Hellierer

Nápaditá energická pecka, která skvěle funguje v hororové i komediální rovině. Ústřední hrdina je sice neskutečné hovado, ale nakonec si ho člověk oblíbí. A navíc docela přidává na autenticitě. Kromě toho potěší i evidentní inspirace Evil Dead.

Oceňuji velkolepost výpravy a skutečnost, že akce tvoří zhruba 70 % filmu, ale k čemu to je, když těch zbylých 30 % vás vlastně jenom s*re? V podstatě každý řádek scénáře bolí, stejně jako Rockovo hraní na "temnotu", které vypadá, že celý film potřebuje na velkou. Uff!

Skvěle napsaná intimní odbočka od hlavního příběhu.

Minimalistické, surové a nepříjemné drama s několika nepříjemnými scénami, ale také občas až mrtvolně pomalým tempem, které hlavně z počátku dokáže lehce ubít. Na druhou stranu i přes trochu štědřejší stopáž se daří atmosféru šponovat a diváka vtahovat, za což kromě jiného muže i vynikající casting dětských tváří, jímž se skvěle daří prodávat paranormální naturálnost.

Ten materiál by vyšel na docela výživný indie drama. Takhle jsme ale dostali ok lehký horor s jemnou příchutí komedie pro mladé strávníky, kterému se nemůže zapřít svižnost a fajn nápady, ovšem chybí mu pomyslné masíčko, jež by z něho udělalo více než jednohubku. Navíc mi je trochu proti srsti ta celá vykalkulovanost.

Ze seriálu se stává čím dál větší časový filler, který ztrácí na nápaditosti i dospělosti. Filoni-verse mě přestává čím dál více bavit a osud Andoru čím dál více bolet. Kdyby nebylo třetí epizody, už to sledování asi opustím.

Furt mi přijde, že nejsilnější momenty jsou ty retrospektivní, ale tentokrát příliš neztrácela ani hlavní dějová linka. Muzeum skvělé, pořád se daří krásně udržovat nepříjemnou atmosféru a snad bych i řekl, že adaptace zatím boduje o kousínek více než původní hra. Takhle se to má dělat.

Z toho úvodu jsem měl stejně jako před lety neskutečnou husinu a vyložené úzkosti. Brilantně natočené s ochromující atmosférou. Následně to stejně jako hra trochu opadne. Rozhodně to ale zatím vypadá na nejlepší videoherní adaptaci, která skvěle pracuje se zdrojovým materiálem a zároveň ho schopně rozvíjí o pár jednotlivostí. Zatím nadšení.

Tu vzniká nějaká meta věc po vzoru She-Hulk. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Ale zase, na cosplay párty mají ty kostýmy hezké. Jestli to je ale myšleno vážně, tak nevím.

Tak nám letos druhý Avatar společně s Maverickem ukázal, co znamená esence kino zážitku. A ačkoliv se šarmantní skoro-midget, závislák na adrenalinu, vyznavač pochybných náboženství a člověk s přeběleným úsměvem, Tom Cruise, dostal se svou stíhačkou k mému srdci blíže, tak Cameron překvapivě ztrácí jenom málo. Prvního Avatara v lásce nemám a nezměnilo se to ani za ty roky. Ale dvojka je jednoduše skvělá. Sám se tomu divím. Možná za to může upadající blockbusterová scéna, možná mě čím dál více serou rozlehlá univerza, možná jenom stárnu. Ale už to tak je. Vizuálně to je samozřejmě maximálně opojné. Do takové míry, že si snímek opět vytírá zádinku s veškerou konkurencí. Nicméně za to nemohou jenom neuvěřitelně vypulírované efekty, ale také celková estetika a design. Je maximální radost pohledět na každé udělátko, každou rostlinku i každou potvoru, kterou Jim přivádí k životu. Hudba by pak možná mohla být trochu výraznější a jednotlivé výjevy dotvářet efektivněji, avšak míra uhranutí bude pravděpodobně už natolik vysoká, že to ve výsledku nevadí. Celá tato fascinace ale do jisté míry asi pramení především z toho, že se po první třetině podíváme do nové části světa a tedy i pod vodní hladinu. A když se jdou objevovat podobná místa, má u mě film automaticky několik plusových bodů. Tím spíše, když je to podáno tak čarovně jako tady. Příběh pak opět není světoborný. Stejně jako u jedničky se jedná o dílo velice přímočaré a předvídatelné. Jim tu tedy znovu opisuje předcházející události, kdy do toho míchá prvky ze svých dalších filmů, jako jsou Vetřelci či Propast. Ale! Tentokrát se jede v mnohem osobnější a méně rozmáchlejší rovině, která na mě jednoduše fungovala. Nové postavy okamžitě zapadnou a emoce při peripetiích rodinky Sullyových dokážou zabrnkat na tu správnou notu. Stejně jako znovu přítomné ekologické podtóny, v dnešní době čím dál více rezonující. Akce je pak perfektní a přehledná, stále se něco děje a ta tříhodinová stopáž uteče neuvěřitelně rychle. Rozhodně bych ale doporučil jít na 3D (a to jsem normálně jeho obří odpůrce), protože zase geniálně slouží pro ještě větší vtažení do zážitku. U HFR je to poté trochu jiná písnička a pořád nevím, jestli se mi líbilo nebo ne. Celkově ale minimálně o dva tulkuny lepší než jednička a pravděpodobně si to dám ještě minimálně jednou v kině.