KafuR

Knížku jsem nečetl, takže porovnávání o věře či nevěře předloze přenechám jiným, no každopádně jako filmový divák jsem byl nadmíru spokojen! Oproti pohádce pro děti se dvojka oblekla do temnějšího hávu, přibylo napětí i zajímavých scén a vůbec výborný celkový dojem kazí jenom posledních pár minut, které tam snad rejža přidal pro ty děti, co ještě nestihly od telky utéct. Celková délka filmu mi nijak nevadila, ovšem když jsem po shlédnutí kratší verze zjistil, že mi v ní nic nechybělo, uvědomil jsem si, že kratší střih by ostatním udělal radost a zbytek by si toho ani nevšiml.

Vizuální stránka třetího Pottera, spousta skvělých nápadů a kameramanských vychytávek tentokrát upozaďují samotný příběh, což ale není vůbec na škodu, protože to, co dokázal Cuarón vykouzlit na filmové plátno se jen tak nevidí! K dějové lini bych určitě nějaké připomínky měl, hraní s časem je v některých směrech nedotáhnuté (to ale všude, kde mají potřebu strkat prsty do minulosti), ale jelikož jsou tyto nedostatky dokonale kompenzovány již tak opěvovanou formou, nezbývá mi, než se přidat k místní většině a přiznat, že tento Potter zůstane co do originality asi vrcholem ságy.

Vždycky jsem si Poea představoval jako uzavřeného podivína, kterého by v noci na ulici nechtěl potkat ani Jack Rozparovač na výletě v Americe a světe div se! Docela by mě zajímalo, jaký že povedený překlad Poeova díla scénáristy inspiroval k takovém ztvárnění jeho osobnosti, protože při prvním dojmu jsem byl na brandy zralý úplně stejně jako jeho herecký představitel. Nicméně jako školácký exkurz do jeho díla a rádoby doby, ve které musel trpět, je to postačující, a navíc jsem během filmu dostal chuť znovu přelouskat některé jeho povídky, protože tímto dílkem byla moje fantazie o leccos obohacena, třebas taková Jáma a kyvadlo, ta se teď bude vyjímat!

První Hellboy to bere pěkně od začátku, žádné "kde se vzal, tu se vzal", kromě toho ale jinak film nenabízí nic, co by bylo hodno zapamatování. Což o to, Hellboy je sympaťák a hlášky umí, ale z nějakého důvodu se ocitl v příběhu, který má řadu děr i na úrovni žánru fantasy a, hlavně, který není natolik zajímavý, aby dokázal celou tu stopáž nenudit. Pochvala patří za slušnou hudbu a dobré herecké obsazení, jinak se ale zdá, že se del Toro nebál pořádně odvázat až ve dvojce.

Příběh ani zápletka svou originalitou neohromí, ale zpracování celé té látky je tak nápadité, že člověk nad některými scénami nestíhá valit očit. Del Torovi se totiž opět podařilo propojit prďáckou a vážně se tvářící akci s neustálou salvou hlášek, kterým nahrávají skvělé lidské i nelidské kreatury, které se člověku poštěstí spatřit pouze ve filmech podobně nápaditého režiséra.

3,5 *. Být ve filmu více pasáží, jako je ta skvostná paralelní duo eskapáda s Beckym a kyblíkem a Hankem a kočárkem, hodnocení by bylo určitě vyšší. Hledá se Dory má vtipné momenty, zajímavé postavy i potenciál, ale zároveň trpí nekonzistentním příběhem a až příliš okaté sázky na jistotu v podobě převzetí formy předchozího Hledá se Nemo, přestože se tvůrci snažili tomu dát nový rozměr právě prostředím Podmořského akvária a novými postavami. Oproti jedničce se zde také více sází na náhodu a vodní kreatury si až příliš hrají na lidi (auto), což pobaví nejmenší, ale nic víc.

Na konci druhého dílu nám naše trpartička v čele s Bilbem poslala překrásný ohnivý pozdrav Jezernímu městu, snad jako symbol vděčnosti za matroš a výzbroj, takže se dalo čekat, že v díle posledním se bude nejdříve hasit tento malér a až potom se může pan kameraman směle otočit k Osamělé hoře, která tentokrát jaksi nedostojí svému názvu (aspoň co se společnosti týče), protože středozemských entit tu bude víc než dost, a jakých! Nemá smysl cokoliv prozrazovat, od toho tu je Peter, určitě potěší především to, že PJ fantazie neopustila puštěním Rohanů na Hořící pláně, ale naopak se ukazuje, že elfové a trpaslíci můžou krásně spolupracovat, jenom když se jim dobře zaplatí! Celkově je určitě na co se dívat, létající Legolas pobaví v jakoukoli denní dobu a nenásilné propojení s Pánem Prstenů rozhodně neurazí, i když je jasné, že tato trilogie bude dřepět ve stínu prvního výletu do Středozemě. Neříkám, že neprávem, ale možná až zbytečně zdůrazněně.

První díl Hobita mě přesvědčil o tom, že jeho natahování na tři části je v podstatě zbytečné. Což o to, ono se nějak ty dvě a půl hodiny odběhají a odskáčou, propracovaná knížka jako podklad na takové zpracování stačí, pokud ale očekáváme od tohoto filmu děj promyšlený jako u Pána prstenů, budeme nespíš zklamáni, protože se jedná v podstatě o přímočaré vyprávění popisující začátek cesty, která je jako celek klapkami roztrojena na tři samostatné části. Pokud ovšem odhlédnu od zmíněného negativa, tak můžu prohlásit, že v duchu LOTRa se aspoň zachovaly krásné exteriéry a příjemná hudba, velký rozpočet je na filmu také znát, i když se z trpaslíků stali terminátoři, kteří přežijí věci, které by stačily na srovnání města se zemí. Přesto ve mně závěr zanechává příjemné pocity, protože evokuje pocit dobré předehry pro díl následující, a zároveň mi umožnil uvědomit si, že film si i přes své nedostatky zachoval osobité kouzlo a že dokázal vrátit znovu do Středozemě, i když do trochu jiné, než jsme byli prozatím zvyklí.

Druhý Hobit začíná v podstatě tam, kde skončil minule a provádí nás další částí cesty, i když poněkud jiným způsobem než doposud. Jackson využívá rozpočtu plnými doušky, což mu umožňuje chrlit na nás jednu digitální příšeru za druhou, nechat nás zavalovat nejneuvěřitelnějšími akčními scénami a zároveň vytvořit krásné exteriéry pro celou tu zábavu. Na jednu stranu musím připustit, že takové pojetí rozhodně nenudí, například pasáž na řece je jednoduše dechberoucí, na stranu druhou mám ovšem pocit, že se z celého příběhu stalo něco jiného a že až příliš odlišné pojetí klade otázky, jestli jsou digitální efekty opravdu důstojnou náhradou kvalitního scénáře.

Abych byl upřímný, tak na tento film mě nalákala hlavně agitace ze strany Ennia Morriconeho, protože už mě nebavilo furt si pouštět dokola ohrané scény na jútube, ale dostal jsem chuť si ten soundtrack zasloužit poctivýma dvěma a půl hodinama před obrazovkou. Je pravda, že některé pasáže se táhnou jako Blonďákova cesta přes poušť, ale skvostné zakončení a zapnuté reproduktory všechny tyto nedostatky vynahrazují.