Huguette

:-( Bohužel toto je přesně poloha, kde se mi Chaplinovský přístup moc nelíbil. Možná, kdybych neviděla mnous propagovaná Svělta Velkoměsta, tak bych si tohoto snímku vážila víc, ale opět - "citlivý Chaplin" mě baví víc než "bláznivý Chaplin"

Velice by mě zajímalo, jak by tento příběh na plátno převedl právě Orson Welles. Charlie dle mého názoru příběh převedl do odlehčenější podoby, ale opět vkusně (narážím a dnešní snahy do původních dramat vecpat humor a naopak a celek pak působí rozháraně), závěr s řečí o masových vrazích byl opět velice působivý. Mám ráda, když mi Chaplin šahá na emoce, daří se mu to. Jen občas mě trošku rušilo jeho kulíškovství, kterého se ale nedovedl úplně zbavit (ani v Králi v New Yorku, kde mě to rušilo ještě trochu víc). Potěšila mě rolička Billa Frawleyho. Jsem ráda, že jsem se zbavila vzorce: Chaplin = praštěná groteska, naprosto mě okouzluje jeho citlivost pro film a příběh.

Asi jsem hloupá na to, abych dovedla pochopit a docenit tento film.Ty 4 * jsou trošku slabší. Líbil se mi malý Michael Chaplin, až by se ho jeden bál!

Spolu se Světly velkoměsta a Kidem je toto můj nejmilejší Chaplin. V této poloze se mi líbí nejvíc - hřejivé, vřelé, smutné a krásné. U Chaplina se mi nejvíce líbí jeho citovost, a zde jí je požehnaně! Klaním se! BTW Charlie dovedl být i celkem okouzlující muž, nemyslíte?

Nevěděla jsem, zda dát horší 4* nebo lepší 3*. Film byl příjemný, nenudil - dovedl zaujmout. Ale něco, jakoby tomu chybělo. Bette Davis byla skvělá jako vždy. Když ovšem v citlivých místech máme pochopení pro její intezivní prožitky a gesta (takovéto bleskové přikrytí si obličeje, rychlé odvrácení hlavy...) Ale myslím, že pro ni to byla celkem výzva - jako už ve vícero filmech dovedla celkem zdařile plout v čase. Taktéž se mi líbila postava Emily. A potěšil mě závěr, že nebyl přeslazený v podobě dojemných obejmutí, ale relativně racionálně pojatý.

Jeden z novějších animovaných filmů, který mě v poslední době skutečně nadchl. Musím souhlasit, že děti něco z toho skutečně nemohou pochopit nebo docenit, možná právě pro ně tam jsou mluvicí psi. Zdálo se mi, jako by film měl dvě roviny, jednu vyšší pro dospěláky a druhou nižší pro děti, a občas -dle mého názoru - ty roviny mezi sebou nepřecházely plynule, ale bylo to maloučko lámané, krkolomné....ale to jen můj postřech, film se mi líbil a až se zas objěví v TV, určitě na něj budu koukat zas!

Vynikající PAULINE FREDERICK v hlavní roli!

Vtipné, jiné, abstraktní... film jsem viděla dvakrát, překvapilo mě, jaká "blbost" to je, ale nemohla jsem od toho odejít, bavilo mě to, líbilo se mi to....myslím, že je to povedené a přinejmenším odvážné. Do takové věci bych se bála jít, naštěstí tito tvůrci se nebáli a stálo to za to!

Přemýšlení, tápání, hledání, nejistota... takové pocity se vě mně odehrávaly, když jsem na tento toužebně očekávaný film koukala. Vůbec se mi příběh nezdál nereálný, naopak...pouze lyricky a umělecky podaný, ale podstata toho,co se v něm odehrávalo - pokud jsem to pobrala správně, se mi jeví jako děsivě skutečná, snad až dokonce známá. Zaujala mě celistvá dusivá, tížívá, pomalá atmosféra, kterou ještě prohlubovala (možná paradoxně ) postava psychiatra. Naopak se mi vždy ulevilo, když se objevila jeho žena v podání neskutečně čistě hrající paní Dany Medřické (tuto dámu mám v oblibě, tak možná i toto na mě působilo; fascinuje mě její schopnost hrát bez kudrlinek, a přesto dovede prodat i svou ženskost). Na její roli se mi líbila její ...řekněme moudrost? Měla jsem pocit, že ona ví, co jí chybí, narozdíl od role pana Kačera. A musím ještě upozornit na malou Klárku - rodiče nezapřela, byla naprosto neodolatelná!

Nejsem odborník, přesto se u většiny filmů s názory ostatních celkem shodnu, ale tady ne, a nechci si vymýšlet, jen abych šla s davem a nevypadala jak blb. Možná jsem mimo, přesto povím, co se mi vybavilo, když jsem na tento film koukala. Nějak mi to trochu připomínalo stylem Kočku na rozpálené plechové střeše, která se mi ale narozdíl od tohoto líbila podstatně víc, toto mi přišlo jako nějaké "pseudowilliamsovské" drámo. Clara mi byla opravdu neskutečně protivná (ale neříkám, že špatně hraná) a scénář mi občas přišel neuvěřitelný, nabubřelý a nehodící se. Otec rodiny byl vlastně sympatický, až na ty patetický projevy, srdečná obhroublost a drsnost mu slušela víc. Celkem spokojená jsem byla s postavou Jodyho, jeho proměnou. Nu, jsem ráda, že jsem film viděla, i když jsem s ním nebyla tolik spokojená, jak jsem čekala.