pytlik...

Co bůh řídí, dobře řídí. Ještě že dal tu schopnost měnit nakreslené ve skutečné krtečkovi, který se drží při zemi, nebo dokonce i pod ní, a sní jen o malých věcech. Kdyby tuhle schopnost měl nějaký maximalista a materialista, to bychom se dočkali pěkné budoucnosti. Byli bysme všichni pěkně ožahlí a plazili se při zemi, protože miliony věcí zhmotnělých z ničeho by navyšovaly hmotnost a gravitaci naší planety, takže by se přibližovala Slunci. Teoreticky by se to dalo vyřešit tím, že by se zvětšilo a ztučnělo i sluníčko, ovšem jednak by onen materialista nesehnal tak veliký papír, a pak, zhmotnění Slunce má tu nevýhodu, že kreslíři hrozí osud Husův.

Kolik kritiky si vyslechla nová norská Popelka kvůli polibku dvou chlapů, že prý se jedná o důkaz úpadku západu, že dřív se točily pohádky úplně jiné... a pak se člověk podívá na tohleto veledílo a jen zírá. Čertík je transvertista, vodník sice né, ale vypadá tak. V podstatě se tu nedá najít normální postava, jen samý úchyl a jako třešničku na dortu režisér obsadil do role Elišky toho nájemného vraha z Když se rozzlobíme, budeme zlí. Akorát mu nasadil paruku. No co to ksakru je?

Scénáristi se evidentně snažili frknout do daňových nákladů cca dvě hodiny kresleného kursu psychologie pro děti z mateřských školek, co právě absolvovali, a tak udělali z tohohle dílu parádní bramboračku. Lépe řečeno,  mlíkovou polívku, páč bramboračku, tu já rád. Takže Kauli a jakási krasavice (na poměry Británie) rozvíjeli dalekosáhlé teórie o Bodiem, místo aby se ho jednoduše zeptali, co jeho dušičku trápí. Taky Doyle v tomto díle zklamal, neboť se zachoval jako sketa, klidně by nechal Bodieho napospas přesile!

Muži v černém udělali od prvního dílu velký krok kupředu, zejména co se týče hlavních padouchů. Kam se hrabe ten nevzhledný šváb z prvního dílu, co má zálibu v o dvě čísla menších lidských oblecích, na toho sexy tydýta z dílu třetího, s integrovanými slunečními brýlemi, kovovým chrupem a spoustou poslušných dětiček v paži. Ovšem nejvíc mě dostala ta jeho superschopnost, hlasitě mluvit ve vzduchoprázdnu na Měsíci. Taky kladným hrdinům pomohla výměna již silně povadlé, zmuchlané Jonesovy tváře za čerstvější.

1. RIP stůl, doufám, že za něj padouši dostali hezkých pár let navíc 2. to jsem nevěděl, že kufr od sedanu se dá otevřít i zevnitř, obdivuji prozíravost výrobce, on musel vědět, že to Bodie bude potřebovat 3. už je mi jasné, proč dnes není tolik únosů jako kdysi, souvisí to s ubývajícími počty telefonních budek

Kavalčík by měl svoji kariéru orientovat poněkud jiným směrem ve svém příštím životě (který doufám proběhne ve zcela jiné časové epoše než ten můj). K herectví vlohy nemá, zato dokáže perfektně odhadnout lidi (kouzelného dědu pohostí, nekouzelnou paní sprostě ošulí) a taky je parádně ošulit (viz předchozí závorka). Takže Kavalčíku, nemarni svůj talent a šup šup, nafasovat hrnce a dělat prima akce pro důchodce!

Ať si kdo chce co chce říká, výstavba paneláků měla jednu nespornou výhodu. Přidala do repertoáru scénáristů detektivek nový a hojně využívaný způsob smrti, totiž pád z výšky. V podstatě se dá říct, že paneláky přispěly k rostoucímu procentu objasněnosti případů, protože v autě nebo běžmo se dá v pohodě příslušníkům uniknout, ale gravitaci jen tak někdo neoblafne. Jinak se jednalo o film, kde nikdo nebudil v divákovi sympatie: Bartoška radši než svoji zcela přijatelnou manželku brousil hodně postarší Brousilovou, která měla svá nejlepší léta už velmi dlouho za sebou (pokud tedy vůbec někdy nějaká měla). Navíc v závěru ztratí nervy a místo aby nahlásil jen vydírání, přizná se i k těm penězům. Příslušníci VB se projevili jak totální joudové, jedou k nahlášenému únosu a vesele zaparkují před hlavním vchodem a ženou se v pěti nahoru, takže padouch, pozorující je z okna, má spoustu času uniknout. No a v neposlední řadě jsem naštvaný na scénáristu, to sakra to nemohlo jednou skončit tak, že si ty peníze někdo ve zdraví užije?

Buď byl tehdy tabák fakt drahý a/nebo Trautenberk zdatný čudič, když se mu vyplatilo kvůli Krakonošově fafjce nakoupit tolik dekorací a zafinancovat hromady jídla. Anebo si to jen blbě spočítal. Ano, tento komentář za moc nestojí, holt jsem si nedal teplý makový buchty, aby se mi fantazie rozběhla.

Paddington mě od začátku vytáčel z následujících důvodů: 1. Jeho jméno zní jak příjmení. 2. Oči mu občas úplně zčernají a vypadá pak jak neživé strašidlo.  3. Minimálně podle českého dabingu má úchylný hlas. 3. Příběhy jsou až moc přeslazené, a né jen kvůli všudypřítomné marmeládě, híííí, viz bod 5. 5. Medvídkova strava je příšerná, ustavičně se cpe bílými toasty s marmeládou. 6. Ve dne v noci nosí pořád ten samý oděv, modrý kabát a červený klobouk. Kvůli bodům 5 a 6 jsem si interně změnil úvodní písničku na "je to úžasný, smradlavý Paddington se zácpou náš".

Díl, ve kterém celkem vše do sebe logicky zapadalo, což u profesionálů není vždy obvyklé. Dokonce bylo vysvětleno i zjevení se odstřelovače na místě schůzky, a tak člověk nemusel padouchy podezírat, že mají jasnovidecké schopnosti či křišťálovou kouli. Bodie dostával od Doylovy obdivovatelky Marge takové kapky, že mu bude jedno, když jednu kapku přidám - v tomhle díle mi vzhledově dost připomínal Hamáčka, pravda trochu štíhlejšího a s polovičním množstvím brad. Jinak by mě zajímalo, jestli pak tu Marge zavřeli, nebo stačí pomáhat CI5 a můžu krást jak se mi zachce?