JitkaCardova

Kouzelně komplexní reflexe hořkosladce prokletého života tvůrců a spolutvůrců, se všemi paradoxy, tragédiemi, ústupky, zmařenostmi, sebeobětováním, míjením - a osudovou fascinací a zaujetím v procesu zrodu díla, jež všechny nevyhnutně pudí to přestoproto podstupovat zas a znovu. *** Pomalý rozjezd je v řádu železné logiky tvůrčího procesu, dynamika, oddanost, semknutost i kreativita, stejně jako napětí, se na všech souběžných frontách uhrančivě stupňují s blížícím se termínem dokončení a bobtnajícím rozpočtem. A pak je konec - *** Nenadála bych se, o kolik silnější bude celkový prožitek, když projekci nostalgičtější a ponornější Americké noci tematicky doplníte Trhákem, který se trefuje do stejného černého, jen mnohem ironičtěji broušenými, bleskurychle létajícími šípy - ta doplňující se dvojkombinace přináší vrcholnou slast. *** Na B12 s O., Lí, J., Š. a Bí. *~

Vrcholný požitek je pustit si tenhle film po Americké noci. *** (Na B12 s O. J. a Lí.) *~

Zdánlivě pomalý rozjezd se plně zhodnotí, když k rozpracované perspektivě, v níž jsme ponořeni, začnou přibývat další a postupně se rozvine celé spektrum možných pohledů na životní situaci lidí po čtyřicítce, bez ohledu na to, zda mají partnera a rodinu, zda jsou rozvedení či nezadaní nebo jaký vztah mají ke své profesi a jakou roli v jejich životech hrají přátelé. Některé životní možnosti jsou už passé, jiné přestávají být lákavé, některá velká rozhodnutí nelze vzít zpátky, jiná - možná - ano, do některých dveří už člověk nevstoupí a do jiných vstoupit nechce, ale musí... a teprve když se přes ně jako vlny přelijí blížící se nevyhnutelné životní zkušenosti, ať vítané nebo ne, lidé chtě nechtě o něco víc dozrávají, na něco trochu víc rezignují a něčemu trochu víc porozumí... něco se upevní, něco rozpadne, na něčem přestane tak strašně záležet, aby něco jiného mohlo vydržet... přestože nikdo nikdy nedá ruku do ohně za to, co z toho všeho je správné, co za to stojí, a co ne... *** Svíravé, ironické a smířlivé. *** S O. na B12. Za životních okolností, kdy nám to vrtalo v játrech a trhalo žíly ještě o dost víc, než by jinak nutně muselo. *~

Tak obrovský propad v kvalitě mezi první a druhou řadou byl nečekaným překvapením a velkým zklamáním. Zatímco v první, géniem jiskřící sérii mj. skvěle vyzní, co vlastně holistický přístup a spolehnutí se na něj znamená, a všechny hlavní postavy projdou dost neotřelou iniciací a vývojem, v němž se upevní i pojivo mezi nimi, druhá série je pouhá spatlanina, která si vystačí s povrchní nápodobou a laciným papundeklovým světem. Člověku je chvílemi vyloženě trapné přistihovat Elijaha Wooda, ale i ostatní, kteří v jedničce pomohli vytvořit něco naprosto unikátního, najednou lapené v takovém nijakém přešlapu. Od půlky druhé řady už jsme si vyloženě přáli mít to za sebou a ke konci jsme doslova počítali minuty. Věčná škoda toho ve dvojce promrhaného potenciálu, nicméně jednička je skvost, který stojí za vidění sám o sobě. *~

Tak obrovský propad v kvalitě mezi první a druhou řadou byl nečekaným překvapením a velkým zklamáním. Zatímco v první, géniem jiskřící sérii mj. skvěle vyzní, co vlastně holistický přístup a spolehnutí se na něj znamená, a všechny hlavní postavy projdou dost neotřelou iniciací a vývojem, v němž se upevní i pojivo mezi nimi, druhá série je pouhá spatlanina, která si vystačí s povrchní nápodobou a laciným papundeklovým světem. Člověku je chvílemi vyloženě trapné přistihovat Elijaha Wooda, ale i ostatní, kteří v jedničce pomohli vytvořit něco naprosto unikátního, najednou lapené v takovém nijakém přešlapu. Od půlky druhé řady už jsme si vyloženě přáli mít to za sebou a ke konci jsme doslova počítali minuty. Věčná škoda toho ve dvojce promrhaného potenciálu, nicméně jednička je skvost, který stojí za vidění sám o sobě. *~

Děsně plytký a na informační background skoupý kýč, který úplně zahladil skutečnou kontroverznost premiérky, plný záběrů na uslzené oči a dalších nefunkčních mechanických prvků - asi nejhorší a prozrazující, že si s tím nikdo moc hlavu nelámal, je, že je to rámováno jako výpověď před komisí, ale jednak chybí i voiceover a jednak je těžko uvěřitelné, že co pak sledujeme, by jim Mairová skutečně sdělovala - detaily, jak odmítá jíst, chrchlá krev, slzí, co se jí zdá, co si říká s asistentkou o smrti a sebevraždě, vidiny ptáků atd. Takže ten formát vůbec nedrží, příchod před komisi a odchod jsou jen mechanicky a protismyslně přilepené k příběhu, který nevypráví Golda ani nikdo jiný.) *** Půl filmu jsem se aspoň trochu bavila tím, že jsem si v roli Goldy představovala Toma Hankse a fungovalo to taky. *** Ale s těmi dvěma hvězdami beru velkoryse v potaz, že to natočil nějaký zapálený "native guy". *** Viděno s OLí v kinosále Městské knihovny, kam jsme to ještě zašli shlédnout, protože Lí to slíbila bráchovi basáka z Kiss a my ji v tom nechtěli nechat (vy jste mimochodem věděli, že "kissáci" jsou původem z Izraele?). *~

Vlastně je to chytré dílko. Na začátku stojí poněkud vyčpělá premisa pubertálního rádoby-nihilisty, který si na konci přizná vnitřní rozpor, jehož si jako diváci celou dobu můžeme nepokrytě všímat: že si všechnu svoji neangažovanost a bezchybnost těmi motivačními řečičkami jen namlouvá, aby se nemusel cítit moc blbě, že je bezradný a ztracený ve světě a vlastním životě stejně jako všichni ostatní. Hudba mu každopádně pomáhá se od takových myšlenek rozptýlit. *** Není to ve své jednoduché podvratnosti úplně ploché, a protože většina lidí to beztak nepochopí a bude jim stačit, že to vypadá cool & simple, nejspíš tím Fincher i dokáže poplatit kasovní ztráty z takových klenotů, jako je Mank (můj koment), což mu jedině přeju. *** Vzpomenout na Jarmuschovy Hranice ovládání je rozhodně na místě, je to dle mého promyšlená součást Fincherova sarkastického šprýmu, bez nějž Zabiják přijde o větší část svého rozměru. Ti dva zabijáci nemohou být rozdílnější v hloubce vědomí ani životním postoji a roli ve světě, Fincher zcela záměrně natočil cool formou film o nehrdinovi bez sebemenších ambic měnit svět, jehož filosofie je nejen vachrlatá, ale ani mu moc nepomáhá, aby se cítil líp, a který dobře ví, že neudělá žádný zásek ani do čísel statistik o úmrtích. V Hranicích ovládání naopak sledujeme precizní přípravu výjimečně nadaného jedince s nezměrně silnou vůlí na klíčovou roli v nenásilném a nenápadném převratu, útoku na světovládu jiného osamělého muže. Fincherův film rozhodně vydává svůj smysl mnohem sytěji, zřetelněji a doslovněji v této provokativní a zřejmé korelaci. (B12) *** PS: Vynikající komentář tu má Traffic. *~

Hořce sžíravé drama o politice, bohatství a právě zvědomovaném vlivu filmových magnátů a jejich poskoků na veřejné mínění. *** A o výjimečných jedincích s pronikavou inteligencí, sociálním cítěním, dobrým srdcem, ostrým jazykem a takovou schopností reflexe, jakou nikdo vlivný nemůže potřebovat, což právě z nich, možných spolehlivých pilířů zdravé společnosti a morálních kompasů žertem krutého a tak obvyklého osudu v dnešním typu společenského zřízení dělá sarkastické oslyšence a téměř samotáře s několika věrnými a kurážnými přáteli, balancující na hraně nevyhnutného sebezničení. Alkoholismus (jako ostatně téměř u každého) není příčinou jejich zvnějšku přivozeného úpadku, ale důsledkem. *** Mankiewicze tu v celém rejstříku téhle polohy naprosto bravurně ztvárnil Gary Oldman. *** A o pletichách, chybách, slabostech, podléhání, výčitkách, zlomených vazech, zpronevěřené odpovědnosti, přebíhání a ne/klidném spaní těch prostředních. *** Občan Kane mě otravoval (ale ještě to po letech jednou zreviduji), dost možná právě pro tu filmem zmiňovanou vivisekci, jíž se z plnokrevné předlohy stal toporný agitační scénář, ale tohle vrstevnaté dílo z doby jeho vzniku mě uspokojuje měrou vrchovatou. *** A taky už si nikdy nespletu Uptona Sinclaira se Sinclairem Lewisem. *** (Na B12, o státním svátku naší rádoby-demokracie.) *~

Neopakovatelně osvobodivá a iniciační jízda fantasticky napěchovaná bizarními šílenostmi a gradujícím humorem, s hrdinou (Todd) směřujícím od pasivního tápání a rezignovaného povlávání k aktivnímu odevzdání se a (sebe)přijetí. Mistrně dotažený koncept holistického přístupu (Dirk a Bart), který nejen vedlejší postavy, ale i divák sám několikrát pocítí na vlastní kůži. Do pozdně podzimních večerů naprostá paráda. *** S O. na B12. *~

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, aneb o pokrytectví z bídy a zoufalství z pokrytectví. Velmi civilně a dobře natočeno. Speciální sílu příběhu dodává, jak přirozeným svědkem i aktérem všeho morálně vykloubeného dění je bystrý devítiletý chlapec. *** (Inspirace festivalem Kino Brazil, na B12, sama.) *~