Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (1 243)

plakát

Pýcha a předsudek (1940) 

Jsem dost zklamaný. Hvězdné obsazení hraje klasický příběh, do kterého je zbytečně přidáno více komedie, než v předloze, je zploštělý, a nápadně připomíná průměrnou epizodu Bakalářů. Což je u klasiky této ráže napováženou. Za mě hodně nefungovala úloha Lizzy ani pana Darcyho. Lizzy měla být velmi chytrá, okouzlovat konverzačními schopnostmi. Nic takového se nedělo, naopak okouzlovala lukostřelbou. Ehm. Darcy měl být nepřístupný paňáca, který Lizzy urazí nevhodnou poznámkou, a už se to pak s ním spolu s jeho neobratností v mezilidské komunikaci a nepochopením motivů u Lizzy veze. Tady sice má blbou poznámku, ale jinak je to vzorový, citlivý a milý pán se srdcem na dlani, a Lizzy je tupá kráva, která je k němu vrcholně nespravedlivá a jejím citům nevěřím ani minutu, ani záporným, ani kladným. Verze 1995 je asi tak 10x lepší. K několika ojedinělým kladům mohu připsat, že v této anachronické módě vypadají ženy Benettovy, když jsou všechny pohromadě a zejména v pohybu, opravdu děsuplně. Typově je dobře obsazen snad jen Mr. Wickham a Mr. Collins. Jane a Elizabeth měly být obsazeny obráceně.

plakát

Pýcha a předsudek (1995) (seriál) 

Od samého začátku, co se koukám, mě odbouralo, jak matka Benettová imituje Terryho Jonese :-D ... no nic. Těžko hodnotit střízlivě toto dílo. Kniha je pro mne jedním z vrcholů literatury, geniální, základ žánru a asi nejlepší možná společenská romantika... inteligentní, vtipná, jízlivá, ironická. Seriál, stejně jako film (2005) je předloze velmi věrný. Mohu tedy kritizovat děj například slovy, že ihned poté, co Lizzy viděla Darcyho panství, zamilovala se do něj, a tak podobně, a kritika padá na knihu... Ale raději budu hodnotit seriál... Herecké výkony mě dostaly, a casting považuji za skvělý typově. Výrazně víc se mi zamlouvala Jane ze seriálu (sorry, slizská Rosamundo). A seriál má výrazné plus – zatímco ve filmu Lizzy Darcyho nenáviděla a najednou střih a měla slzy lásky v očích... přerod trval snad 20 vteřin. Tady v seriálu je postupné otevření očí, odhození pýchy a předsudku a zamilování se v pátém a šestém dílu pojaté velmi dobře a uvěřitelně, zejména že Darcy NENÍ tajtrlík, který by se musel ponížit, vysolit prachy na svatbu padlé dámy, obětovat přítele do manželství pod jeho úroveň a pak by ta povýšená slečna teprve tak nějak vzala jeho bohatství na milost. Naopak, Lizzy věřím, že se do něj mohla upřímně zamilovat. Ano, film předvedl děj, kdežto seriál i jeho důvody. No.... jestli jsem někomu tuhle zásadní klasiku vyspoiloval, tak to mě mrzí... (a pardon za zvýšené množství trojteček ;-))

plakát

Pýcha a předsudek (2005) 

Pýcha a předsudek je z mála knih, které jsem vnímal tak intenzivně, že si dodnes po té spoustě let pamatuji, kdy a kde jsem je četl. Vlastně i Rozum a cit, i když ten mlhavěji, nemám před očima tak ostrou vizi potištěných stránek a ten červen, tři různá místa, kde jsem jej načal, nasál, a dokončil... Ehm... k filmu. Tolik silně mě nevtáhl, nicméně dovedně používá metodu Austenové... předvést někoho v extrému, názor pak zpochybnit a nakonec otočit. A znovu na druhou stranu. Ano, za mě režisér víceméně pochopil, o čem tato brilantní kniha je. A trochu jsem si spravil názor na Keiru, mám ji nějak raději jako člověka, vpodstatě jsem jí uvěřil, že je Elizabeth.

plakát

Legenda Korry (2012) (seriál) 

Místo celého světa a propracované mytologie a historie národů tu máme jediné mně nesympatické město a odkazy na kdeco. Aangův příběh zatím stavím výrazně výše, nicméně tomu trvalo několik desítek dílů dostat se na vrcholnou úroveň. Chybí mi více dětských infantilních legrácek (sláva za Tenzinovy děti). Trošičku mi vadí recyklace "postav, které v Aangovi fungovaly", např. Sokky převlečeného za Bolina. A ještě hůř, mám asi osobní alergii na nepatřičné použití retro-New Yorku, stejně jako třeba v celovečeráku Cowboy Bebop (vesmír se též scvrkl na jedno město). Tady vždy když jsem viděl nízkým sluncem zalité mosty a sochu Aanga a siluety mrakodrapů, skoro jsem skřípal zuby, protože atmosféra Avatara byla pro mě v temné pr. Na druhou stranu, ne vše z retra bylo špatně, ten nápad s opakováním děje ála filmový týdeník je rozkošný. Těším na další sezónu. /// Tak mám za sebou komplet. 2 sezóna do půlky pokračovala v nijakosti jedničky, pak najednou razantní skok kvality nahoru a velmi dobré do konce. 3. sezóna výborná, 4. sezóna trochu vaření z vody, ale potěší některé momenty a postavy...

plakát

Samuraj Jack (2001) (seriál) 

Ne, nebudu ohrnovat nos a ocením originální kresbu, kterou mám rád, povedený casting (Jack + Aku přinejmenším) a úchylně barevný a rozmanitý vesmír. Škoda ale hrozné repetitivnosti, prostě to tak nějak není napínavé a místy mi táhnou hlavou myšlenky na rychloposuv...

plakát

Černá kočka (1968) 

Velmi silná a nestupidní duchařina. Příběh je klasický kaidan (japonský ústně podávaný příběh, ideální na léto, protože vám běhá mráz po zádech – to není můj výmysl :). Kaidan má obyčejně kolem poloviny času než tento film (nebo i jen 10 minut, ale ne 100). A je to bohužel poznat. První půlhodinu jsem si poposedal a padala mi čelist, jak dokonalou práci s obrazem a zvukem sleduji. Skvělá černobílá, v barvě by jen těžko fungoval. Tou dobou se ale nějak vytratilo tempo a přehouplo se to do čtvrthodinky nudy... Pak přišel zásadní obrat, kdy teprve v polovině filmu začalo něco velmi neobvyklého – myslím i na duchařský příběh. Velmi se mi líbilo, do čeho je hlavní hrdina vtažen. Jenže, trvalo-li by dohrání zbytku příběhu dvacet minut, byla by to dokonalost sama. Takhle jsem si myslel něco o tom, jak je hlavní hrdina hrozně jednoduchý, bez schopnosti základní dedukce, a proč se chová tak nelogicky. Místy za šest hvězd, místy tak za tři max. Budu-li srovnávat jako řada lidí s Onibabou... tak ani náhodou! Ta je skvěle dotaženě stylizovaná a rytmizovaná... A funguje bez slabých míst.

plakát

Not of This Earth (1957) 

Pokud hraje někdo, kdo vypadá jako člověk, mimozemšťana, je rozhodující pro akceptování jeho role výkon, který předvádí. A s tím jsem naprosto spokojen, o to více, že jsem si od filmu moc nesliboval. Paul Birch je jako toporný, ale nepřehraný ufon skvělý. Vedlejší role byly výborné, dokonce i štěky byly stejně jako třeba v Malém obchůdku hrůzy místy první liga (doktor, prodavač vysavačů...). A jako nezbytná hezká dívčina zde byla "scream queen" a tehdejší režisérova přítelkyně B. Garland. Tedy nevím, co se komu nezdá, za mě se jednalo o zatím nejlepší Cormanovku. Ostatně hodně vysoké hodnocení na IMDB tomu nasvědčuje též.

plakát

Čijari Fudži (1955) 

Je to taková "road movie" o cestě několika lidí, hodně různých, (pěšky) do hlavního města. Jejich osudy se nenásilně spletou, žádné zvláštní tlačení na pilu, a film je úžasný, civilní a prostý, místy vtipný, místy velmi dojemný... Jsem moc potěšen, jak lehce a mistrně Uchida vyprávěl. Řekl bych docela i moderně, zejména jsem si všímal toho, jak propojuje děj v popředí s tím na pozadí (nejen v přeneseném slova smyslu). A nakonec odzbrojující závěr...

plakát

Život na jiné planetě (2005) (TV film) 

Spekulativní dokument zachycující budoucí let k nejbližší obyvatelné planetě mimo sluneční soustavu, její průzkum a život na ní. Filmu velice uškodil formát pořadů na Discovery, tj. každé tři minuty reklama, a mezitím nechutně rozbité vyprávění bez šance na spád. A ještě doražené vstupy lidí, kterých by stačila čtvrtina či desetina, a které ponížily diváky na prvňáčky. Mě osobně neuspokojila ani dost neodvážná fantazie u mimozemského života. Skoro vše je až moc dvounohé, antropomorfní, terramorfní, zaškatulkovatelné, zvířata splácaná z částí pozemských tvorů... autoři scifi jako zejména S. Lem mysleli dále a odvážněji už v 50. letech (a to, bohužel, nikterak nepřeháním). Škoda dobrého nápadu.

plakát

The Astro-Zombies (1969) 

Neuvěřitelně naivní film se zábavně špatnými dialogy a děsným herectvím, plastikovými hračkami a vnitřnostmi a tak podobně... Nicméně úvod, ten mě hodně nabudil. Moje oblíbené auto je Mustang convertible, a když už po 146 sekundách filmu na jeho bělostný lak vychlístla krev příšerné herečky, čekal jsem odvaz. Svým způsobem se mi ho dostalo, nestačil jsem kroutit hlavou, co si tvůrci mysleli, že film unese. John Carradine si střihl prakticky tu samou roli jako v The Unearthly z roku 1957, který si u mě vysloužil odpad bez debat... skoro si říkám, že to asi měl být remake v barvě?