Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 112)

plakát

Ztratili jsme Stalina (2017) 

Satirická komedie, která i největší stalinistické hrůzy předkládá s humorem a málokomu to zkrátka sedne. A já do fanklubu patřit nebudu. Rozhodně bych však neodpálil film už z principu, jako se to stalo v mnoha zahraničních recenzích, občas se člověk přecejen zasměje. A jsem moc rád, že britští i američtí herci rezignovali na jakýkoliv akcent a zůstali sami sebou. Ps : Jason Isaacs naprosto vládne.

plakát

Moje druhá láska (1994) 

Polozapomenutý sequel, který se už dnes nedá nikde sehnat a lze jej maximálně odchytit jednou za uherský rok v televizi. A i přes hrozné ratingy to rozhodně tak špatné není. Je to hodně jiné, bez dojemného konce a český název hodně dlouho nedává moc smysl. Pořád je to ale feel-good odreagovačka, při které občas člověk obrací oči v sloup, v jiný moment je ale snadno lapen příběhem.

plakát

Tropická bouře (2008) 

Totální šílenost, ve které si to absolutně nejvíc dává Tom Cruise a hned za ním RDj. Stylera mám hodně rád a přeju další režijní kousky, před 10 lety prostě on a jeho parta váleli. PS : skeče na začátku extended verze ToP.

plakát

Paříž 15:17 (2018) 

Nejspíše spoilery, ale trošku hatersky bych řekl, že je to fuk. Ze začátku jsem to chtěl úplně brutálně odstřelit, nechápal jsem, proč sleduji celé dětství a dospívání tří kamarádů, navíc smyšlených postav, které ještě ke všemu hrají herci, co neumí naprosto vůbec hrát a říkal jsem si, proč radši každý pro příběh hlavní cestující ve vlaku nedostane svojí pětiminutovku. Proč to dělat takhle, když jsme viděli strhující United 93, kde nic takového nebylo potřeba. Později mi došlo, že autor námětu zřejmě dostal pokyn : "udělej film o tomhle incidentu, musí to být celovečerák pro kina." Jenže, kdyby se udělal film čistě o samotném incidentu ve vlaku, tak by měl pouhých dvacet minut. Děj nemá jak gradovat, vaří se z vody, nějak se zneškodní hrozba a je konec. Eastwood se musel hodně snažit, aby to mělo alespoň těch 90 minut. Až v závěrečných titulcích a po skončení filmu na imdb jsem pochopil, že scénárista celý děj vystavil okolo třech reálných osob, kteří dokonce hrají sami sebe, dva členové armády a civilista (člověku to přijde divné, když jsou ti tři vyznamenáni skutečným francouzským prezidentem (François Hollande) a čuchá fotomontáž ve stylu Forresta Gumpa). Ano, je to hlavně moje chyba, že jsem o filmu ani vlastně samotném vlaku Amsterdam->Paříž vůbec nic nevěděl (známější jsou pozdější útoky v Paříži v listopadu 2015), možná jsem zaslechl, ale vypustil, že Eastwood do hlavních rolí obsadil právě reálné americké pasažery, co to prožili a v Americe za tento krok byl on i studio krutě zkritizováno všemi kritiky, na druhou stranu film ani nenabízí nějaká vodítka k pochopení a až v závěru to nejspíš většině lidí dojde. Co si ale zanedlouho devadesátiletý režisér ani tentokrát neodpustil, je povinná vojenská agitka. Je tu prostě vymletej kluk, kterej to nikam nedotáhl a zasáhla ho patriotistická slina a touha sám sobě i ostatním dokázat, že něco umí. Nejsem z těch, kterým vadí pokrucování reality ve filmech pro navození většího napětí, zas to není nic takového jako v Americkém sniperovi, kde bylo jasně řečeno, že collateral damage jsou nepřípustné a hrozí za ně vězení, ačkoliv to ani v nejmenším v reálu tak nebylo a nebudu tedy kvůli tomu snižovat hodnocení. Je to prostě malinko hloupé a samoúčelné a ačkoliv je to nejspíše nejslabší Clintův režijní počin, z toho co jsem viděl (J.Edgar je lepší), pořád je v druhé polovině sakra napínavé a řemeslně zručně zvládnuté, například po vzoru nedávného Sullyho. Ovšem ta pachuť, kterou jsem naznačil se už s filmem potáhne a já jsem vlastně rád, že na to v Americe tentokrát už neskočili. Škoda, že takových filmů bude více a více, jelikož těch námětů je bohužel opět dostatek.

plakát

Kill Bill 2 (2004) 

Až nedávno jsem zjistil, že jsem asi jediný na světě, kdo si nejenže nemyslí, že jsou oba filmy stejně dobré (což by z principu odpovídalo, když byl uměle rozdělen Miramaxem, povinně pustit Whole Bloody Affair nebo jinou fanouškovskou verzi), ale že druhá část je mnohem lepší (a jednička nestojí vůbec za nic, ideálně). Pro mě je prostě dvojka zásadně horší film a nejspíš to bude kvůli zasazenému prostředí (Japonsko X Nové Mexiko, c´mon)...a taky je tu méně akce. A to přesto, že se v první části samotný Carradine zjeví jen v siluetě a vynikající (naposled) Uma Thurman vybíjí pouze jeho vražednou bandu. Protože když už se tady konečně objeví, tempo hrozně zvolní a není to prostě tak našlapané. Absolutně nemůžu pochopit, že se tak rozcházím s názorem lidí, co stihli Kill Billa v kině, ale už to tak bude. Nechť mi napíše ten, kdo to má stejně...uděláme opozici.

plakát

Kill Bill (2003) 

Jakoby to bylo včera, když jsem v televizi poprvé viděl Kill Billa. Samozřejmě jsem neměl nakoukané všechny ty asijské kousky, kterým Tarantino vzdává hold, takže to pro mě bylo úplně nové a já si vyloženě vychutnával promakané souboje s katanami a vším dalším, což samozřejmě doprovázely hektolitry prolité krve. Zas až takový tvrďák jsem ale nebyl, jelikož z animované dokonalé vložky jsem měl noční můry a tenkrát jsem to prostě nedával. A dnes? Dnes je to stále stejně koukatelná paráda, která sice nepatří mezi mé top tarantinovky, ale moc tvůrců o svých filmech zrovna říct nemůže, že by fanoušci měli v oblibě snad všechny filmy téměř na podobné rovině.

plakát

Tiché místo (2018) 

Po ohlasech z festivalů jsem tušil, že tu konečně zas bude pořádný horor, který nebude narvaný lacinými lekačkami a bude mít také pořádnou atmosféru. Přesto jsem svá očekávání krotil, přecejenom samotný koncept téměř němého posunkového filmu pro mě osobně není tolik zajímavý. Což se i potvrdilo na začátku filmu, nicméně John Krasinski mě herecky i režijně plně vtáhnul do děje, donutil mě se o výborně napsané postavy bát a pouze nehnutě zírat na plátno. Spíše než propriety hororu na mě již klasicky více fungovala emocionální ždímačka, která se v druhé polovině samozřejmě rozjede na plné obrátky a na mě to fungovalo výborně. Po prvním spatření oné hrozby mě ihned napadlo spojení s čím dál více nabalující se sérií Cloverfield, rozhodně se v Tichém místě s tímto dalo pracovat, ale jsem hrozně rád, že to nakonec ten “značkový” štempl nemá a mělo to obří úspěch i jako čistě originální námět. A obzvláště Paramountům to v poslední době hodně přeju. Minimálně do mnohanásobného ždímání této nové úspěšné hororové série, které ovšem nevyhnutelně přijde.

plakát

Králíček Petr (2018) 

Paddington z animované divize Sony. Králíček Petr sice v pokladnách uspěl, ale kvalitativně měl těžké srovnání právě s dvojkou výše zmíněného. A za sebe asi můžu říct, že se mi oba díly s medvědem líbily o trošku více než nezbedný králík. Ten má stejně jako Paddington potíže s klanem Gleesonů, tentokráte s mladším z nich, takže se musí o to víc otáčet. Balancoval jsem mezi 3-4 *, jelikož mi občas docela vadilo, že tvůrci záměrně cílili na děti, resp na rodiny a rezignovali na nějaké dospělejší vyústění různých gagů a fórků. Takhle pořád někdo někam padá a úsměvně chytá někoho do nastražené pasti, ale vadilo mi, jak jsou některé situace hrozně hloupé a rezignují byť na sebemenší logiku. Jistěže to má být v první řadě zábava, ale přece nemusí být úplně hloupá. Nakonec jsem tedy lehce sáhnul k 7/10 kvůli stravitelné stopáži, která docela rychle a příjemně utekla, tu půl hodinu navíc bych už asi na jedno zhlédnutí nezvládl..

plakát

Sebevražedný oddíl: Rozpoutané peklo (2018) 

Vynikající animák, který mě překvapil návazností na vynikající Flashpoint paradox. Chytlo mě to od začátku a už nechytlo. Vynikají postavy, skvěle napsaná zápletka a celkově prostě jeden z těch klasických kvalitativně kolísajících DC animáků, naštěstí zde se to přehouplo to té silné poloviny. PS : Nejvíc cool postava je rozhodně Tiger, s tím bych si dovedl představit další filmy..

plakát

Cizinec ve vlaku (2018) 

Když se podíváme do filmografie Jaume Collet-Serry, zjistíme, že se jedná už o čtvrtou spolupráci s nebezpečným Liamem Neesonem. Já od toho režiséra viděl skoro vše, takže mám přesné porovnání s ostatními Neesonovkami. Nejvíce se mi asi líbilo Run All Night, ale tématicky by se to dalo nejvíce připodobnit k Non-stop. Opět se jedná o precizně natočený thriller, s až překvapivě povedenou harmonickou hudbou, s několika silnými momenty, které zarazí do sedačky, ovšem film ničím extra nevyčnívající a lehce nadprůměr v podstatě ve všech směrech. A digitální závěr je vyloženě špatný, nebýt jeho, tak bych to spíše doporučil rodičům, ale takhle to nejspíš dovolit nedokážu. optimálních 6/10, ale upřímně jsem čekal méně.