pytlik...

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky!

Tak ta pohádka je skrz naskrz pochybená. Viděl jsem tedy jen půlku, ale k hodnocení mi to úplně stačí. Ten švec mi nijak zvlášť moudrej nepřišel, to třeba já jsem daleko chytřejší. Vezměme to rozdělování 19 váz, aby jeden dostal polovinu, jeden čtvrtinu a jeden pětinu. Švec přišel s chybným řešením, že si jako půjčí 1 vázu a pak dá jednomu 10, druhému 5 a třetímu 4 vázy a tu zbylou zase vrátí. Jenomže to pak nevychází, neboť první dostal 52,6% místo 50%, druhý 26,3% místo 25% a třetí 21% místo 20%. Jediné správné řešení je, rozbít 1 vázu na poloviny a 1 vázu na dvacetiny a prvnímu dát pěkných 9 a půl vázy, druhému 4 a tři čtvrtiny vázy a třetímu 3 a čtyři pětiny vázy. Zbyde hezkých 95 setin vázy, kterou si mohl odnést švec jako návdavek k tomu hrnci dukátů. Navíc se mohl stát průkopníkem puzzle, páč těch 95 setin by bylo rozděleno do 19 částí. Za druhý, u toho paradoxu s Kemrovým výrokem ( že jako pokud je pravda, že čert ho nepustí, může jít pryč z pekla, jinak né) je správným řešením, že Kemr je chvíli v pekle a chvíli venku. Což bych řekl, že ocení jak strana pekelná, tak jeho manželka, páč poslouchat Kemrovy ustavičné vyčítavé, kyselé a hlavně nespravedlivé řeči nikdo dlouho nevydrží. Nevím, co pořád tomu ševci vyčítal, pokud je milovník pravdy, nemůže přece chtít, aby švec lhal a jen proto, že jsou oba lidi, zradil Aristotela, kterej si přitom se svou logikou dal takovou práci. Jinak švece mi bylo líto, stal se obětí zaostalého okolí, které nesnese, když ho někdo převyšuje. Takže manželka ho stále hnala zpátky k verpánku, dtto Kemr, kterej každého, kdo si neplive do rukávu, považoval automaticky za honoraci.

Plívová-Šimková se toho fakt nebála. Zatímco jiní maj problémy zvládnout dětské herce natolik, aby hráli, že hrají, ona je nejdřív donutí hrát, že nehrají, a teprve pak že hrají. A ani při tom moc nežehrají. Čili práce na druhou. Body strhávám zejména za tu několikanásobnou svatbu, z pohledu kluka totiž tyhlety milostný vztahy spolehlivě zabijou jakékoli dobrodružství!

Nerozumím tomu, že někdo nechápe děj, vždyť je úplně jednoduchý. Nad mladíkem zdrceným po rozchodu s přítelkyní se slituje jakási vyšší síla a sešle mu k pobavení dívku. Která pravda asi nebude nejhezčí, když si češe takovou patku, aby jí nebylo vidět do ksiftíku, ale to chlapci nevadí, zavře se s ní do pokoje. Jak mu zvedne náladu, to film nezachycuje, můžeme se jen dohadovat. Vzhledem k tomu, jak je potom mladík zmalovaný, asi k ničemu lechtivému nedošlo, takže nemusíme děkovat bohu, že jsme to neviděli. Já hlasuju pro to, že po sobě házeli šlehačku a marmeládu. Kúra evidentně funguje, onen hoch po ní vypadá daleko líp než na začátku. Jiné výklady tohoto díla jsou nesmyslné. Kdyby tomu mělo být tak, jak tvrdí „oficiální text tvůrce“, onen mladík by byl za přání všeho zlého pouze potrestán, a né nejdřív potrestán a pak odměněn tím, že může udělat zombie i z někoho jiného. Takhle to prostě fungovat nemůže, to by ta prozřetelnost musela být úplně nespravedlivá.

Název je poněkud zavádějící, vejce rozhodně nešlo, ale běželo, a né na vandr, ale spíš do emigrace. Závěr poněkud překvapil, neboť kuře se vylíhlo a vajíčko sice nezůstalo celé, ale živé ano.

Tenhle večerníček jsem viděl jako malé dítě a vůbec mě neoslovil. Ti čmeláčci mi připadali úplně blbí, když chtěli přibít sluníčko na oblohu (už vůbec nemluvě o skrytém sadismu v jejich úmyslu, že). A už vůbec ty příběhy nevylepšil unavený, melancholický hlas Brodského, táhnoucí se jak med nebo pěkně dlouhý sopel...

Zajímavý. Jacka Lemmona za ženskou roli v Někdo to rád horké každý chválí, a Sypala za podobný výkon každý haní. Přitom coby ženské kvičej oba stejně, jak koblihy na novinkách.cz po zveřejnění zprávy Olafu.

Macourek a Vorlíček jsou takovej Shakespeare naruby, on svými "typickými scénami plných mrtvol" ( (c) náš učitel češtiny) svá dramata končil, pánové těmito scénami svoje díla začínají. Což ovšem neznamená, že by jejich filmy automaticky končily šťastně, např. v tomto došlo ke zbourání historického skvostu na Kampě. Škoda, že se Hanzlíka nepodařilo včas utopit! Zatímco v jiných případech touhu nadpřirozených bytostí po tom, stát se člověkem, absolutně nechápu, tady v případě Šafránkové mi přijde zcela odůvodnitelná. Neboť mezi vodníky neměla žádný výběr, pokud byli všichni mladí stejní klouzci jako Hrzán s Masopustem. Čímž teda rozhodně nechci říct, že by Hanzlík byl nějakou výhrou v loterii. Zato moc nechápu takovýho Řehoře, ten si coby člověk rozhodně pohoršil, jako vodník totiž musel mít strašnou sílu, když dokázal kosou jedním máchnutím čistě amputovat Hrzánovi nohu. No, jinak je škoda, že už vymřeli, zvídavý člověk se už tak nemá šanci dozvědět odpovědi na všelijaké otázky, např. když jsou nesmrtelní, od jakýho bodu přestávali stárnout?

Návod se hodí, teď už mi žádná sebesilnější paní nevyfoukne v Ikeji před nosem poslední židličku tak jako minulou neděli.

Pěkná scéna, jak se Bon rozplácl o přehradu, se divím, že to ta přehrada vydržela! Jinak je to od autorů nezodpovědné, točit podobnou bžundu zrovna na takovém místě, co kdyby se ta přehrada smíchy rozsypala?