ainny

Tohle byla verze, která nás doma hodně bavila. Dokonce tak, že jsme koukali i na reprízy. Jsem ráda, že se k ní Prima Cool vrátila, protože se mi při ní krásně překládá. :^)

Já se tak těšila a ono houby... Tahle anglická verze stojí za kulový. Míň času, miň soutěžících a hlavně příšerný moderátor, který se snaží tvářit drsně a vůbec mu to nejde... Dala bych přednost původní francouzské verzi, i když je starší. K tomu bych si střihla s radostí i Xapatan a Pago Pago...

Po prvních dvou dílech za čtyři hvězdičky a uvidíme co bude dál. Dneska jsem se řezala smíchy při scéně na letišti což vzhledem ke skříplýmu nervu u žeber nebylo zrovna jednoduchý. :^)) O pár dní později: Jsem v polovině a pořád mě to hodně baví. Seriál je na nejlepší cestě získat i tu pátou hvězdu... Konec: Dokoukáno, dobrečeno a pátá hvězdička bude. I když mají korejská dramata hodně podobná schémata - ze začátku sranda a ke konci doják - tak mně to nevadí. Smála jsem se nahlas a dobrou náladu jsem měla ještě dlouho po skončení toho kterého dílu. Gong Chan byl i přes svojí počáteční upjatost roztomilý a vždycky jsem se těšila až mu začnou cukat koutky. :^))) Na Yoo Rin jsem si musela chvilku zvykat, ale po prvních dvou dílech už to bylo v pohodě a získala si mě na celé čáře. No a Jong Woo, ten Jong Woo - dokonalá role pro Lee Joon-giho, sedla mu jak p*del na nočník a byl prostě k sežrání. Jenom být korejská kudlanka...

Tenhle film má několik momentů proč mu musím dát pět hvězdiček. Ta první je za Kjóto, propojení děje s jeho nádhernými zahradami byl víc než dobrý tah. Druhá je za hudbu, která se mi líbila velice velmi a přesně mi do děje zapadala. Třetí hvězdička je za něžnou romantiku namíchanou bez zbytečného kýče. Čtvrtá se rozsvítila díky hlavním představitelům. Chtěla jsem vidět Leeho v něčem jiném než byl historický Wangui namja a jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna tenhle film. Miyazaki byla IMHO ideální představitelkou stydlivé, křehké a přitom tak silné Nanae. Pátá hvězdička je pak za závěr. Já na "věčnou" lásku věřím neb mám ve svém okolí pár, který se setkal po xxx letech během kterých na sebe nezapomněl a od té doby jde už deset let životem společně... Takže "o dva roky později" mě nemůže vůbec překvapit. :^)

Hodnotit budu možná někdy v budoucnu jestli najdu odvahu si to ještě jednou pustit. Teď jsem vyměkla a vypnula to po půlhodině, protože mě to prostě nebavilo a nechtělo se mi čekat jestli film bude v poslední půlhodině za něco stát nebo ne.

Překvapení první - ta krásná holka na začátku promluvila a já zjistila, že je to ještě hezčí kluk (jde o moje první, nikoliv poslední setkání s Lee Joon-gim). Překvapení druhé - skvělá "dobová" vystoupení hlavních hrdinů a vlastně celková atmosféra. Překvapení třetí - vtipné narážky a humorná stránka filmu vůbec. Překvapení čtvrté - králův šílený výraz střídaný neskutečně bezelstným a dětským úsměvem. Překvapení páté - závěr filmu. Podtrženo sečteno podívaná, která ani na minutu nenudí a rozhodně jsem ji neviděla naposledy. Už teď vím, že najdu něco, co mi při prvním zkouknutí uteklo.

Já jsem asi divná, ale mně se to vůbec nelíbilo. Možná kdybych se před tím nedívala na seriál, tak bych to vnímala jinak. Ale tohle se od Galiea tak hrozně lišilo až to bylo úplně jiné. Jiné ve všem - v atmosféře, chování postav i v celkovém vyznění. Já jsem zkrátka čekala něco úplně jiného. Abych to vůbec dokoukala, tak jsem si to musela pouštět na 3x, na jeden zátah bych to prostě nezvládla. No a ten konec... Tak ten byl naprosto úděsný a melodramatický až to hezké nebylo.

Ničím nenadchnul, ničím neurazil. Sice jsem vydržela ty dvě hodiny se zájmem koukat, ale to bylo jenom ze zvědavosti abych věděla co a jak, protože hned od začátku bylo jasný, že vrah je zahradník. Po druhý film vidět nemusím.

Mno, tak jsem viděla jenom hodinový sestřih a odnesla jsem si z toho snad jenom to, že prostě Meryl Streep musí být opravdu úžasná ženská, která se oblíká a chová úměrně svému věku. Nehraje si na diblíka a pořád se z každého ocenění umí radovat. Pak mi zůstala v hlavě Angelina Jolie, které to neskutečně slušelo, i když zase v reálu bych ji vidět nemusela. Pokud kamera přidává kila stejně jako bílá barva, tak si neumím představit kde má složené všechny vnitřnosti. Nebýt toho, že jsem vyhlášení sledovala umírajíc na rýmu v posteli, tak jsem asi nedokoukala, protože mě to tentokrát nijak extra nebavilo. Jo, vlastně jedna věc mi udělala radost - že se Gerry Butler na přelomu roku neutopil, zhubnul a s delšími vlasy a vousy mu to neskutečně slušelo. :^))

Klasika, která se sem dostala i v rudém dávnověku. Knížce se pochopitelně nemůže vyrovnat, ale i tak je to herecký koncert, který by měl patřit mezi "povinné filmy" každého filmového fandy. Snad nejvíc se mi vryla do paměti scéna s malomocnými. Netušila jsem, že existuje nenakažlivá forma lepry (tedy dokud to ve filmu nezaznělo) a o to víc jsem obdivovala Motýlkovu statečnost a touhu po svobodě, které překonaly i strach z téhle odporné nemoci...