Prechytraly

Nikdy nepochopím ten humbuk kolem bavičů typu Horníčka, Wericha nebo V. Dvořáka. Jejich status "ikon televizního humoru" mi přijde naprosto mytologický a fantaskní - něco jako nekritická notorická nostalgie typu "dřív bylo líp". Mám dojem, že průměrnost je tu zaměňována s genialitou, fádnost s laskavostí a naprosto průměrné frky s oduševnělými citáty. Člověk se u toho prostě nezasměje ani jednou, spíš jen žasne (jak se tomuhle může někdo obdivovat nebo smát)

Nefunguje to - ani jako metafora. Nechápu, co jsem si z toho měl odnést. Myšlenková figura, kdy hrdina "prokoukne závoj zdání" a dobéře se reality, mi již sama o sobě přijde jako značné klišé - a v této vyhrocené podobě, která jako médium užívá "reality show", je tedy obzvláště nešťastná a povrchní.

Dobrý no - každej mutoš si použil svoji schopnůstku a dočkali jsme se i nějakého toho "hlubšího" přesahu.

Kolikrát jste byl zraněný? - Nevím. ... Kolikrát jste byl nemocný? - Nevím. ... Šéfe, kolikrát jsem byl nemocný? - Nikdy. ... Ženo, kolikrát jsem byl nemocný? - Nepamatuji se. ... Vy jste nikdy nebyl zraněný, že ne! - Ale ano, byl jsem zraněný. ... Nejste vy super hrdina? - Ne, nejsem superhrdina, jsem sekuriťák. ... Vy jste nikdy nebyl nemocný, že ne? - Ne, nikdy jsem nebyl nemocný. ... Vy jste lhal, že jste byl zraněný, že ano? - Ano, lhal jsem, nikdy jsem nebyl zraněný. ... Vy jste super hrdina! - Ne nejsem, jsem sekuriťák. ... Vy jste ale nikdy nebyl zraněný ani nemocný, že ne? - Ne, nebyl. ... Jste superhrdina. - Ano, jsem superhrdina. ... No vidíte a já jsem superzloduch. ... Nashledanou.

Collin Farrell ve své nejhorší roli, snad nejhorší střih v dějinách, který z vyprávění dělá jen posloupnost jakýchsi momentek, které absolutně nemají šanci být koherentní a vytvořit tak byť jen náznak uvěřitelného pouta mezi jednotlivými figurami. Mám dojem, že Weir, který dokázal skvěle vykreslit atmosféru ve stísněných podmínkách plachetnice v Master and Commander, se v širokých asijských lánech naprosto ztratil a snímek se mu doslova rozsypal pod rukama.

Stačí zpomalit záběry, dát k nim vážnou hudbu a šeptat etické triviality? - Ne, nestačí.

Zajímavé dílko z doby, kdy nevědomí jasně triumfovalo nad vědomím a intelektuálové se pokuřujíce oddávali volným asociacím v nezvratném přesvědčení, že tím stojí na půdě mnohem základnější a hlubší. Já tento názor teda moc nesdílím. Každopádně to ale svou snovou atmosférou s přehledem převálcuje Inception (zejména scéna, kde pán není s to omakat dámu, jelikož musí táhnout dva klavíry :))

Vizuální orgie bez obsahu, toť bohužel výsledek. Nádherná témata jako hranice a význam reality a snu, vnuknutí, síla myšlenek, jejich schopnost "zažrat se" do mozku - to všechno zůstává absolutně nevytěženo a slouží jen jako rádobyintelektuální podklad pro banální příběh. Právě to mne na filmu mrzí nejvíc, že režisér se nenamáhá dát si práci s tím zamyslet se nad výše uvedenými tématy, ale radši nám předhodí pár akčních přestřelek (ano, ty přece jinde neuvidíme). Pokud už se pouští do "psychologie", vyznívá to žalostně prvoplánově a povrchně (děti, manželka). Ani z atmosféry snů se nepodařilo přenést na plátno naprosto nic. FIlm je totiž paradoxně nejvíce logický právě ve svých snových úrovních a nejméně logický v realitě. Zdá se, že autorovi se opět podařilo nakrmit diváka různými dochucovadly a ten má tak pocit plnosti, zatímco se mu ničeho hodnotného ve skutečnosti nedostalo.

Narozdíl od Hřebejka, který minulost využívá pouze jako kulisu pro konstrukce stále stejných a o ničem nevypovídajících gagů se zde zajisté podařilo něco více. Tomuto filmu se podařilo ukázat zrůdnost projevů komunistického režimu v každodennosti běžných věcí jakými jsou třeba cesta na dovolenou či na koncert. Vynikající detailní využívání dobových rekvizit ještě podtrhuje výborně zvládnuté vykreslení buzerací totálních blbců podvázaného prostoru lidské existence. Autorům se povedenou rekonstrukcí ducha doby podařilo ukázat význam pro nás již mnohdy těžko pochopitelných projevů "vzdoru", jakými byly dlouhé vlasy či natržená stránka. Za méně povedenou považuji zejména stopáž, která je vážně děsivá a obsah ji nedokáže vyváženě a efektivně vyplnit. Nakonec se zmíním ještě o dvou mouchách. Těmi jsou postava katatonického tatínka a malý práskač - dvě z mého pohledu nejslabší postavy, které pro mne nebyly uvěřitelné. Jinak ale dávám nejkrásnější tři hvězdičky, co si lze vůbec představit, protože film je příslibem, že jednou by se mohlo podařit zachytit naši minulost jinak, než skrze komediální křeč.

Jak se na tohle někdo vydrží dívat, nemám ponětí. "Pan herec" v každé roli naprosto stejný - stejně nudný, hrající pouze v jedné, buransky rozšafné poloze. Nemluvě o samotných příbězích, které snad psali chovanci ústavu - a to jim teď hodně křivdím a omlouvám se jim.