Adam Bernau

Fádní, šablonovitý, hrdě béčkový horůrek - sotva na jednu hvězdičku. Jenomže tento horůrek je fádní záměrně, šablonu svého žánru cílevědomě reflektuje. "Jenomže tohle není film, tohle je život." SPOILER Rozuzlení je až krutě prozaické - příspěvek k problematice mladistvých vrahů bez příčiny. Takže oceňuji dvěma hvězdičkami, přestože coby neznalec nevnímám přímé odkazy na starší filmy.

Zase jarchovsko-hřebejkovsky zamotaná, přesně viděná, avšak zbytečná realita zbytečných současníků. (Viděno až po Krásce v nesnázích.) Zase obtěžující hudba. Zase dojem zbytečného filmu. Nejprve nepochopitelně dlouhé rozhovory všech těch zbytečných existencí, osvěžované hláškami Macháčka a spol. Postupně ale zjišťuju, že je to dobrý film. Nepříjemně dobrý. Film k věci. Radost mi dělala nepravděpodobná postava Macháčkova. Di vod tý postýlky nebo se mi splašej kladiva. Komentáře: fmash, Marigold. Douglas má snad pravdu, až na to, že Horem pádem je sociologická fraška, nikoli psychologická studie.

Čistý kýč. Když říkám čistý, myslím tím čistý. Dokonalá propaganda. Když říkám dokonalá, myslím tím dokonalá. Celé Podnebesí. Když Čína říká celé, myslí tím celé.

Horor. Švankmajer dává hned svou prvotinou najevo, s jakým kouzelníkem má velectěné publikum tu čest. Poprvé: loutky, hmyz, klíč, otvírající a zavírající se schránka.

Opravdu s kameny? Zprvu zdánlivě jen manýra. Ale už při druhé várce je zřejmé, že ta první nebyla manýrou tvůrce filmu, nýbrž manýrou fyzikální (resp. chemické, biotické) reality, tvořivou manýrou vesmíru. Následuje evoluce. Po třetí várce napjatě očekávám, jak to bude dál. A bude: Shromažďování a slučování. Milování k sežrání. Rozbíjení. Tik tak tik tak tik tak tik tak tik..........................bim bam................tik tak tik tak tik tak........................ ...............konec. Jak to bude dál? PS: Překvapuje mě, že ze všech 27 dosud komentovavších jedině známý vtipálek Flipper pochopil, o co jde. S tím rozdílem, že já v tom vidím globální fylogenezi, on individuální ontogenezi; když si to tak zpětně promítnu, musím přiznat, že skutečné "co tím chtěl básník říci" uviděl Flipper.

Poprvé: domy, zámky, dveře, okna, puchření a prýskání fyzických věcí. I tento film lze vnímat jako švankmajerovsky programativní. Domy mají zdi, omítku, okna, zámky, mříže. Místnosti. Zavřené, zamčené, otevřené, otvírající se. A především: domy existují. Vlastní hodnota každého domu se skrývá za dveřmi, které dosud nebyly otevřeny. Ale dveře jsou od toho, aby se otvíraly. Nebo zavíraly? Co existuje, má ohraničení, je uzavřeno v prostoru, má zámek, klíč.... Co existuje, trvá, přetrvává a zaniká. A hraje k tomu Bachova hudba. Z varhan za zamčenými dveřmi, v domě, po schodech. Nějaká jablka snad ještě zbyla.

Dvojče Posledního triku. Místo brouka hlodavec (a v jiné funkci), místo kouzelníků šašci. Opět ruce. Podané. „Až po vás – ne, až po vás.“ Další mistrův vymakaný bukolicko-kramářský horor s živými herci v realistických kulisách. Odpočívej v pokoji. Odpočívej v pokoji. Odpočívej v pokoji.

Pes jitrničku sežral... A tak dále. Smyčka středověkých předchůdců počítačových her. A to těch nejpokročilejších: bez cíle, bez řešení. A tak dále...

Jestliže je Rakvičkárna dvojčtem Posledního triku, pak následující Historia naturae je dvojčetem (následující) Hry s kameny. A ovšem: šuplíky a jídlo. Tvorstvo vylézá z šuplíků, aby skončilo v kleci, v krabici, na špendlíku. Vylézá z břicha, aby skončilo v břiše. Žere, aby bylo sežráno. Hýbe se to. Kostra drží. Oko vidí. Nakonec homo: samčí hlava hledící na samičí tělo, poslouchající samičí hlavu. U lebky na pohlaví nesejde.

Podobně jako Dalí si Švankmajer po celý tvůrčí život vystačí s omezeným počtem oblíbených motivů. A znáš-li kontext jeho tvorby, působí přízračně pohled na připravené jídlo na stole. Ve finále je přinesena živá slepice... Po Rakvičkárně a Historii naturae do třetice analogie s jedním z předešlých snímků, tentokrát spíše formální než obsahová: po Fantasii druhý film s živým člověkem, druhý černobílý a opět jde o nemovitost. Ale tohle je trochu jiná káva. Ve fantasii zpodobňují domy a jejich podstatné prvky jednak magii životního prostoru, jednak jsou nositeli přetrvávání a zanikání. SPOILER Ale Byt je prostorem hrůzy – horor. Nikoli „vzpoura věcí“, nýbrž vzpoura reality (a to doslova: „reality“); když nic není tím, čím má být a všechno funguje přesně naopak. Uvězněn v tom, co se zdálo být domovem a ukázalo se být cizotou. Šílená past vybudovaná vlastním utvářením světa. Kouzelník se slepicí přináší záchranu v podobě staré dobré sekyry k rozsekání dveří, jimiž vstoupil. A ukazuje se, v čem záchrana spočívá: Nakonec se tu můžeš jen podepsat; aspoň podepsat. Sám. Sám ve svém bytě. Ve svém bytu. Ti před tebou měli týž a ti po tobě budou mít opět týž. Každý sám.