Recenze (1 408)
V hlavě (2015)
Stoprocentní animák plný skvělých nápadů. Co budu živ, budu mít rád animáky, a tenhle je super :)
Spectre (2015)
Bond. James Bond. Servíruje špičkovou zábavu, luxusní prostředí, parádní filmařinu, krásné ženy, jedinečné lokace, strukturovaný příběh. A komu to nestačí, ať se jde, víte co. I s proteinovým koktejlem. Mně ty stížnosti připomínají spíše nějaké rozhlasové hlášení z nudy a neschopnost srovnání s tím, co běží v kinech a televizích dnes a denně. Všechny stížnosti mi přijdou jako by se hodnotitelé vyspali v nejluxusnějším hotelu na světě na dvanácti prvotřídních matracích pod kterými byl hrášek a z nějakého důvodu sténají jako po mučení skřipcem. Bond je v této chvíli top. Kdo má na víc, ať to klidně předvede, přijdu se podívat a budu se u toho mile usmívat. To co jsem dnes viděl bylo v horní setině kvality kino filmů, o tom není pochyb. Jen to bylo kapku dlouhé a neodsípalo na 1 s *.
Everest (2015)
Everest zapadá mezi hlavní filmy roku. Dvě výtky, americký patos prostě přítomen je, nedá se svítit, a záběry jsou za hranicí kýče občas, bývá mi v poslední době nepříjemné, že se v kině dívám spíše na pohlednice než na film. Jedno velké plus. Ten film je ve všech ohledech kvalitní, ani jednou si nehraje na výjimečnost, jen na poctivé řemeslo. Což mi šlo skvěle do kupy s příběhem samotným a vůbec příběhem Everestu jako takového. Good job, must see.
Enron: The Smartest Guys in the Room (2005)
Asi jsem málo četl toho času o téhle kauze, občas se mi svezla čelist teda....
Marťan (2015)
Příjemně lidský film s množstvím vtipných momentů, překvapivě méně napínavý a méně zábavný a méně vědecko fantastický než kniha. Je to good mood, huba od ucha k uchu, nicméně lehce cítím despekt k tomu, že se Ridley Scott snížil k tolika emočním tlakům, záběrům na tváře, "zeleným pozadím", tleskající davy a multikulturní prvoplánovost. Celkem i kvůli tomu odhaduju, že si příště spíše zvolím třeba Interstellar, než hyper sympatického Damona a podivného číňana.
Nepřítel (2013)
Všechno pomíchané se vším do jednoho tranzitivního zážitku a na konci chuť se někdy mrknout na film znovu, ani ne tak kvůli obsahu, jako kvůli formě. Ale mám obavu, že ta forma je trochu prvoplánová a na druhý pokus nebude fungovat. Spíše si připomenu Mullholand Drive. Ten aspoň nebyl tak chladný. Režisérovy schopnosti budovat atmosféru jsou ovšem i po Zmizení nepopiratelné.
Vanilkové nebe (2001)
Osmdesátková stylizace se přebíjela chytrými scénami, s výborným dobovým soundtrackem, nadčasovým příběhem co do lásky i věčné volby a notoricky známými herci. Výsledný mix je sice supr film, ale lahodí víc uším a pocitu spřízněnosti s hlavními postavami, než dobrému pocitu, že se to povedlo na jedničku a že by to chtěl člověk vidět znovu, ještě při té délce. Chválím za Cruz, která přímo zosobňuje sen o dokonalé lásce, za skvělého Cruise, za masku i za maskérnu, za písničky, za souznění s tím, že člověk někdy stojí před dost nedobrovolnou volbou ovlivněnou maličkostí a bez vědomí, která volba je správná, se rozhoduje pro svou volbu, protože musí, ne protože chce, nebo protože chce, protože neví, která volba je lepší nebo horší. Vidím poprvé po čtrnácti letech od vzniku a mám pocit, že je film starý třicet let. Asi i to nějak ovlivňuje, proč neskáču nadšením. Zkusím i předlohu, třeba bude přirozenější...
Noční můra v Elm Street (1984)
Hluboká VHS nostalgie kombinovaná s knižním vydáním. Dnes už bych na to koukal asi spíše omylem, ale ve své době jsem byl kombinací snu a nekonečných Freddyho možností s dokonalou image fascinován. Kolektivní snění je vlastnně hezkou předzvěstí Inception :-)
Jerry Maguire (1996)
Zábavný rodinný oddechový film. Věčné Cruisovo téma, tmelení svazku manželského. Ať už to má ze své sekty nebo to tak prostě vidí, mě to vždycky z nějakého důvodu hne a co do filmařiny a herectví, to až na kapku přes míru slziček a retů Renée, nemá chybu.
71 (2014)
Krvavá neděle a Bournovo Ultimátum v Belfastu s IRA a s hořkým kontextem. Jak to, že jsem to ještě neviděl v programech našich kin? Ale co, byl to nečekaně silný zážitek.