elizabeth_ba

Docela se zájmem jsem se podívala při znovuuvedení seriálu v nědělních dopoledních hodinách... Krásná atmosféra 30. a blížících se 40. let, charismatický Vetchý (nyní soukromý detektiv), někdejší idol dívčích srdcí Vaculík a známý svůdník Langmajer, jako dávní přátelé ze studií a úžasný ženský - fešná Kodetová, sympatická a hezká Srncová (jako Múza a anděl v jednom) a afektovaná Žilková (která mě v roli slečny Carmen rovněž nadchla - (Žilková): "Pan továrník je jako dítě."- (Bára Srncová): "Prdlajs, dítě. Je to dobrodruh."...(Klepl jako továrník Zdeborský): "Slečna Skovajsová je tady vítána" - (Žilková) "Vítána? Prdlajs." aneb ukázka toho, jak se v případě nutnosti slečna Carmen dokázala přizpůsobit jadrné mluvě Boženky z periférie.) Předlohu jsem nečetla, tudíž nemohu porovnat, ale bavila jsem se, jak je vidět z citace, takže 3.75*.

Jedna hvězdička za oblíbeného Martina Růžka v roli posledního Rožmberka a ta druhá za kladnou zmínku mého také oblíbeného (ač zde by spíše bylo adekvátní užítí slova milovaného) Záviše z Falkenštejna a kritiku jeho nečestného zajetí na Pražském hradě českým králem Václavem II. (přičemž pohnutý osud téhož okouzlujícího českého šlechtice týž režisér Steklý tak ráčil sprasit (či snad zprasit?) ve Hře o královnu). Jen tak mimochodem, když jsme loni byli na výstavě o Rožmbercích, pořádané u příležitosti 400 let od úmrtí právě Petra Voka, tak jsme až žasly (my holky), jak mu moc byl Růžek podobný.

Díky nefunkčnímu kompu, čekání na Sběratele kostí a včerejší nechuti cokoli před tím aktivně dělat jsem se krátce kolem osmé hodiny podívala na jakýsi díl tohoto seriálu a už asi po pěti minutách jsem přemýšlela, co to ... je!? Hvězdičku to nedostane ani za fešného Zacha, i když jen díky němu jsem to teda nakonec s absolutně (ale skutečně absolutně) vypunutým mozkem dokoukala... A jsem si jista, že si to vůbec tak dlouhý komentář nezasloužilo.

Sice už malinko stárnoucí Robert Taylor, ale pořád velmi koukatelný fešák :-)), nás provází westernem plným lásky a zejména politky. Zastávám názor, že svému malému bratrovi ji měl fláknout daleko dřív (a to říkám jako příznivec Chelčického a Tolstého), možná by to pak dopadlo mnohem lépe. Druhým problémem je, že se do příběhu zapojil konflikt Jihu a Severu, byť pouze jeho doznívání, a ten neprobíhal nikdy dobře a vždy přivodil spoustu problémů... Solidní příběh, jehož hlavním kladem jsou kromě charismatickýho Roberta, ústřední píseň o tom, jak si osedlat vítr, a také krásná Juliet London a nechápu proč ji někdo posílá do kuchyně, či zapojit do práce snad znamená, MartinezZ, něco jiného? A vůbec už nechápu, proč by ji měli vyhnat, nebo ona snad podle Vás způsobila pitomost a problémy mladšího bratříčka? Pokud ano, blbě jste se koukal. :-((

Zajímavý film, u něhož mě, jako svátečního diváka westernů, ani nepřekvapilo, že byl proindiánsky orientován. :-) Ale vážně, protože to byl velmi vážný film s velmi vážným poselstvím o lidské statečnosti a o spojení člověka s půdou, na níž se narodil. Zajímavá postava advokátky, která je po doktorce Quinnové druhá, samozřejmě na Východě vystudovaná, ženská na Západě, s níž jsem se setkala. Proměna dítěte v muže trochu jinak než jsme zvyklí ale beroucí za srdce (dojde k ní vlastně až zcela na konci, i když ji tušíme celý film) a modrooký (zřejmě nositel jedněch z nejhezčích očí filmového plátna) Robert Taylor jako major yankee armády a hrdina od Gettysburgu. Bylo by všechno fajn, kdyby nebyl Indián z kmene Šošonů – a to doslova. Jak pro poněkud "xenofobní" obyvatele městečka, tak pro slečnu advokátku a také pro mě, protože, na rozdíl od kolegů spolukomentátorů (třetí koment – po Karkulce a liquido26), se domnívám, že Taylor nemá předpoklady (zejména teda rysy – jsou to ušlechtilé aristokratické rysy Římana), aby z něj byl ten správný Indián. Ale to je jediná malá vada na kráse tohoto jinak dosti povedeného westernu.

Příběh, který nám vyprávěl o tom, co se stalo mezi Královstvím nebeským a Ivanhoem.Jeho hlavní problém ani tak netkví v tom, že byl historicky mimo (aspoň zde anglický král cestoval do Svaté země po moři z Marseille ne úplně blbě po souši jako ve zmiňovaném Království nebeském) ale v tom, že se vytratil také jeho samotný smysl, alespoň pro mě. Pathosu v něm bylo víc jak v Ben Hurovi s polským Quo vadis dohromady a na vraždění muslimů po Akkonu nám raději zapomněli, páč se to nehodilo do vykreslení Richarda jako křesťanského krále. A korunoval to (alespoň mně) strašně nesympatický hlavní představitel krále Richarda (je zajímavé, že jako Antonius v Kleopatře se mi zamlouval velice) a i ostatní korunované hlavy, v čele s francouzským králem Filipem. Dokonce jsem uvažovala jen o dvou hvězdách ale jak Berengaria (konečně Loretta v roli do níž patří) tak Monferat (Schildkraut bez šikmých očí) to nakonec spolu s bitvami a davovými scénami (hlavně ta při odjezdu z Anglie byla vyvedená) i se Saladinem povýšili na tři.

Zajímavá pohádka s hvězdičkou za každej úsměv Ioana Gruffudda, která nás dokáže přesvědčit o tom, že ač je člověk opravdu ve sr... (ehm, fekáliích), někomu na něm záleží a také na tom, aby bylo jemu i těm kolem něj líp.

Hodnocen ale jen díl 4 s Ioanem Gruffuddem a Natashou Little.

Krásná Hedy Lamarr, Robert Taylor (snad raději bez přívlastku ;-)) a exotické prostředí Saigonu, čili dnešního Vietnamu. Po matce domorodý původ hlavní hrdinky (který teda nebyl vidět) a veliká láska, takže romantika na n-tou ale naštěstí nevtíravá; žárlivost, v ději zakomponovaná Pucciniho opera Manon Lescaut a Rakušan s podivnýma očima (myšlen Joseph Schildkraut v roli Delaroche, že by byly šikmé?). No, není to sice čistokrevných pět, ale na ty dva (Hedy a Roberta) bych vydržela koukat asi celé hodiny a také za konec si je to zaslouží (protože nesnáším když z toho udělají happy endem limonádu, ale mám ráda dva typy - špatné a otevřené - to, abych vydržela bez spoileru)...

Nemám ráda westerny, to předesílám. Za to mám ráda Roberta Taylora a v posledních dnech a týdnech jsem kvůli němu udělala několik výjimek a ty zhlédla. A, světe, div se, tenhle, ne zcela tradiční western, se mi líbil moc. Z původních čtyř hvězdiček jsem po zamyšlení a znovuzhlédnutí šla do pěti. (Jako vždy) okouzlující Robert Taylor převádí z Chicaga na ranč v Kalifornii „bandu“ nádherných a úžasných ženských, z nichž na začátku cesty uměly jen dvě střílet a jen nepatrné množství z celkového počtu vést koně nebo muly. Jsou různých povolání, asi i společenského postavení ( i když to tam nebylo příliš partné) a také národností (to zase patrné bylo), ale vše se s vzdáleností od Chicaga stírá a člověk si prostě musí tyhle ženský - vdovu Patience, učitelku Rose, italskou maminku (jméno doplním) i Fifi Danon (která se zřejmě neživila v Chicagu úplně tak, jak by si představovala a chtěla proto začít znova) - zamilovat, stejně jako ..., ale dost to už by byl spoiler a toho tu není potřeba. Chlapi až na pár výjimek (Buck; majitel ranče Whitman; japonský mladík Ito a další mladík Sid) nestojí za nic, takže se musí o vše postarat dámy. Jak se jim to daří nebo nedaří sledujeme někdy až se zatajeným dechem. Spolu s Tenkrát na západě, i když se jedná o zcela odlišný typ westernu, řadím mezi ty, k nimž se vždy ráda vrátím.