Adam Bernau

Bodejť by to nebouchlo, když to obsluhují samí cukráři.

instastory (a přitom ten táta vypadá jako jasnej kadeřník)

Patří k nemnoha zdařilým pohádkám posledních třiceti let. Řekl bych "slabší průměr". Jenže vysoko nad standardem pánů Janáka, Karase, Stracha s Epsteinem,... (o Zelenkovi nebo Troškovi nemluvě). Dokonce i zpívaná vložka je zde zapracována tak, že nevadí, neruší, netrapní a může být i přínosem. Rudolfové autorská pohádka je námětem jak má být, celkem dobře napsaná, celkem dobře natočená, jen různé motivy zasloužily nějakého nastínění, celek a detaily snad nějakého ozvláštnění, také některé lidské postavy (zejm. hodinář, dcera, učeň, hostinský) by si zasloužily jistého osobnějšího přístupu. Sudičská trojice je čupr (text, obsazení, sehrání), samozřejmě hlavně Plodkové Lichoradka. A Krobotem nebo Žáčkem se standardní pohádkové role nemusíme bát obsazovat častěji.

Že píseň "Kamarádi" zpíval Suchý opravdu za sebe, je jasné každému, koho někdy jeho tvorba zajímala. Ale teprve po zhlédnutí tohoto vzpomínajícího bezmála dvadesátníka jsem mu tu víc než půlstoletí starou písničku beze zbytku uvěřil. Díky.

ČT zjevně neví, kudy kam. A vidět v jakémkoli (natož "svém") pořadu kohokoli, jak neustále drží v ruce cedulku s jeho názvem, vyvolává buď opovržení, nebo lítost. Herce Koptu mám rád (major Špalek!), takže lítost.

Ideové poselství, jak ho prozrazuje překvapivá pointa, je nakonec velmi prosté: hrdina se vlastně prokopává k západní civilizací ztracenému mužství, východisko a intence jsou právě opačné, než se nám celou dobu zdá. Lze se sice přít o míněném ideovém vztahu celého dosavadního průběh filmu k této pointě (nebo je to úplně jinak, totiž tak, že hrdina zde vlastně představuje - diváka?), každopádně ale Kulkami spravedlnosti tvůrci z východních zemí ukazují Západu, že v otázce rovnosti pohlaví a v nediskriminačním přístupu má ještě co dohánět (včetně práva žen na knír). Jak ve funkci "nastavení zrcadla" (nejen v popsané rovině a nejen Západu), tak i čistě jako kulturní artefakt je jejich film labužnickou ukázkou skvěle zvládnutého postmoderního přístupu; spočíváť kvalita tohoto filmu 1) ve využití vlastní béčkovosti k subverzi žánru, 2) v gradaci ohromení a dávkování zásadních informací, 3) v kombinaci. Ad 2: Každé WTF je o něco později přebito dalším, silnějším, přičemž často nejde o marginálie, ale o podstatné prvky příběhu (např. že Justice dokáže cestovat časem, je naprosto WTF zjištění, které navíc přichází až poté, co došlo k úplnému zmatení diváka ohledně kauzální legitimity jedné zásadní dějové sekvence - nehledě k tomu, že k vysvětlení tohoto zmatku není možnost přesunu v čase použita). Ad 3: Všechno to, co už jsme viděli jinde (totiž ve stále se opakující produkci filmového průmyslu), se zde kombinuje jak mezi sebou, tak i s tím, co jsme ještě nikde neviděli, či jak jsme to ještě neviděli. Přičemž to vše významně promlouvá k dnešní společenské a civilizační realitě. Co říci závěrem? Každý druh diváka si tu přijde na své: Zazní nejméně jedna echtovní arnoldovská hláška, nejméně jedna postava se jmenuje Uwe a nejmíň jeden superhrdina s rambovským "úsměvem" střílí ze zdi (ZE! zdi), avšak přilba se nepokládala na lavici, batoh se neotvíral a uzel na sáčku nerozvazoval nikdy tak dlouho. A tím myslím fakt dlouho. Artově dlouho.

"To bych byl nahoře za dobrýho kreténa, kdybych po tom všem chtěl, aby dobře dopad i zápas." Tak určitě, ale s tím všudypřítomným "Chanceliga" (místo normálního "druhá liga") jsi stejně i tak za kreténa.

Po prvním díle nevim. Nejmíň o ligu lepší než Trpaslík, ale čekal jsem pokus o poctivé socioautentično a ono je to spíš jako nějaký sitcom s kontextu zbavenými "typickými" figurkami. Takže v Severce se samozřejmě sejdeme všichni, včetně Cikána Franty reprezentujícho romskou menšinu. Vtípky na něj (a taky celá kausa "Dáša") se tváří nekorektně a fobisticky jako lid sám, přitom ale fungují jako velmi zřetelné sdělení divákovi, jak jsme antifobní, otevření, všelidští a vůbec. Druhý díl už úplně nepokrytě jede na výchovné vlně. Pořád mě to ještě baví, ale mám pocit, že téměř výhradně zásluhou Hofmannova Luďana, který se od začátku stal mým hrdinou. Od třetího dílu zvrat. Parádně se to rozjelo, chci víc. Přestože vypořádání se s místním kmotříčkem Romanem je opravdu únosné jen v sitcomu, přestože jsem doufal, že Luďan bude pár dílu vybírat a dostávat se tak do čím dál "hlubších rozporů", přestože některými velmi slabými místy a ochotnicky prvoplánovými řešeními (neúspěch s gymplačkou) mě tvůrci upomínají na slušně řečeno nevydařeného Trpaslíka. Přes to všechno to začíná mít drajv, v čemž pokračuje i čtvrtá epizoda, která je už kritickou mezí: tady se už divák musí rozhodnout, jak celý seriál vnímat, chápat a hodnotit. Protože sluníčkové antifobní a vůbec pozitivní vychovávání diváka útočí už opravdu masivně, přímočaře, doslovně a odevšad. Nejde jen o vztah k rasovým či sexuálním menšinám, ale i o ten přepálený sociální distanc gympl-učňák. U mě krize dopadla dobře: Most! je komedie o Luďanovi z Mostu, který se po celkem poklidném luďanském životě začíná dostávat do všemožných "fobo" situací, přesněji řečeno celý jeho mosťanský život se začal dostávat do této situace. Menšinové bytosti, které ho infiltrují, útočí nejen svou existencí a osobním vztahem, ale i všemožnými pozitivními klišé. Jde to ze všech stran, nemá to konce a do pavučiny tolerance jsou neúprosně zaplétány i osoby z Luďanova okolí. Úměrně tomu na diváka útočí zase všechny ty positif-pipula edukace, tudíž se divák ocitá ve stejné situaci jako Luďan a jako on se s tím vším musí nějak poprat. Z tohoto hlediska hodnotím vysoko, navíc je nutno ocenit ortodoxní lokační autenticitu. Most! a těším se na pátý díl. (///) K hodnocení druhé půle viz můj komentář k 8. dílu. K celku ještě dodávám, že si laskavý divák může ušetřit mnohé ideové a ideologické ujímání, když si včas uvědomí, že Most! je s realitou nějak nakládající pohádka. Jo, prostě skvělá pohádka.

Z některých velmi nejapných míst v 5. - 7. díle (i když tam bylo i dost velmi japných) jsem se o závěrečné vyznění dost bál, jenže poslední díl je sám o sobě i s ohledem k celku řešen dokonale, ať to beru odkudkoli. Na rozdíl od Radka99 mi to nepřipadá jako "šikovně otevřeno pro druhou sérii", ale naopak dokonale završeno. Právě i v tom, že jsou jednotlivé záležitosti jaksi nedořečeny. Díky příběhu posledního dílu není třeba je doříkávat. Lepší závěr seriálu prostě udělat nelze. Skvělý je už tím, že se celý točí výhradně kolem Čočkinova pohřbu, a to zdaleka nikoli jen proto, že jestli by se současná populace Čechů měla od zdejší populace Romů něco učit a v něčem si z ní vzít příklad, pak je to zcela jistě tohle. Pohřbívání svých mrtvých. Čímž nemá být řečeno, že je nutno přitom zpívat a tančit. Společnost, která tenduje ke "kremaci bez obřadu", je společnost nemocná.

Méně by sice v obou případech bylo více, přesto dík za jejich komentáře JitceCardové a zvláště Psici, u níž jsem přece tušil, že přidat si ji do oblbenců jednou musí vydat ovoce. Je náhoda, že z 20 komentářů na první stránce (z toho 6 lidí z mé topky) dokázaly nejnovější Jarmuschův film v různých (nebo aspoň některých) aspektech náležitě pochopit, nazřít, prožít a zhodnotit toliko dvě ze tří žen? Že pouze v nich tento film něco vyvolává a pouze ony (resp. alespoň jedna z nich) jsou schopny rozvité myšlenky o jeho stavbě? Je náhoda, že jeden z nejkvalitnějších zdejších příspěvků je od POMO, přestože se celkem neliší od ostatních jeho komentářů kuloárového znalce, které čítám, abych se měl čemu vysmát? Z ostatních takový Matty si je alespoň jaksi vědom, oč v The dead dont die jde, zatímco Radkovi 99 "ekologický podtext a pár filmových odkazů je tedy dost málo" a neuspokojený konzument Enšpígl jen ultimátně dokazuje fatální beznadějnost svého zaobírání se filmy vůbec. K vlastnímu komentáři se doufám dostanu (po opakovaném zhlédnutí) do konce tohoto měsíce. Nic objevného nečekejte, ale alespoň na vztah mezi Dead Man, Only Lovers Left Alive a tímto filmem bychom se podívat měli. (Jo a tu třetí komentující ženu upozorňuji, že jsem si Tildu po tomto filmu definitivně zařadil do topky místo Věry Křesadlové.)