ainny

Před napsáním komentáře jsem si musela dát pauzu a celý seriál rozdýchat... rozdýchat závěr, který neuvěřitelně vygradoval, rozdýchat Oguriho, kterého neznat z dřívějška tak si neumím představit jeho romantickou polohu, rozdýchat Yui Aragaki, která ač bez hlasu "mluvila" tak že jsem skoro nepotřebovala titulky a v neposlední řadě rozdýchat Matsumota kvůli kterému jsem si to pustila. Byl v téhle roli výborný, tatam byl namyšlený Tsukasa a jeho úsměv byl přesně takový jaký měl být - upřímný a bezelstný. I když je japonská nechuť vůči cizincům známá, tak mě zaskočilo jaká zášť a nevraživost přetrvává i vůči míšencům, kteří se narodili v Japonsku a měli tu "smůlu", že jeden z rodičů není Japonec. Seriál je natočený bez příkras a ukazuje japonskou společnost takovou jaká asi je. I když i tady je romantický prvek, tak není ústředním motivem. Vyplývá z děje naprosto přirozeně, doplňuje ho a rozvíjí. Čistá láska Hany a Vita je protikladem k Vitově minulosti, je spojujícím prvkem přítomnosti a možná i příslibem do budoucnosti...

Ale jo, příjemná oddychovka pro dlouhé zimní večery, i když děj je hodně předvídatelný. Přeci jen už se ledy hýbou i v Japonsku plném předsudků vůči cizincům, i když ... Asi jsem udělala chybu, když jsem si film pustila po seriálu Sumairu, který japonský vztah k neJaponcům ukazoval IMHO bez růžových brýlí. Ale jak jsem psala na začátku vidět se to dá a klidně i v dalších reprízách. Občas jsem se uchechtla, Mao mě nezklamala a upevnila si pozici mezi mými nejoblíbenějšími herečkami.

Já jsem nechtěla srovnávat. Fakt ne, ale tahle nová verze byla lepší snad jenom trikově (na tom ovšem nemají zásluhu ani tak tvůrci filmu jako spíš ajťáci)... Jinak se mi tam nelíbilo prakticky nic. Perseus na mě nepůsobil jako kladný hrdina. Naopak, něčím mi Worthington nesedí, má - pro mě - zlý výraz. Zatímco mě originál bavil (i když i on je paskvilem na řecké báje) tohle mě nudilo. Zatímco v první verzi se střídaly napínavé okamžiky s odlehčením, které nejednou provázel smích, u remaku jsem si dávala sirky do očí abych neusnula. Zatímco na originál se podívám kdykoliv znovu, tak na nový souboj Titánů ani omylem...

Nahrání Mikuláše jsem brala jako velký risk a zapnutí přehrávače jako věc životu přímo nebezpečnou! Mikuláše miluju od puberty, kdy jsem k němu poprvé přičichla (vůně nových knížek patří k těm nejúžasnějším) a filmové verze jsem se hodně, hodně bála. A ejhle já při sledování opravdu málem umřela - smíchy. Je vidět, že zfilmování nevzali za své Amíci, ale kluk jeden ušatá zůstal pěkně doma. Pokud máte k tzv. rodinným filmům takovou nechuť jako já, tak ji překonejte páč výjimky potvrzují pravidlo. Filmový Mikuláš knížkám nedělá ostudu, je stejně vtipný a koukatelný. Role kluků i dospělých byly obsazeny opravdu výborně, i když se pochopitelně od těch knižních liší. Ono takové týpky jako v knížce aby jeden pohledal. :^)))

Teď jsem na tenhle seriál narazila a už jdu pátrat po dalších dílech. Pravda, ten který je pro mě první je zrovna o h***** ehm exkrementech, ale i tak nevoňavé téma podává Tony Robinson tak, že se tu uchechtávám a nějak mi nevadilo, že jsem zrovna snídala... ;^) Víte třeba, že Jindřich VIII. měl stolicového sluhu? A co dělal? Já už to vím :^)))

Ach Bože, Jméno růže v malém českém rybníčku nebo alespoň snaha o podobný žánr. Upoutávky nás zaujaly, takže jsme si to pustili. Byla to škoda času... Příběh a zápletka celkem dobrý, ale stopáž příliš krátká na pořádné rozehrání příběhu. Obsazení na první pohled slušné, ale bohužel na mě všichni působili zoufale amatérsky. A to včetně Karla Rodena. Již nikdy více.

To je šílený pořad. Viděla jsem jenom pár dílů a zůstává mi rozum stát nad tím co jsou lidé schopni udělat pro peníze. Z představy, že mi někdo bude prolejzat byt a ještě to komentovat na kameru mám pupínky. O kritice jídla ani nemluvě, i když ta je tady na místě neb je to soutěž.. A ve finále ještě vymýšlet nějakou stupidní zábavu pro ostatní... P.S. Kvůli kamarádce jsem začala pořad sledovat pozorněji a přidala jsem dvě hvězdičky. Taková sonda do lidských povah se hned tak nevidí.

Wow, wow, wow - došla mi slova a já jenom zírám s hubou dokořán. Miluju "věci", které mě nutí přemýšlet ještě dlouho po vypnutí televize. A to je přesně tenhle případ. I když se mi to hrozně líbí, tak nejsem schopná dát najednou víc než jeden díl. Nejdřív ho musím pořádně vstřebat, rozdýchat nečekané a až po tom můžu jít dál. Seriál je dokonalý mix minulosti, přítomnosti, nadpřirozených schopností a vývoje postav. Jsou černobílé a tak je to správné. Tak to má být... Teď sem u pátého dílu, až dokoukám, tak se - pokud se mnou finále nešvihne - ještě ozvu. ;^). P.S. 10.11.11 dokoukáno - jsem totálně rozhozená a vzpamatovávat se budu asi hodně dlouho. Ale určitě si Ďábla ještě někdy pustím.

Dvojka se mi líbila, to zase ne že ne, ale mám tu jedno (nebo dvě, tři, čtyři) ale... prostě to už nebylo ono. Makino bojující za svoji lásku byla úžasná. Tsukasova přeměna byla dokonána, ale Rui - i když mám Oguriho hodně ráda a v Kurôzu zero dokázal, že nemusí být vždy jenom smutným romantikem - byl k uzoufání pořád stejný a jak jsem mu fandila v jedničce, tak tady už mě nějak přestával bavit. Byl na můj vkus kladný až příliš. Další věc, která mi tak úplně nesedla byla Tsukasova (byť jenom částečná) ztráta paměti. To už mi zavánělo telenovelou. Dala bych tři hvězdičky, ale tu čtvrtou musím přidat za první a poslední díl. Závěr byl prostě bombastický a v duchu jsem si ho přehrávala ještě docela dlouho. :^) PS. No a taky je tak trochu ta čtvrtá hvězdička za moje druhé setkání s Ikutou ...

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, i když do TOP10 se mi nevešel. Příběh o tom, že "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" musí zaujmout snad každého (no jo, já vím, že je to úlet, ale tak nějak mě to teď napadlo ;^) ). Taky je o tom, že kam čert nemůže nastrčí ženskou a ta udělá z obávaných vůdců školy v podstatě sympatický chlápky. A taky je o tom že jsem celou dobu hučela do dcery ať mi prozradí, kdo bude nakonec ten šťastný, protože já byla pochopitelně na straně toho neúspěšného. Tedy většinou, pak ale přišla scéna, kdy mi toho, který mi moc neseděl bylo neskutečně líto a stejně jako Makino jsem začala tát. Tála jsem dlouho, předlouho a stejně bych dala přednost tomu druhému... Komu? Podívejte se a uvidíte. :^)