Hild

Velmi intenzivní zážitek, film mě měl v hrsti už během úvodního záběru a úvodního monologu, dokonale mě pohltil a nechtěl pustit ani během závěrečných titulků. Hlavně je to ale vážně univerzální film, můžete na něho vzít naprosto kohokoliv a nevěřím, že by z kina odcházel naštvaný. Vůbec se nelze divit tomu vysokému hodnocení, protože tento film vážně nemá jedno vyhraněné publikum. Na své si přijdou určitě milovníci Formule 1, závody nepostrádají drive a napětí, zároveň však nejsou stěžejní část filmu, tou je především silný příběh dvou mužů, jednoznačných protikladů, jejich vztah je vykreslen bravurně od první minuty a jejich závěrečný rozhovor je geniální, tolik skvělých myšlenek a životních pravd, diváka pak nechává dokonale rozpůleného. Film má velmi rychlé tempo a hodně se stříhalo, přesto však divák nemá pocit, že by byl děj zrychlený, vše skvěle navazuje, každá část příběhu má pevně dané místo a dokáže u diváka zaútočit přesně tam, kde je to třeba, za to velká poklona Ronu Howardovi a Peterovi Morganovi. Rivalové jsou bez debat výborným filmem s vynikajícími hereckými výkony (o Danielovi Brühlovi se bude jistě ještě chvíli mluvit), troufám si odhadovat, že za nějakých 10 - 20 let bude tento film velmi vysoko v různých databázích, protože s více zhlednutími a s více lidmi bude nabírat na intenzitě a řada z nás bude mít toto DVD na poličce jako "film, který mám prostě rád". P.S. Nejlepší soundtrack Hanse Zimmera za poslední roky

První polovina byla skvělá, líbil se mi především způsob pojetí a budována atmosféra. Natočené je to s takovou vznešeností, po celou dobu mi stále připadalo, že se dívám na klasické dobové drama, a když zazněla slova jako mobil, nebo počítač, jakoby tam ani nepatřila a úplně to se mnou trhlo. Na druhé polovině filmu už mi ale něco stále nesedělo a dlouho jsem nedokázala pojmenovat co. Nevěřila jsem vztahu ústřední dvojice, možná i proto, že celý závěr mi byl jasný tak hodinu před koncem a za vinu to dávám Tornaterovi, který na to nešikovně poukázal velmi brzy. Celá druhá hodina se tak u mě změnila jen v čekání na to, co mi bylo už jasné a tak to na mě nemohlo mít ani jakýkoliv emocionální dopad. Chvíli jsem dokonce uvažovala ještě o hvězdě méně, ale ve výsledku jde o velmi dobrý film, ve kterém jde toho spoustu najít a první půlka na mě určitě dokázala zapůsobit.

Někdo jistě ocení, že to není takový ten klasický životopisný film, tvůrci se zde snažili Dianu zobrazit ne jako princeznu, ale především jako obyčejnou ženu, která se zamilovala a stejně jako každá žena dělala kvůli lásce hlouposti. Jenže celý film je postaven na opravdu hrozných dialozích a na tom, jak se dva lidé milují, pak se pohádají, pak se usmiřují, aby se za chvíli zase mohli pohádat a zase usmířit. Výsledkem je strašně nudný film s nulovým emocionálním dopadem. Chápu, proč z různých důvodů nemohla být do filmu zakomponována královská rodina, ale uvítala bych třeba, kdyby byl film alespoň trochu politický. Takový Dianin boj za odstranění nášlapných min by si zasloužil více než zmínku o dvou minutách a to samé se dát říct i o její obrovské charitativní činnosti, která mohla ukázat to, proč Dianu tak miloval celý svět. Takhle z toho ale vznikl jeden z nejzbytečnějších filmů tohoto roku.

Další z velké řady teen fantasy o dívce, která zjistí, že je výjimečná a do toho se stihne zaplést do milostného trojúhelníku, ale tenhle film byl pro mě alespoň trochu snesitelný na rozdíl třeba od nedávného Hostitele, proto ty tři hvězdy, i když s odřenýma ušima. Hrozně předvídatelný film a po většinu času i dost nudný, taková závěrečná pasáž byla pro mě doslova nekonečná. Nechápu, jak může dívka, které právě zmizela matka, zjistila, že musí bojovat s démony, řešit nějaké kluky. Hned u několika scén jsem se chtěla někam propadnout (vtipy o sundávání trička), scéna ve skleníku se jistě bude ucházet o cenu za nejtrapnější filmový moment roku. Překvapivě ale v akčních pasážích film v rámci možností fungoval a z kina jsem odcházela bez úhony. Herecké obsazení asi nemá cenu komentovat, asi nikdo nemůže říct, že by bylo vyloženě špatné, ale ani dobré, záleží na tom, jestli si postavy dokážou získat vaše sympatie, já už si třeba teď nepamatuji jména postav.

Bavila jsem se. Nejedná se o žádnou výjimečnou komedii, postavy máte přečtené během úvodních pěti minut, od začátku do konce velmi předvídatelný film, jenže některé momenty se vážně povedly a rozhodně zde nebyl moment, kdy bych musela převracet oči, celá hlavní čtveřice si velmi sedla, právě herecké obsazení je největší síla filmu. Škoda jen toho lacinějšího konce, Millerovým by slušel zcela jiný konec. Tu čtvrtou hvězdu dávám hlavně proto, že komedií, během kterých se divák každých pár minut nemusí cítit trapně, už moc není.

Chyběl tomu ten neskutečný drive a intenzita předchozího dílu. Matthew Vaughn dokázal natočit hned několik scén, které by si člověk mohl pouštět pořád dokola a dokola, v pokračování žádná taková scéna není, celý film víceméně člověk stále doufá, že už za chvíli přijde ten moment, který ho zvedne ze sedačky, ale ten moment nikde. Navíc se vytratila ta příjemná nadsázka, film tak trochu nezvládá přechody z humorných částí do těch vážnějších, mnohokrát jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo to brát vážně. Pak mi ještě vadilo, jak moc je film rozkouskovaný, taková část ze střední školy byla vyloženě pouhá výplň a působila stejně jako tuctové teenagerovské filmy. Odstranění některých postav v průběhu filmu jakoby vůbec neměla smysl a byla tam jen proto, že byla v předloze, přitom si velmi dokážu představit, co by z takové smrti některé postavy dokázal vytěžit Vaughn. Asi nikdo nemůže čistě napsat, že Kick-Ass 2 je špatný film, já se nenudila, stále je to komiks, který zcela vybočuje a porušuje všechna pravidla a zákony, zkrátka tomu jen chybí ta Vaughnova geniálnost, která předchozí film vytáhla do nedostižných výšin.

Tomuto filmu jsem hodně věřila. Čekala jsem nějaký velký epos, ale bohužel, Byzantium je pro mě docela zklamání. Celý film je strašně monotónní, jakoby se pořád chtěl rozjet, ale stále ho něco brzdilo, stále se něco nakousávalo, ale nikdy se nešlo do hloubky. Velmi mi chyběla větší propracovanost celé mytologie a větší psychologie postav, závěr tak totiž vyšuměl úplně do ztracena. Filmu se nedají upřít filmařské kvality, Neil Jordan umí navodit atmosféru, výpravně i hudebně je to skvělé, Saoirse i Gemma byly výborné, během celých dvou hodin jsem se nenudila, ale během závěrečných titulků u mě převládl pocit dokonale promarněného potenciálu, Neil Jordan totiž držel v ruce něco, co mohlo napravit reputaci celému upírskému žánru, škoda, že to nezvládl dotáhnout do konce.

V Před úsvitem jsem se našla v jako málokterém filmu, Před soumrakem mi dal facku a Před půlnocí mi ukázal reálný život a bylo to bolestivé a tak opravdové. I do třetice se jedná o naprostou filmovou lahůdku, kterou budu mít brzy zařazenou mezi mé filmové klenoty. Jen těžko se dá věřit, že se to znovu povedlo, Před půlnocí se od svých předchůdců hodně liší, na scénu se dostávají i vedlejší charaktery, ale nezmizelo to podstatné, lehkost a přirozenost všech dialogů. Znovu máte pocit, že kamera jen natáčela jeden obyčejný pár během jednoho dne v Řecku. Třetí díl je pravděpodobně nejdepresivnější, zároveň se však snaží ukázat, jak se vyrovnat a smířit se životem. Závěr je jeden z nejopravdovějších a nejosobnějších filmových závěrů, jaký jsem kdy viděla. Bylo mi velmi úzko, ale zároveň jsem pociťovala úlevu, není to můj nejbližší díl série, protože ještě nejsem tam, abych mohla plně pochopit všechny pocity a nálady tohoto snímku, ale naprosto mě odzbrojil svou upřímností. Děkuji Richardovi, Julie a Ethanovi za celou tuto sérii, jelikož se dost možná jedná o jedno z mých nejzásadnějších filmových setkání. Tak za devět let znovu! P.S. O příštím oscarovi za scénář už snad nemusíme ani diskutovat

Ačkoliv většinu stopáže zabírají párty, pohybující se zadky, nahota a drogy, tak film není tak povrchní, jak se na první pohled může zdát. Rozhodně se zde snaží i o jistý přesah a svým způsobem se dá tento film zařadit mezi artové filmy. Jenže tentokrát se mi nepodařilo dostat se k úplnému jádru filmu, nedokázala jsem rozlousknout tu skládačku, která by mě dovedla k plnému pochopení filmu (stále opakující se věty měly jistě svůj význam, ale jaký?). Místy ve filmu na mě bylo až moc absurdit a spíše to působilo směšně, každopádně Spring Breakers je všechno, jen ne to co bych čekala a pro mě překvapivě ta hodina a půl byla více než snesitelná. Hodně k tomu přispěl i zajímavý, lehce videoklipový audiovizuál. Znovu už bych to vidět nemusela, ale zajímavý film to rozhodně byl.

Objektivně asi tak za tři, jenže když já se v kině tak skvěle bavila. Mimoni táhnou celý film, vše kolem je jen nutná výplň. Já, padouch 2 vlastně nic nového oproti předchozímu dílu nenabízí, jakmile Mimoni na chvíli zmizí ze scény, tak člověk nějakému příběhu absolutně nevěnuje pozornost a jen čeká, kdy se zase Mimoni objeví. Tohle určitě nebude stačit všem, ale já jsem měla opravdu záchvaty smíchu, pro mě jsou to asi nejzábavnější animované postavičky vůbec a moc se těším na jejich samostatný film, věřím, že bych se totiž klidně dokázala dívat hodinu a půl na to, jak se prochází lesem. Už chci mít doma DVD.