marhoul

Konečně jsem si promítla všechny díly seriálové Dabing Street. Dejvičáky mám ráda, Zelenku taky, několik dílů se mi líbilo, několik ani ne, nejlepší byla Tereza Voříšková. V roli uklízečky-nymfomanky doslova zazářila a jak tak nad tím přemýšlím, nikdy mě asi nebavila víc. Celkově hodnotím seriál jako lepší průměr, na Čtvrtou hvězdu se to nevytáhlo, takže ode mě za tři.

Nevím, nevím. Splácanina, pro hodně shovívavého diváka. Na nedělní odpo, když venku lije dobré, jinak ztráta času. Nijak zvlášť to neosvěžila ani tady nečekaně unylá Margot Robbie.

Kamera děsná. Lenka Krobotova, na můj vkus, přehnaně hysterická (přece jen 30 let...), atmosféra v celé epizodě skutečně odporná, nebylo mi všechno jedno. Ale to, co vystřihl Václav Neužil během návštěvy "v současnosti", to byla prostě pecka! Mrkala jsem na drát, přestože o jeho hereckých kvalitách dávno nepochybuji. Tato scéna byla senzačně napsaná a parádně zahraná. Jak mě to zpočátku nebavilo, tak mě to na konci zaujalo a těším se na další části. Čtyři špunty.

Lancelot mě baví stále... Ve své době naprostá šupa, asi nejlepší zpracování Artuše, mně to kazí mizerný dabing. Oldřich Vlach v roli Merlina je docela úlet.

Harapes děsný, Marta Vančurová éterická, křehká, autentická, příběh je dnes již legendárně smutný, téma těžké, hudba krásná, proti práci pana Herze nemám ani popel.

Většinou jen poslouchám ze záznamu a dělám nějakou jinou činnost, ale vesměs mě zaujme i téma, které bych nechala ležet ladem. Jednoduchý způsob, jak se dostat k informacím, připomíná mi to úsměvnou Katovnu. Ze které si dělá srandu divadlo Sklep.

Pohlazení po české duši. Spolupráce Hrabal- Menzel ve své nejlepší formě.

Klasická Itálie, v pravém slova smyslu. Příběh o mladém právníkovi, který se snaží prorazit ve svém oboru, je zásadový, pilný, šikovný, však jeho šéf nikoli a tak se mladý, v rámci kariérního postupu, dostane do pořádné šlamastyky. Možná bych dala i vyšší hodnocení, jenomže já tohle už někde- kdysi viděla. Nevím kde, nevím kdy, ale prostě to znám. Nepřekvapilo mě téměř nic.

Lehké rozpaky. Tady se rozepíšu. Nový Timův film je vždycky svátek. Na můj vkus je ale v této pohádce příliš velký rozpor mezi dobrem a zlem. A zla je nevyváženě příliš. Obsahuje mnoho smutných, drsných scén i záporných postav. Na to, že to má být především pro malé diváky, se mi to nějak nepozdává. Jediné scény, které byly pohádkově krásné, jsou ty, v nichž je Dumbo sám nebo s dvojicí dobře vybraných dětí. Tvorbu Tima Burtona mám velmi ráda, ale třeba takový Karlík a továrna na čokoládu je natočen tak, že si ho děti užívají. Je to totiž laskavé. Tady jsem měla chvílemi pocit, že se koukám na Batmana a ne na roztomilého létajícího sloníka. Navíc některé, pravda nejmenší, dětičky nahlas poplakávaly a muselo se odejít. V podstatě netuším, kdo má být cílovka. Svým dětem bych to zatím nepustila, byly by ve stresu. A pro dospělého to také úplně není. Samozřejmě nákladná výprava, triky, to, čím u Disneyho disponují měrou vrchovatou, vše je okázalé, pestré, typicky burtonovské. Nejkrásnější je ale hudba. Stopáž mi připadala přepálená s ohledem na slabší scénář, postavy ukřičené, ve druhé polovině to zavánělo rozbíhající se migrénou nebo epizáchvatem. Z dospělých rolí nebyl vyloženě kladnou postavou asi nikdo, Eva Green je nádherná baba, ale zde působila tvrdě.. Abych to uzavřela, film si jistě své publikum najde, za vidění stojí, ale já upřednostním parádního Střihorukého Edwarda nebo Big Fish. U Burtona potřebuji i poetiku. Dvě za hudbu a barevnost.

Tohle byla vždycky velká zábava. Chromý a hluchoněmý neměli chybu.