Amberjack

Tvůrci si museli pomoci zakomponováním jisté míry (alespoň podle mého názoru) nelogičnosti v jednání všech postav - a především neobjasněnou iracionalitou jedné z nich - takže z hlediska příběhu mi film přijde trochu vachrlatý. Jenže tady se staví na atmosféře a tu se podařilo vybudovat dokonale. Tyhle pusté severské lesy protkané říčkami, potůčky a jezírky jsou prostě nádhera. Tím spíš, když se v nich děje něco zvláštního...

Oceňuju skvělou animaci, výběr prostředí a netradiční zápletku. Všechno ostatní stálo za vyližpi.. nestálo za moc. Zápletka tedy sice originální, ale na ní postavený scénář mohl a měl být mnohem lepší. Nepamatuju si, že by mě animák tak moc nudil. Promarněná šance... Postavy ve filmu příšerné. Nemá ani cenu řešit, která byla nejhorší nebo nejzbytečnější. Nejlepší byl ten krvežíznivej méďa - fandil jsem mu, aby análně rozpáral tu zrzavou skotskou vobludu i tu její otravnou matku. Celkově prostě nejslabší film od Pixaru, který jsem zatím viděl. I poměrně slabá Proměna se mi líbila o něco víc. Je taky docela trapné, jak v posledních letech spousta filmů/seriálů (a těch animovaných obzvlášť) plní roli jakéhosi rádoby léku pro zakomplexované ženy. Klasika - ženské postavy se sice chovají všelijak, ale prokazují inteligenci. Mužské postavy jsou všichni naprosto bez výjimky tupí debilové. Přitom ve skutečnosti, v reálném životě testy inteligence, kde se srovnává pohlaví vychází buď vyrovnaně, nebo ve prospěch mužů. Holky, smůla...nejste chytřejší :-) Stačí se například podívat na šachové turnaje - myslíte, že ženy dokáží nějak pravidelně porážet muže? Ani náhodou. Jsou v podstatě bez šance. Výjimkou je moje oblíbenkyně Judita Polgárová, která svého času dokázala víc než úspěšně držet krok s nejlepšími mužskými protivníky. Ale to je všechno... Chápu, že mužské postavy v roli hlupáků a šašků přináší především komediální efekt - často se to i daří - ale proč je to proboha rozlezlé úplně všude jako mor? Chceme učit malé děti, že holčičky jsou chytré a chlapečci hloupí?

SPOILERY:  jako vždycky ohromně vysoký standard. Námět, scénář, režie, samotné vyprávění příběhu, kamera, hudba. Neskutečně vysoká úroveň všeho a originální režijní rukopis. Na všechno z toho jsme ale zvyklí. Přesto je pro mě film až do scény s výbuchem jasná pětihvězdičková záležitost. Po něm se bohužel všechno trochu rozpadne a přichází procesní pasáž plná komplikovaných dialogů nebo promluv, které ale ve zkratkovitě rozstříhaném vyprávění nemají šanci diváka plně pohltit. Přeházené časové roviny v konverzačně-procesním daramatu úplně nefungují. Co mi vysloveně nesedělo bylo odhalení hlavního antagonisty v podání Roberta Downeyho Jr. Pořád, a v takhle komplikovaném narativu dvojnásob, platí klasická poučka "nemluv o tom - radši to ukaž". Tady se muselo chvíli žvanit, aby divák pochopil, že ten Robert je vlastně jako "ten zlej, pomstychtivej intrikář a nemáme ho mít rádi". V mém případě se to tak úplně nepovedlo. Tehdejším obavám amerických politiků ze sovětské špionáže totiž naprosto rozumím. Možná u mě ale hraje roli i to, že a) nesnáším komunisty ani jinak zorganizované levicové lupiče, b) nesnáším ruskou/sovětskou politiku komplet od roku 1917 - a ani předtím to nebyla žádná sláva. Komoušů a jejich sympatizantů v řadách vědců pracujících na atomové bombě bych se bál taky. To, že se s Oppenheimerem po válce zacházelo velmi nepěkně je samozřejmě věc jiná. Aby nám to ale režisér sdělil, tak podle mě trochu moc tlačí na pilu. Jinými slovy - pro tehdejší US army a mccarthyovskou politiku té doby mám pochopení. Joseph McCarthy a jeho sympatizanti obecně byli silně paranoidní a radikální postavičky, ale nezapomínejte na to, že měli pravdu - sovětská špionáž v USA byla naprosto reálnou záležitostí té doby a obavy z ní byly 100% oprávněné.

Řemeslné, ale nikterak překvapivé. Jenom tuctová jednohubka, která v nikom nic nezanechá. Ale aspoň mi to potvrdilo, že navštívit Oregon by opravdu možná stálo za to. Atmosféru ospalého zapadákova se tu podařilo naladit vskutku do poctivé bezútěšnosti.

Je to téměř ve všech ohledech velmi podařené. Neseděly mi jen dvě věci: 1) herecký projev hlavní postavy v podání Wentwortha Millera - podle mě je to prostě špatný herec, 2) určitá schematičnost děje, kdy se v každém díle objeví zdánlivě neřešitelný problém, který je téměř vždy ještě v rámci daného dílu (případně v tom dalším) rychle neutralizován. Vede to na jednu stranu k neustálému napětí a dodává to na zajímavosti, což byl určitě cíl, který se tím pádem bez debat podařilo naplnit. Na druhou stranu diváka brzy omrzí, když se tempo a rytmus vyprávění nikdy nemění. Sledovat tenhle seriál bylo možná tím pádem ideální klasicky ve stylu jedna epizoda týdně a s napětím ve víru spekulací a domněnek čekat na další díl. Pro denní multiepizodní binge watching na streamovacích platformách to možná není úplně vhodné. Já jsem do toho vpadnul rychle (na začátku i čtyři díly za večer) a ke konci jsem pouštěl tak jednu epizodu během dvou tří dní a občas jsem se koukal, kolik zbývá do konce. Přitom ty poslední epizody 1. série jsou vlastně naprosto vynikající. Jen to pro mě bylo pořád na jedno brdo... Tak nějak si ale zároveň myslím, že v sezóně 2005/06, kdy to šlo do vysílání bych z toho byl unešený. Nároky zmlsaných diváků od té doby obecně asi docela povyrostly.

Že jsem tenhle pitomoučký, ale vcelku zábavný film už viděl, jsem si uvědomil až cca po 50 minutách! To svědčí o tom, že ty dvě hvězdy jsou víc než dostačující. A také o tom, že smrtka už se na mě zdálky dívá a poklepává prstními kůstkami vybělenými časem na kosu...

Sentimentálním divákům se to bude líbit o třídu výš. Pro mě všechno odtáhnul autor knižní předlohy, který napsal zajímavou hlavní postavu a Al Pacino, který této postavě vdechnul život. Naopak, druhý herec (Chris O'Donnell) mi příliš nesednul. Snadno si v té úloze dokážu představit někoho vhodnějšího. Příběh dost vyumělkovaný, celkově nezajímavý, sloužící spíš jen jako pozadí pro rozvoj hlavního hrdiny/antihrdiny. Film je sice zařazený do kategorie "drama", ale já jsem se dost často usmíval - což v tomto případě hodnotím pozitivně. Kam to celé bude mířit se dalo jednoduše předpokládat, ale konec byl opravdu americky vzletný - ne špatný, já jsem si z něj ale na zadek nesednul. Možná by tomu slušel komornější závěr.

Vysírací archetypy malých holek - malá buclatá žluťoška, hnusná pololesba, rádoby depresivně-gothic píča a jako třešnička na dortu - obézní prasnice. To je čtveřice našich malých kamarádek, která nás bude provázet příběhem. Já určitě nejsem cílovka, ale o čem to kruci bylo? Že se nemáš držet na uzdě? Že se nemáš snažit každýho potěšit? Že máš být tím, kým jsi a máš se mít rád takový, jaký jsi? (I když stojíš za vyližpiču?) Že nemáš být ovce... že je lepší být obézní panda červená?! Jestli jste žena, tak si k tomu asi přihoďte hvězdičku navíc. Jestli jste 13letá holka, která poprvé zaneřádila bombarďáky kečupem, tak klidně dvě hvězdy nahoru. Nebo možná dolu. Nevim... Animace jako vždy povedená, konec (cca 3 poslední minuty) nebyl úplně špatný, ale to, co mu předcházelo mě minulo obloukem.

Prostředí s nevyužitým potenciálem, které ale nabízí otevřené možnosti k dalším pokračováním. To, že se tam párkrát máchne kouzelnou holí mi přišlo škoda a spíš to tam působilo jako pěst na oko, přitom z toho měla být přednost příběhu. Závěr úplně zbytečně akční. Ale samotný nápad a některé myšlenky byly super. Animace jako vždy parádní.

Krávovinka o zženštilém, zřejmě homosexuálním býčkovi, který má rád kytičky. Animace je hezká, řemeslně to splňuje všechno, co komerční animák splňovat má... jen to trochu působí, jakoby si někdo až moc chladně a vykalkulovaně odškrtával ze seznamu ingrediencí. Na bezmyšlenkový relax takhle k kvečeru to ale špatný není. Jednou jsem si i zasmál. Nejlepší tam byly ty skopčácký koně. Silné dvě hvězdy, ke kterým si osmiletí usmrkanci přihodí ještě minimálně jednu navíc. A já dostávám chuť na pořádnej stejk z bejka.