Aelita

Aelita

okres Pardubice
Jsem co jsem

homepage

26 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Ghost Dog - Cesta samuraje (1999)

    Nemyslet si, že to, co vnímáme smysly, je podstata existence. ___ Všechny výchozí informace a důvody pro naše vlastní rozhodnutí můžou být falešné a konečná jistota není ani ve smrti, protože nevíme, co to je a co je nebo není po ní, avšak pro náš život a pro jednání, které se musí o něco opírat a z něčeho vycházet, je hlavní umět se pro něco rozhodnout a umět být pevný ve svém rozhodnutí. Síla Ghost Doga je v jeho svobodném odhodlání sledovat vlastní zvolenou cestu.

  • poster

    Vítězové a poražení (1999)

    DOKONALĚ! ___ Podobně jako film Moneyball je i tento film výstižnou metaforou samotného života i obrazem lidského světa. "Život začíná výkopem. Tohle říkával Art. On fotbalem žil. Teď tu máme jen přechytralé sportovní analytiky." Když do této věty dosadíme místo fotbalu třeba finance, umění, kinematografii nebo jiné odvětví, podstata výroku se nezmění. Místo srdce dnes rozhoduje rozum, místo společensky prospěšné práce se produkují proudy slov. ___ Rozhovor trenéra Tonyho D'Amata s vycházející fotbalovou hvězdou Williem Beamenem, kde se životní zkušenost a vnímání hry jako kolektivní součinnosti střetávají se sebejistým elánem a vírou v individualitu, je prostříhán scénami nelítostného závodu koňských spřežení z legendárního filmu Ben Hur. "Záleží mi jen na vítězství. V téhle zemi jde všem o to být jednička. Tahle země byla založena na vykořisťování emigrantů - Afričanů nebo Číňanů, je jedno odkud jsou. (skutečně bezohledné vstupy hlavní manažerky klubu Christiny Pagniacci do šaten s polonahými i nahými muži podtrhují její majetnický až otrokářský vztah k hráčům). Buď prorazíte a máte krásné auto a barák nebo ne a jezdíte autobusem až do krematoria, protože prohra je umíráním", - říká Beamen, warrior poet – poet válečník – nový druh sportovce ... i člověka. Vítejte v 21. století. "Tahle hra nesmí být nikdy jen o výhře", - oponuje unavený Tony D'Amato. "Ta televize, ta změnila naše myšlení navždycky. Když poprvé přerušili zápas kvůli podělaným reklamám, byl konec. Dříve naše soustředění mělo přednost, ne nějaký pablb prodávající ovocné vločky." A jako diagnózu pro celou dnešní civilizaci vyslovuje: "Buď se teď uzdravíme jako tým, nebo zahyneme jako jednotlivci. To je fotbal." Ano, to je život. ___ Tento film je dokonalou ukázkou režisérského umění. Vše od scénáře přes kameru až po střih je učebnicovým příkladem dobře promyšlené souhry všech složek, která na ploše necelých tří hodin přináší vhled nejen do amerického fotbalu, ale i obraz proměny světa. Kdo by například řekl, že reklamní makro ve filmu bude tak účinné a výpovědné – každá kapka potu, každý doušek whisky, každá bylinka hřiště podtrhuje a ironizuje převahu financí nad hrou. Prudké smyky kamery zase zprostředkovávají rychlost a napětí hry i života. Přesah zvuků nebo rozhovorů při přechodu mezi scénami udržuje pozornost diváka a přidává scénám dodatečný význam. Odtrhnout se od filmu jen na chvíli znamená o něco přijít – není tu žádné slepé místo. Bezesporu jeden z nejlepších filmů, které jsem poslední dobu viděla.

  • poster

    Spin (2005)

    Je těžké být bohem. Spin and go. ___ Tohle je přesně moje parketa.

  • poster

    TRON: Legacy 3D (2010)

    Tron: Legacy není film, ale vizionářské audiovizuální umělecké dílo. Někomu se líbí, někomu ne. Proti gustu žádný dišputát.

  • poster

    Pí a jeho život (2012)

    Děje se, co se děje. Proč by to mělo něco znamenat? ___ Svět je "velký a univerzální příběh", který vypráví člověk. A jelikož je člověk bytostí zároveň přírodní i kulturní, iracionální i racionální, proto i všechny příběhy se pohybují mezi reálným a abstraktním, mezi fyzickým a metafyzickým, mezi možným i nemožným. Příběh světa stejně jako člověka v něm je tedy I-racionální a jeho cílem je dát rozmanitosti světa i samotné existenci smysl. Vytváření příběhu je algoritmickým strukturováním vnímaného a smysl je shrnutím, stlačením příběhu do abstraktního pojmu – slova. Celá moderní věda je založena na předpokladu, že vesmír je algoritmicky stlačitelný. Stejně tak stlačuje a racionalizuje svět i mýtus. ___ Člun, ve kterém se plaví Pí, nese název Tsimtsum (také Tzimtzum, česky Cimcum), což je kabalistický výraz značící "kontrakci následující po předchozí expansi". Jednoduše řečeno je to proces dobrovolného stlačení nekonečného a všudypřítomného Boha – jeho sebeomezení, důsledkem čehož je vznik prázdného prostranství, aby byla umožněna existence Bohem stvořeného světa. To jest Bůh se od svého výtvoru poodtáhl, poodstoupil poté, co stvořil svět, aby povolil existenci něčemu jinému kromě sebe sama. Jinak by Boží přítomnost v přímém smyslu slova zabraňovala tomu, aby se cokoliv mohlo dít. Kromě prvního omezení Bohem sebe sama (Tzimtzum Aleph) je tu i druhé (Tzimtzum Bet) – omezení člověka sebou samým, jehož cílem je přiblížení svých vlastností k božským požadavkům spravedlnosti, řádu, neboli sebezdokonalování. Vyšší výchovný mechanismus druhotného omezení je podobný hinduistické karmě – v konečném důsledku se špatné kárá špatným, dobré odměňuje dobrým. Hlavní princip cimcumu spočívá v jeho paradoxnosti: Bůh odchází ze scény, a to jen proto, aby se vrátil, jenže ne jako viditelný diktátor-policista, ale ve skryté, rafinované podobě – ve vědomí toho, kdo ho pustí do svého světa, do svého vědomí. Svoboda volby člověka v kabalistickém pojetí znamená svobodu výběru mezi světem bez Boha (protože Bůh není zjevně viditelný, přítomný) a světem s Bohem (protože Bůh je přítomný v odhalovaných souvislostech, v přidávání smyslu dění). Každý člověk tedy vytváří svůj velký příběh (model světa) i svůj vlastní životní příběh (model vědomí a svědomí) podle vlastní volby. Potud kabala a karma. Je tu však i psychologický aspekt lidského života, který vystihuje kulturně historická teorie vyšších psychických funkcí, kterou zformuloval a vypracoval ruský psycholog L.S. Vygotskij a jiní psychologové zabývající se lidskou řečí a jejím vývojem. K vyšším psychickým funkcím patří usuzování, myšlení, učení, vnímaná řeč, symbolická komunikace. Vnitřní vztahy mezi slovem a myšlením nejsou předem danou veličinou, která by byla předpokladem, základem a výchozím bodem celého dalšího vývoje, ale vznikají a tvoří se až v procesu historického vývoje lidského vědomí. Slovo zbavené významu není slovem. Význam je nezbytným, vlastním znakem slova, je jednotou slova a myšlení. Významy slov se vyvíjejí. Význam je tak spíše dynamickým než statickým výtvorem. Je-li slovo schopno proměny své vnitřní podstaty, znamená to i změnu vztahu myšlení ke slovu. Potvrzují se slova Tolstého, že vztah slova k myšlence a vytvoření nových pojmů je složitým, tajuplným a jemným procesem duše. Za jednou a touž gramatickou strukturou neboli příběhem se může skrývat nejrůznější duševní stav. Všude, ve fonetice, v morfologii, v sémantice, v lexikologii, dokonce i v rytmice a hudbě se skrývají za gramatickými a tedy spíše formálními kategoriemi víc kategorie psychologické. Člověk tedy přetváří své psychické stavy do slov, do pojmů, a spojuje s nimi ten či onen význam. S postupným vývojem, se socializací, se zkulturněním člověka se jeho původní dětský, přírodní egocentrismus stává socializovaným myšlením. Díky tomu pak egocentrismus v myšlení, stejně jako v řeči, postupně zcela mizí, nebo přesněji egocentrická řeč se vyvíjí ve směru k vnitřní řeči člověka – k mluvení se sebou samým. To znamená, že se ztrátou kultury a socia se egocentrické přírodní myšlení může navrátit. To, co zažívá Pí na moři, si může vysvětlit a dát tomu smysl dvojím způsobem – racionálně a iracionálně, neboli reálně a zázračně. V mezní situaci nezralý Pí zažívá psychózu – zkresluje svět, zaměňuje pojmy, vrací se k dítěti, k přírodnímu pravěkému člověku v sobě, aby si zachránil holý život. Jeho psychika se brání rozpadem na kulturní a na přírodní subjekt – člověka a tygra. Pro zachování života a nastolení spravedlnosti je zapotřebí se zase stát divokou šelmou. Pojmové (abstraktní) myšlení ustupuje a do popředí se dostává původní egoistické a symbolické či mýtické myšlení. Po překonání psychózy divoká a nakonec ochočená šelma odchází a chlapec se opět stává subjektem lidské kultury. ___ V mezních situacích člověk ve všech významech – náboženském, sociálně kulturním i psychologickém – řeší podobnou otázku, jakou řešil hlavní hrdina románu Dostojevského Zločin a trest Raskolnikov: "Zda jsem ubohý hmyz, nebo zda mám právo ..." překročit sociálně kulturní řád. Otázka zní – jak a za jakých okolnosti se má zachovat přijatelná rovnováha mezi zájmy a potřebami jedince na jedné straně a společnosti i přírody jako celku na straně druhé a kdy se ta rovnováha může překročit jednou nebo druhou stranou. Každý člověk i každá společnost odpovídá na tuto otázku svým vlastním příběhem. ___ Pí a jeho život je příběhem, který se vypravuje kabalisticky, psychologicky nebo pohádkově. Divák tak má svobodu volby, jaký racionální rámec a významové "stlačení" si zvolí.

  • poster

    Cosmopolis (2012)

    Poprvé: Čím je iluzornější idea, tím víc lidi fascinuje. V čem spočívá nedostatek lidské racionality? V tom, že se snaží nevidět hrůzu a smrt na konci vystavěného systému. Nepokoje jsou protestem proti budoucnosti. Odpůrci systému se snaží zadržet budoucnost, normalizovat ji a zabránit systému v tom, aby ji překonal. Budoucnost je celistvá a stejnorodá, proto jsme tam všichni šťastní. Proto je klamavá – nikdy se nestane našim šťastným místem. Svět není symetrický. Je nutné opravit běh času a udělat svět více méně normálním – takovým, jaký je. Mocní, bohatí, chytří si myslí, že jsou svobodní. Jonáš v břiše finanční velryby. Velryba v hlavě Jonáše. Variace mezi Odysseem, Taxikářem a Americkým psychem, neboli věčné hoře z nerozumu a ještě větší z rozumu, neboli světu vládne asymetrie, proto ani hlava nemůže být symetrická. Východisko z vlastní hlavy a z tohoto světa je jen jedno, jiné ještě nikdo nenašel. ___ Podruhé: Co je nejtěžší? Totalita sebe sama. Obzvlášť sebe sama chytrého víc než je zdrávo. Proto je východiskem schizofrenie, kdy si člověk může povídat sám se sebou a dokonce může sám sebe i zabit. Proč je tento svět tak zrádný? Protože je nestejnorodý. Z jedné yocto-zepto-odchylky v okamžik velkého třesku, což činí mizerných 10 na minus pětačtyřicátou jednotek asymetrie, se rozvinuly celé galaxie zaplněné nesymetrickými fluktuacemi, které se dále štěpí a množí v narůstající hustotu odlišností, pro něž jsou zapotřebí struktury s čím dál větší mírou složitostí, jež zákonitě spějí ke kolapsu. Čemu může věřit člověk, když sám má na jedné straně srdce, na druhé straně prázdno a k tomu hned šest mozků (pět v hlavě a jeden v břiše), které možná spolupracují, možná se perou? Může věřit leda mrtvým krysám. Být člověkem a žít lidský život znamená umět žít v asymetrii a nezbláznit se. Co je k tomu zapotřebí? Méně inteligence nebo činnost, která odvádí pozornost od absurdity existence. Na chvilku si lze dovolit luxus dívat se té absurditě do jejích zrádných očí, ale pak si člověk hned musí hledat nějaký smysl nebo se začít smát, jinak dopadne jak ta mrtvá krysa, což dopadne tak jako tak. ___ Potřetí ...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace