pytlik...

Teta Kateřina ze Saturnina projevila značně prorockého ducha. Ona přece říkala, že její vlastnohlavně vymyslený román (dva se milují - on je ženatý, ona svobodná - ona se pak vdá, on mezitím rozvede - ona se rozvede, on mezitím ožení a tak možno libovolně pokračovat do nekonečna) četl známý spisovatel a prorokoval jí, že se prosadí. A už je to tu! Jirotkovi dědici, žalujte scénáristy tohoto filmu! Jinak do dalšího hodnocení se mi moc nechce. Sledovat, jak se do chomoutu nadšeně žene jedinec, který si čtyřicet let žije svobodně jak orel a který se ženit nemusí, je pro mě vrcholné psychické utrpení. No, jen to utvrzuje moje nelichotivé mínění o Stillerovi.

Pár poznámek: 1. V první chvíli jsem invazi zombíků považoval za dokument, páč takhle to v asijských zemích vypadá ve vlaku či metru každý normální pracovní den, nebo snad ne? 2. Mé srdce ekonoma krvácí, zombíci mají takovou energii, jíst a pít evidentně nepotřebují, spát taky ne, takže nějaký typ perpetua mobile.  Nepohybují se pomalu, ale naopak, i se zlomenými údy se kutálejí daleko rychleji nez zaživa. Tak proč jejich energie nějak nevyužít? Přivázat je a dát pod ně nějaký pás, po kterém by běželi a tak vyráběli energii, popř. je rovnou použít coby pohon do dopravních prostředků místo motoru. 3. Naše české dráhy jsou na podobnou katastrofu zoufale nepřipraveny. Na záchodky v našich vlacích se vejde jeden člověk, a to ještě stěží. V korejských bez problémů 10+ a ještě mají prostor třást si rukama. 4. Obdivuju železné nervy korejských žen. Ta těhule se i v nejhorších chvílích tak maximálně trochu zadýchala, to naše ženský by už byly dávno po porodu.

Tvůrci po slabších předchozích dílech chytili dech, co snad nikdy neměli. Za mě jeden z nejlepších dílů, zvlášť ta část s mafií je dokonalá.

To muselo stát peněz... přehlídka výpravných, nákladných scén povětšinou končících velmi slabou pointou. Paradoxem je, že nejvtipnější byla ta s Robinem Hoodem, která kromě čapky, luku a šípu nestála produkci nic.

Jaromíre, tuto středu si zapiš do deníčku zlatým písmem. Neměl jsem kam přepnout TV, tak jsem se na tento tvůj pořad díval cca 10 min. Mou účastí se tak zvýšil počet sledujících o 1, neboli matematicky vyjádřeno, nekonečněkrát. No a co si budeme nalhávat. Existují názory, aby se člověk stal odborníkem v nějaké oblasti, musí se jí věnovat 10 tis. hodin. Soukup je dokladem, že né vždy tomu tak je. Moderování věnoval daleko víc času, a stále působí jako naprostý začátečník. Nervózně těká očima sem a tam a vše ve studiu musí být pořádně přišroubované, aby odolalo vichřici vyvolané jeho neustálým intenzivním mrkáním. Mluvený projev je ve vzácné shodě s jeho postojem, obojí působí, jak když jeho jedinou stravou jsou dřevěné tyče a prkna. Ve svém rádobyuvolněném postoji s rukou v kapse vypadá jak puberťák, co ho právě nachytali při onanii. Jinak ale zpět k vip světu. Jedná se o pořad výpravný, ve studiu se dokonce nalézá koberec, pohovka, křeslo a fotka Prahy a Agáty se Soukupem hledících si do očí. Prostě až na tu Agátu interiér stejný, jako má Kraus u své talkshow. Narozdíl od Krause ale Soukup hosty nepotřebuje, vystačí si sám se sebou. Tu sedí na pohovce, tu v křesle, jen na tom koberci se doposud neválí, ale to je předpokládám jen otázka času. A ještě jednu věc je nutno říct. Soukupovi se můžeme vysmívat za ledaccos, ale nedá se mu upřít, že drží prst na tepu doby. Zatímco v jiných oblastech je využívání umělé inteligence teprve na počátku, u něho jede na plné obrátky. Minimálně já si nedokážu představit, že by doopravdický živý kameraman vydržel poslouchat ty jeho kecy.

Slaboučké jak třikrát scezený čaj, děj se trochu rozjíždí až výletem do Benátek. Jinak nechápu lidi, co se důchodu děsí, protože najednou ztratí smysl života. To já právě naopak, do důchodu se těším, už si stříhám metr (bohužel sedmdesátimetrový).

Pseudofilozofické bláboly se parádně doplňují se Stalloneho slaboučkým hereckým výkonem. Hvězdičku dávám za výrok, který mě doteď fascinuje "Vzpomeň si, soupeře jsi vždy umlátil srdcem, ne svalama!" A já si tu scénu pořád musím představovat. Jak si Rocky vytrhne srdce z hrudi a jde do boje. Nejdřív jsem si říkal, že ho prostě drží v hrsti jako kamen, ale to by si ho musel 60x za minutu dávat na chvilku zpátky do těla, a tím by dost vypadával z tempa. Takže to srdce v dlani má stále spojené s tělem žílami a tepnami, což mu taky dává daleko širší paletu bojových prostředků. Může s ním mávat nad hlavou jak s řemdichem, v případě potřeby ho párkrát rychle zmáčknout, aby krev rychleji kolovala, nebo v nestřežených chvílích škrtit soupeře tepnou. Jinak je jasné, že nemůže být žádné dobračisko s měkkým srdcem, musí ho mít naopak tvrdé jak žulu, u silnějších soupeřů jak topaz, korund či diamant.

To jsem se tuhle díval na Novu, chystal se už jít spát, a najednou titulky, že začínají dávat Total Recall. Mé srdce zaplesalo, konečně zase po dlouhých létech uvidím ten skvělý film! Minuty utíkaly a já si furt říkal, kdy už přijde božský Arnold? A pak jsem pochopil a zklamáním zaržál. To jako tenhle chcípáček s charismatem menším, než má uschlý fíkus v koutě mého pokoje, má nahradit Švarcíka? V zajímavostech čtu, že pro roli nabral 14 kg svalů, a kruciální otázka zní: Proč si je nevzal s sebou na natáčení? K dovršení neštěstí se jmenoval Hauser, takže po každém vyslovení jeho jména na plátně každý Čech automaticky reaguje: Nestyda! Podle jisté Cimrmanovy hry. Jinak o ději a akčních "efektech" nemá smysl mluvit. Samozřejmě, hlavní hrdinové mají patrně pod kůží implementovánu neprůstřelnou vestu, takže ani mohutné salvy ze samopalů jim (až na malé výjimky) neublíží. Samozřejmě, že režisér si představuje akci jako velmi rychlé zmítání několika párů až několika desítek končetin, skoky sem a tam, výbuchy bum sem, bum tam, takže člověk má problémy zjistit, co se to vlastně na plátně děje. Vzrušující tak, že divák při tom usíná. Jako jedinou zajímavost jsem si z filmu odnesl tu myšlenku "výtahu", spojení Austrálie s Velkou Británií skrz střed Země. Podle filmu měl tuto trasu zvládnout za 17 minut. Tak se schválně podívejme, jestli aspoň ve fyzice scénárista exceloval, když dialogy a akce mu moc nejdou. Při známém poloměru Země a  gravitační konstantě zjišťujeme, že do středu Země by se ten výtah při volném pádu dostal za 20 minut. A to vůbec neberu do úvahy změnu hustoty Země a hlavně to, že gravitační síla působící na výtah slábne tím víc, čím víc se přibližuje středu. Takže, zanedbáme-li tření a odpor vzduchu, výtah by se na druhou stranu zeměkoule dostal nejdříve za 40 minut.  To nám jaksi s filmem nesedí. Takže mě napadají následující možnosti: a) scénárista je ve fyzice stejný diletant jako v jiných oblastech. b) poloměr Země se v budoucnosti výrazně zmenší.  Ovšem celková hmotnost Země zůstane stejná, protože jinak by lidi místo chůze skákali jak na Měsíci, což se až na malé výjimky ve filmu nedělo.  No, co si budeme nalhávat, já spíš hlasuju pro variantu a). Dorazilo mne, že výtah pohybující se rychlostí několika kilometrů za sekundu dělá hluk (patrně zvuk v budoucnosti taky zrychlí, navíc se dokáže šířit i ve vakuu). A taky se lidi naučí pořádně zadržovat dech, viz ten závěrečný souboj vně výtahu, kde by vzduch buď být vůbec neměl, nebo by to tam mělo naopak pořádně fičet.

V kterém paralelním vesmíru někomu připadají vtipné kopance do rozkroku? Beru zpět. Mně by připadaly vtipné i v tomto vesmíru, pokud by byly uštědřovány scénáristovi a vypravěčovi, co nás tímto veledílem provázel.

Asi jsem povrchní, ale Zátopek prokazuje, že na vzhledu a charisma záleží. Neužilovi nelze nic vytknout, originál vystihl parádně. Zátopek prý měl doopravdy pisklavý, vysoce položený hlas (v dětství se mu smáli, že mluví jak holka) a exteriér si každý může porovnat s dobovými fotografiemi. Takže už po pár minutách sledování filmu mě pěkně štval a děj mi byl úplně fuk.