ainny

Co jsem od seriálu čekala, toho se mi dostalo měrou vrchovatou. Tedy Sukkieho, romantiky a muziky. Z korejského stereotypu se bohužel nevymanil křen, který byl tak laskavý, tak hodný, tak... až to bylo protivné. Překvapila Moon Geun-young, kterou moc nemusím, ale tahle role jí dokonale sedla. Myslím, že k tomuhle nenáročnému seriálu se jednou vrátím.

Trochu mi cuká ruka na plný počet, ale ještě si to nechám uležet. Film jako takový se mi líbil moc a vlastně ani nevím, co bych mu mohla vytknout. Ale zase šelest v krajině srdeční tu není, takže to takhle asi bude akorát. Co jinak o joseonském podrazu napsat? Snad jenom, že k dobře napsanému scénáři (první polovna byla vtipná a druhá parádně gradovala), neskutečně sympatickému Yoo Seung-hoovi a roztomilému Ko Chank-sukovi produkce vybrala nádherné exteriéry. Podtrženo, sečteno, volba pro sobotní večer byla dokalá.

Když jsem viděla Yoo Yun-suka poprvé (Gu Family Book), zaujal mě, ale že by mě nějak rajcoval, to zase ne. Pak přišlo Warm And Cozy a já zjistila, že v tom chlapíkovi s malými rty ve tvaru srdce něco je. Ale v roli sukničkáře jsem si ho stejně neuměla představit. Teď už jo. On i Moo Chae-won, kterou mám ráda, byli skvělí. Stejně jako film, který spolu natočili. Něco podobného jsem dneska potřebovala jako sůl. Miluju podzim, takže scenérie kolem chrámu, kde hlavní hrdinové byli, přesně sedla mému nostalgickému já. O to, abych nebyla až moc patetická (což umím opravdu dobře) se postaral Jo Jae-youn, který se pro role roztomilých pitomců snad narodil a při jehož scénách jsem se musela smát nahlas. Podtrženo, sečteno, naprostá spokojenost s výběrem pro dnešní večer a další film v šuplíku těch, které si moc ráda někdy pustím znovu.

Začátek výborný, ale po pár dílech se dostavilo ničím neředěné citové vydírání. To by mi až tak nevadilo, ale tady se k tomu přidala nuda, stále se opakující situace a děj se neposunoval nikam dál. Autorce, která si tak libuje v podobných tématech, bych doporučila lektora pozitivního myšlení. Seriál jsem zapíchla u dvanáctého dílu. Jednoznačně zklamání roku. Ty hvězdy, které dám, jsou pro Woo-bina a Suzy, i když ani oni to svými skvělými výkony zachránit nemohli.

Ne že by se člověk nic nedozvěděl. Ale seriál bohužel přináší víc otázek než odpovědí. A to je u dokumentů poněkud mimo mísu.

Na to, že na satanské filmy vůbec nejsem, se mi Priests líbili. Nenudila jsem se, výborná kamera dodala vymítání skvělou atmosféru. Kontrast zapadlého koutu a živého nočního velkoměsta byl dokonalý. No a jazýček vah v mém rozhodování vychýlil k nadprůměrnému hodnocení pochopitelně Kang Dong-won, který svoji roli dokonale zahrál. A jak psala Langi, scéna, v které zpívá při vykuřování místnosti, byla naprosto úchvatná. Za mě rozhodně spokojenost.

Čekala jsem verzi, na kterou jsem zvyklá. Tu si Francouzi bohužel nechávají asi jenom pro sebe. Aspoň si nevybavím, že některá zahraniční by byla plnohodnotná. To, co jsem viděla, bylo vždycky zkrácené. Dívat se budu dál, i když to těšení se už mě přešlo.

Lee Joon-ik použil u tohoto filmu stejné schéma jako u svého předchozího filmu Sado. Tedy prolínání současnosti s minulostí, ale tím že tentokrát dal svému snímku černobílý kabát, z něho udělal diametrálně odlišné dílo. To navíc působí neuvěřitelně autenticky, až se mi ani nechce věřit, že jde o letošní novinku. Rozhodně to není film pro masy, je hodně politický a dost těžký. Řekla bych, že Koreu a Japonsko před a během druhé světové války vykresluje velice přesně. Jeho ponurost dokonale podtrhuje již zmíněný černobílý formát. Oba hlavní představitelé byli výborní, ale víc prostoru měl pochopitelně Kang Ha-neul, který citlivého poetu zahrál skvěle. Nevím proč, ale při sledování mi neustále přicházel na mysl Jiří Orten. Básník z druhého konce světa s podobně tragickým osudem. Tak nějak zpracovaný bych si představovala i film o něm.

Nic naplat, Kim Nam-gil je prostě moje krevní skupina. Filmy, které si vybírá, rozhodně nejsou, až na výjimky, tuctovky a mně se vždycky dostanou pod kůži. Temné, nutící diváka hledat mezi řádky a přemýšlet. On sám si roli střihnul dokonale, a i když jeho gesta a mimika byly většinu času úsporné, přesně vyjadřovaly, co hlavní hrdina prožívá. Jeon Do-hyun, tedy jeho ženský protějšek, byla dokonalá. Viděla jsem ji podruhé. Poprvé se mi moc nelíbila, ale tahle role jí sedla. Asi ji nezačnu cíleně vyhledávat, ale vážně se mi moc líbila. Kdo čeká klasickou kriminálku, bude pravděpodobně zklamán, i když i pěkná akce se tu najde. Kdo psychologický snímek, ten bude spokojen. P.S. To romantický v žánru je dost zavádějící, sladkou romantiku rozhodně nečekejte.

Deset dílů plynul seriál jako voda v řece. Každý díl mi připadal krátký. Oproti tomu poslední dva se pro mě staly volejem. Mám pocit, že trvaly déle než těch deset. Najednou se děj posunul někam jinam, ztratil na zajímavosti a časové posuny na mě byly moc zbrklé a povrchní. Škoda.