilných a šílených skutků narušených myslí, na který člověk fascinovaně zírá a ptá se sám sebe proč. Každopádně jde o Artový film, žádné spolknutí dvou kuliček popcornu. Určitě zajímavá studie, nikterak příjemná teda. Bez Casselova herectví bych se asi potrápil ještě o něco víc.

Výborná práce. Film, na který koukat a vzpomínat, vyvolává čirou diváckou spokojenost.

Sympatický průměr. Děti ze všech těch nápadů a detailů musí být nadšené. Já to nevydržel, ale přiznávám tomu, že si někdo dal práci s každým políčkem, aby tam proběhlo něco zábavného a dařilo se.

Co do kvality filmu, tak Netflix defiinitivně smazal rozdíl mezi kvalitou filmu pro kina a pro televizi, v tomto případě pro internet. Co se týče filmu, čekal jsem ještě více syrovosti a krutosti a nelze říct, že by nebyla přítomna, ale naštěstí je to o kapku více film, než snaha o syrové přenesení nepříjemného faktu, že někde mají děti po stromečkem playstation a někde nejsou děti ani dětmi, ale válkou posedlými bestiemi. Strašně moc potřebný film, a velká prosba, ať to za koncesionářské poplatky naše televize pouští, když jsou ještě lidi s očima, ušima a mozkem vzhůru a duchem přítomni, namísto nesmyslů o osmé a o deváté.

Výjimečná forma, výjimečná režisérka, výjimečná osobnost Mallory, výjimečný životní příběh, výjimečná vnitřní síla. Hodně hustá a hluboká výprava do hlubin rozervané duše. A hodně hustý pohled na systém, ve které se Mallory ocitla a který jí není schopný sám od sebe podat pomocnou ruku.

Celému příběhu trochu dává zabrat formát seriálu, kvůli němuž scénář vypráví víc, než nezbytně musí. Haggis má každopádně propracovanou nástěnku s postavami a od začátku ví, kam chce hlavní hrdiny i diváka dostat. Občasný patos, naivita a zjednodušování schémat politiky a komunitního života nakonec zaveze do správných kolejí v duchu "you piece of shit!" a člověk má na dlouho o čem přemýšlet. Dokonce bych řekl, že se to občas sveze až k socreal seriálům typu "My všichni školou povinní", naštěstí to posleství, že si sice za svá rozhodnutí neseme odpovědnost sami, ale že i blízcí lidé můžou občas pomoct s dost zásadními a pozitivními životními změnami, je ok. Předpokládám, že v Česku se bude tenhle typ seriálu vysílat v 23:30, až skončí všechny pořady o vaření, seriálové vymývárny a talk show s ušatým pudlem. V Česku je totiž důležité, aby postava třeštila oči na to, že pan A řekl paní B nějaký nesmysl. Místo, aby řešila, že venku se občas opravdu něco musí i řešit a to co lidí říkají a dělají by mohlo kromě panických nadávek tu a tam dávat i nějaký smysl.

Samozřejmě naprostá spokojenost. Vystižení ducha Isaacsonovy předlohy. Jasné vzkazy divákovi. Fungující propletenec jednoho pole zkreslené reality. Boylův přístup k filmu s důrazem na všechny symboly, od Dylana k Think Different, včetně jejich posunů k jiným významům. A přestože ve filmu nezazní nic nového, jen se akcentují známá fakta a vaří atraktivním způsobem, dobře se mi přemýšlelo a to mě baví.