marhoul

Slátanina nehodna mého času, ani pozornosti. Nekonečná nuda bez humoru a přijatelného nápadu, zapadající do nesmyslného kvanta hovadin, které Marvel nadšeně chrlí. Čest výjimkám, které mi sedly. Hlavně, že je to barevné, hýbe se to a sype to.

"Před Elvisem nebylo nic." John Lennon. V kině se často netleská. Tom Hanks hraje jen ve výborných počinech. Elvis je nejprodávanějším sólovým hudebníkem všech dob. A Baz Luhrmann nemohl, svým kabaretním, režisérským stylem, natočit lepší téma, než je Elvis. Elvise znám jen tak z rádia, vlastně jsem o něm nevěděla nic moc. Jestli se vám líbil film o Mercurym, Bohemian Rhapsody, asi byste si měli zajít do kina. Elvis totiž naprosto s přehledem a nevídanou lehkostí rozsápal veškeré hudební životopisné filmy a i taková paráda, jako Bohemian Rhapsody, zůstala kdesi vzadu, o několik parníků, asi o deset. A neřeš, že tě Elvis nikdy nebral.. Fakt neřeš. Tohle je jízda, která tam, kde Bohemian Rhapsody končí, ještě ani nezačala. Tož a já nevím, jestli tohle, v rámci žánru, ještě někdy někdo trumfne.. Parádní biják.

Pohodové, velmi příjemně zahrané, žánr, který mě baví a ano, tak jsem podobný příběh viděla už x krát, ale mně to nevadí. Průhledné, ale svižné a zábavné. Potěší řadu diváků, kteří rádi usednou k něčemu lehčímu, co má ale hlavu a patu.

Úchvatná podívaná! Najděte v sobě dítě, posaďte k tomu děti, zapomeňte na pár hodin na přítomnost, nechte se Davidem provést minulostí naší nádherné planety... Klobouček smekám.

Technická kvalita záznamu výborná, ale jinak jsem zklamaná. Bez atmosféry. Herci neosobně odhrkávají repliky..., uštěkané, jen Ondrík a Stanke tradičně precizní. Je jasné, že srovnávat s Krejčíkem nelze, ovšem tato Mše je představením SND, bohužel výsledek ve mně vzbuzuje rozpaky. Nedávno jsem měla možnost vidět studentské představení Naša trieda, jejíž režie se ujal Ljuboslav Majera, dle předlohy polského dramatika Tadeusza Slobodzianka, a to byla absolutní, dramatická šleha, ze které se divák sbíral několik dní. Bez kulis, minimalistické, jedenáct "děcek" na scéně a rozebrali nás svými výkony víc, než ostřílení, prknoví velikáni, v notoricky známých divadelních kusech. Nezapomenutelné!

Přestože jde o třetí díl, humor z tohoto ranku mě neomrzel. Svižné, uhozené, s výborným českým dabingem, téměř plný sál se válel smíchy a já taky. Výhodou je, že člověk ví, na co asi jde a je moc fajn, když výsledek předčí jeho očekávání. U komedie takového zrna, ráda odpustím i několik lacinějších fórků. Koho oslovily předchozí díly, mohl by být opět, ve společnosti šílené rodinky, spokojen.

Kdyby z toho sestříhali pouze klip pro Mankáče, OK. Záměr tvůrců celovečerně pobavit, chápu, nijak mě nepohoršuje točit party potřeštěné, jen pro zábavu zúčastněných, však Mlýny, Kouř i Šakalky jsou hodně jinde. Jedna za obsazení Ondríka.

Začátek lepší, než konec, jak už to v životě někdy bývá. Pastelové ladění zbytečné, ale budiž. Chlapík, který vystřihl Sepéšiho, byl výborný. Péťa jako přemotivované, průměrné, přetrhdílo, mohl dostat naloženo klidně víc, ale rozumím. Tehdejší tragédii pamatuji, netrpělivost mu byla katem, zaskočilo to opravdu většinu veřejnosti, čili vykreslovat jej dnes coby arogantního, nesnesitelného hajzlíka, by asi vonělo málokterému pamětníkovi, který tehdy míval popové duo v oblibě. Gregore zhasni! vypálil v poslední části převelice sympatický part, o vystihnutí Ládíka jako takového nemluvě, rodiče i Jana Boušková přesvědčiví a Ivetka? V podání Anny Fialové? Co to tady čtu, že je ošklivá? Anna? Hmmm. Není, navíc Anna vystihla rožnovské trdlo dokonale. Psí oči, labilitu, naivitu, tendenci se chorobně upínat, nevidět za roh a jestli si myslíte, že je to přehnané, nikoli. A že byla Iveta nevídaná slušňačka? Taková nebyla jen mladá Ivetka z malého města, ale spousta dcerušek tehdejších času, které měly přísnější rodiče a klidně mohly pocházet z pražských Vinohrad. Jiná doba. U Ivety se sešla nejen,  v seriálu tolik zdůrazňovaná, přespolnost, ale taky hlava. Co se týče mě, všimla jsem si ji naposledy někdy v devadesátkách, když kámoška nalepila její fotku žvýkačkou na zrcadlo u kadeřnice a pravila: "na Ivetku".  Bartošová nebyla žánrově, ani pěvecky v perimetru mého zájmu, ale dlužno dodat, že mi nikdy na nervy nelezla. Nevzbuzovala negativní emoce. Nejvíc mě pobavila ve scénce u Kiasera s Lábusem a taky jsem po ní pojmenovala, tehdy novou, pračku. Když nám ji svalovci složili v koupelně, strčila jsem jí do zásuvky, rozsvítila fešanda ledkový displej, zahrála uvítací muzičku a do toho vběhla do předsíně sousedka, že Iveta dneska skočila pod vlak. Artura mi bylo líto. Těžko mít za zlé nešťastné, nemocné mámě, že ani kvůli synovi... Bulvár měl co čmárat, o to to bylo celé odpornější, takže z těchto přidružených důvodů minisérii přijímám vlídněji, než by se ode mě čekalo, oceňuji laskavost, zároveň si stojím za názorem, že v záplavě nevkusných kravin, jde o záležitost vyloženě středoproudovou, která je určena i lidem starším, kteří nejsou stavění na syrová dramata, reality show, přiblblé nekonečné seriály, ale rádi se mrknou na příběh, který je v určité roky provázel životem. Ofrňovat se na českým, osmdesátkovým popem je snadné, protože to bylo z drtivé většiny peklo šalone, ale podívej třeba na Haberu. Taky byl tehdy v Jihlavě, taky měl úspěch, dneska je to šedesátiletý sympoš s dobrým humorem, za ženu má moji dvojnici Danielu Peštovou, přitom chlapec z Brezna, což je do prdele díra, to byste nevěřili, no ale popularitu ustál se ctí. V bytovke, kde ako mladý v Brezne býval, ho majú stále radi. "Slušný chlapec, ktorý vždy pekne pozdravil." vravia pamätníci, tak proč by nás měla iritovat zrovna Ivetina výchova a rožnovský původ... Hlava, nic víc. Z mé strany hodnocení kladné, pokud se bude točit dál, ráda se podívám. Jinak v další minisérii by mě zajímal třeba Jiří Schelinger, Ivan Luťanský nebo Karol Duchoň. Když by byla vůle a svolení blízkých.

Chtěla jsem Top Gun a dostala jsem TOP Top Gun! Neřeším nostalgii, doslovnost, ani klišé. Kdo se rád podívá na cosi, blízké klasice, přijde si na své. Příjemný biják, dávno nebyl podobný. Krom všeho mě potěsila i kombinace Connelly a Davida Bowieho (Modří vědí..), stejně jako kombinace Eda Harrise a zřetelně tikajících Hodin. Val Kilmer lidsky dojal, Prckův počin si své nové příznivce určitě najde a pamětníky potěší. Sedlo mi to, jak to naservírovali a najednou bylo po filmu, po titulcích a já (i banda okolo) seděla v sedadle a vůbec se mi nechtělo odejít. Poctivá, flashback, záležitost, kterou si v kině ještě dám.

Skandivariace na Dobrý ročník. Zbytečně pomalé, depresívní, myšlenka fajn, krásné lokace i jídla, vařit se ale mohlo víc, otravného klavírku bylo naopak moc. Čardášová princezna mě pobavila, když ve svatebních šatech řešila prudce filosofické, niterné prudy, ale že se v predvečer svého dne vyválela s pupkáčem, nebyl problém žádný. Jinak nic, co bychom ještě neviděli. Dalo se z toho vyrazit víc, přičemž nikterak nevadí, že cosi podobného známe s Russelem Crow a Marion Cotillard. Takových pohodových filmečků není nikdy dost.