Hellierer

Furt mi přijde, že nejsilnější momenty jsou ty retrospektivní, ale tentokrát příliš neztrácela ani hlavní dějová linka. Muzeum skvělé, pořád se daří krásně udržovat nepříjemnou atmosféru a snad bych i řekl, že adaptace zatím boduje o kousínek více než původní hra. Takhle se to má dělat.

Ne, pardon, ale tohle po Andoru působí jako chudý příbuzný z řad sobotní ranní pohádky pro děti. Fan-project s lepším CGI, který sice pravověrným fanouškům "filoni-verse" nabídne přesně co chtějí, ale mně to přijde jako málo. Na těch 35 minut to zabaví a nudou u toho nepojdete, ale je to prostě a jen papundeklová a poněkud infantilní vycpávka času bez pořádné výpravy a podle zajetého mustru. Aspoň, že ta westernová atmosféra pořád funguje.

Rozmohl se nám takový nešvar, že v seriálových Star Wars jsou nejlepší epizody ty, které nesledují hlavní linii, případně působí, že vlastně vypadly z úplně jiného seriálu. Přesně tento případ je i třetí epizoda třetí série, která dává nahlédnout do tajů Nové republiky a dělá to přesně tím intimním a zemitým stylem, kterým mne dostal Andor. V seriálu to působí trochu jako pěst na oko, ale samo o sobě to bavilo hrozně moc. Už se vykašlete na to neustálé podkuřování fanboyům a jděte touto cestou. Protože this is the way!

Ochotnické divadlo, které v některých momentech vypadá hůře než staré filmové D&D. Fakt jako. Na ten StageCraft se vys*rte! Tohle není cesta pro budoucnost vizuálně působivých projektů. To je akorát cesta pro bolest očí! Kusy flashbacků pak nabízejí jakousi zajímavost a lehký posun v linii Groga taky konečně potěší (ačkoliv provedení je ke zblití). Ale zbytek je jenom obyčejný filler, který vlastně není ani moc zábavný a baví až svou závěrečnou bizarností. Fuj!

Už se budu muset smířit s tím, že Mandalorian přepnul do naprosté infantility, která jde naprost mimo mě. Hlavní zápletka se posouvá jak ve stylu seriálů z přelomu tisíciletí a nějaká zainteresovanost do osudů místních postav už dávno zmizela. A nevykoupí se to ani známými herci. Ani zápletka jak z Já, robot.

Kdyby takhle vypadala každá epizoda, neřeknu ani popel. Konečně se zase něco děje, hlavní linka se posouvá a je tu hned několik efektních scén. A kdyby se postavy nechovali úplně jako šulini, bylo by to ještě lepší. Ovšem skutečnost, že celá třetí série by se dala shrnout do dvou, maximálně tři hodinových epizod, je pořád smutná. O to víc, že prostor není vůbec zužitkován a místo toho, aby se prohlubovaly postavy a vztah diváka k nim, se většinou jedná o nezáživné odbočky zhruba s pěti minutami důležitého děje (a to možná přeháním). Pro delší formát budiž. Ale na poli osmi epizod si tohle tvůrci prostě nemohou dovolit.

Velice rozpačité finále. Na jednu stranu se opět šlape na plyn, dějí se důležité věci a objevují se i cool opulentní scény. Jenomže hned jak si člověk řekne, že je to fajn, o slovo se přihlásí momenty hloupé, nad jejichž logikou se člověk raději nesmí ani na chvíli zamyslet, jinak by se bezradnosti scenáristů musel akorát smát. K tomu stále přetrvávají problémy stránky vizuální, která je chvíli opravdu fajn, ale poté zase zcela odpudivá. Nevím no. Asi jsem příliš náročný a zaujatý. Ale čtvrtou sérii si už opravdu rozmyslím.

S přehledem zatím nejhorší série. Stále se najdou příjemné momenty a dokonce i epizody (celkově 2), ale zbytek je ukázkou toho, že scenáristé nemají jasný směr vyprávění a spíše jen na sebe vrší jednotlivé momenty, které by si přáli fanoušci. Příběh je odvyprávěn unyle, vývoj postav a prohlubování vztahu je ledabylé a místo toho, aby seriál stál na vlastních pevných nohách, neustále odkazuje k případným dalším odbočkám a chystaným projektům. Takové uchopení mi příliš nevyhovuje a moderní seriálové vyprávění si představuji trochu jinak (delší formát by se měl využívat, nikoliv zneužívat). Jestli bude čtvrtá série, ještě se budu muset pořádně rozmyslet, zda u ní budu. Každopádně má láska ke značce zase trochu klesla.

Miloučké, vtipné a vkusné. Do žebříčku nejlepších coming of age snímků se to asi nezařadí, ale díky povedenému castingu, hladivé nostalgické hudbě a úspěšnému balancování na hraně kýče to přeci jen za to srdíčko chytne. Oddychovka jako řemen.

Vřískot je jedinou sérií, která nemá vyloženě slabého článku a i u šestého dílu dokáže být čerstvá. Lehké vyčerpání zde sice je, přičemž tvůrci občas popírají sami sebe, ale skvěle to vynahrazuje skutečnost, že Ghostface je tady naprosto utržený ze řetězu a nebojí se tentokrát jít vyloženě na dřeň. Film sice po geniálním úvodu trochu zpomalí a finální odhalení už nefunguje tak spolehlivě, ale přesun do New Yorku se vydařil náramně, stejně jako využití jeho míst a propriet. Nová parta navíc začíná být čím dál více sympatická a ve skutečnosti bych si klidně s ní dal i sedmičku, která by mohla skvělé fungovat jako vyvrcholení, jež sérii zase na chvíli uloží ke spánku. Za mě opět velká spokojenost a vlastně o chlup lepší než pětka.