KopTiK

Těšil jsem se na obyčejnou, drsnou zombie podívanou. To se tak úplně nekonalo. První prozření přišlo po tom, co jsem si uvědomil že se lidstvo nedělí na živé a oživlé mrtvé, jak to obyčejně bývá. Ale na živé, mrtvé a "nakažené" . Města nejsou přeplněná hladovými zombies, ale pouze oněmi nakaženými, kteří se stejně spíše skrývají a vycházejí až na noc. Jinak snímek z kolejí až tak nevybočoval. Skupinka nenakažených zoufale hledá bezpečné místo k přežívání. Nakažení se musí zabít, jinak zabijí oni vás. A pokud potkáte přeživšího, není jisté, jestli to spíš není větší nebezpečí, než nějaký "zuřivý" ( což se docela pěkně projeví na jednotce nadržených vojáků ;-) ).

Sedm dílů za den u tohohle seriálu u mě nebylo nic neobvyklého! :) Vlastně ani moc nechápu proč. Tolik nesympatických hrdinů na jeden seriál jsem ještě nezažil. Ale co, aspoň to tolik nezamrzí, až někoho roztrhá (mimochodem perfektně propracovaná;-) ) zombie na kousky. Ale tihle "mrtváci, chodci, kousači" (jak chcete) vlastně vůebec nejsou největší nebezpečí postapokalyptického světa. Nejvíc lidí v seriálu zabijí snad právě jiní lidé. Vztahy mezi různým přeživšími skupinami či jednotlvci jsou v The Walking Dead opravdu napjaté. A právě to, spolu s pořádnu akcí, napětím a úžasnými mrtváky bude ten důvod, proč jsem seriál shltnul během několika málo dní! ;)

Tady se dá těžko co povědět... Mé první setkání s Davidem Lynchem. Film jsem zkouknul poprvé naprosto nepoučen, netušil jsem pořádně, do čeho to vlastně jdu. Zíral jsem udiveně po celých 90 minut filmu a vlastně ani nevěděl na co. Po zhlédnutí, spánku a zlém snu mě to nedalo a něco jsem si o Erasehead vygooglil. Po několika vysvětlení fanoušků a kritiků jsem snímek přejel znovu a trochu smysl to dávat začalo. Obdivuju, jak někdo dokáže natočit něco tak složitě, zvláštně ale hlavně neotřele zajímavě!

Ne, nebylo to pěkný. Ne, nelíbilo se mi to. Bylo to nechutný, děsivý a prostě po všech stránkách naprosto ujetý. Naivně jsem si myslel, že už jsem na to, abych se u horroru bál a občas si dokonce i zakrýval oči moc velkej. Proč tomu radši nedat odpad a už na to nemyslet? Jednoduše pro to, že jsem se snad nikdy u filmu takhle zvláštně nebál a neznechutil tak, že jsem si "občas dokonce i zakrýval oči". Navíc fakt, že jsem si po celých devadesát minut filmu nervózně klepal nohou naznačuje, že to byl silný zážitek!

Hodnotí se to velmi těžce. S původními pokémony to moc společného nemá ( Rakeťáci s bouchačkama? Bomba!) Trailerek je to pěkný a pokud by to byl celovečerní film s podařenějšími pikačui a lepšími efekty, byl bych asi velmi spokojen!

Tlupa špinavejch, drnsejch metalovejch hardcore týpků, kteří hrajou ten nejtrvdší death-trash-power-grind metal a fanoušci je milují víc než své vlastní životy. Kam se Deathkloci mihnou, tam někdo zemře bestiální smrtí. Krása. Jen mě jemně otravuje to jejich stálé hledání toho nejtemnějšího, nejdrsnějšího, nejponurejšího, nejtvrdšího a nejmetalovějšího čehokoliv. (Murdefacův dárek k narozeninámy. Album natočené pod vodou...)

Ani trochu bych se nedivil, kdybych u dalších dílů zvýšil hodnocení. Má to šmrnc, má to říz a všechno je to zabalený do neokoukaný animace. Bohužel víc dílů nepřišlo a pilot mě dech nevyrazil.

Konečně od dob Blair Witch stejně udělaný film, který se opravdu povedl! Zombie v uzavřené budově, panika, výkřiky napětí, adrenalin. A to monstrum nakonci ? No, já bych teda nechtěl být s přerostlou vychrtlou přenašečkou, která vás chce sežrat v těsném bytečku a navíc v takové tmě, že si nevidíte ani na nos. Celý film byl takřka boj o přežití a závěr tomu nasadil korunu.

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street je lehce morbidní krutý paskvil plný stříkajícího kečupu, no a na to jsem se těšil. Představa, že holič břitvou podřezává zákazníka a k tomu si zpívá ? Sem s tím! K mému zklamání, mne písně ke konci filmu dosti trápili. Prvotně jsem z nich byl téměř nadšen, ale časem mi přišly nějak moc táhlé, zbytečné ( Ano, patrně to byl záměr, říct v jedné písni to, co se dá v klidu nacpat do dvou vět. ) a hlavně nudné. Budu si teď pořádně protiřečit, ale na druhou stranu bez těch písní by ten film byl naprosto hloupý.

Nebudu se pozastavovat nad tím, že je to to samé jako blérvič, Paranormal Activity atd. a v čem je tento film lepší či horší. Od toho jsou tu jiní odborníci. Rovnou bych chtěl vyjádřit své osobní dojmy po shlédnutí. Ze začátku ( a tím teď myslím dobrou první hodinu filmu ) jsem se těžce nudil. Údivy, občasné výkřiky a spousta fucků při otvírání dveří, nebo padání vozíků mě nikterak neděsí. Jemné grády začínal film dostávat po té, co se ztratil jeden z kameramanů. Dál jsme zjistili, že všichni jsou uzavřeni v jakési časové smičce, že celá budova je nekonečné bludiště a že se jaksi nedá dostat ven. Začali se objevovat první duchové a možná jsem se i poprvé lekl. Jak bych to...no, zajímat se o film jsem začal až když se našel Matt (ten kameraman) a trošku ho popadl rapl. Celou dobu jsem čekal na nějaké to psycho: smích, krev kolem pusy... Dočkal jsem se! A sice můj nejsilnější zážitek z filmu - naprostý konec, když hlavní hrdina žral krysu. :))