Vančura

Absolutně úchvatné, Brdečka byl naprostý génius, kterému není rovno. Koukal jsem na to s otevřenou pusou a nevěřil, že se mi to jen nezdá.

Ano, pesticidy jsou hrozné, ale neméně strašné je přivádět na svět takéto divácky nepříjemné filmy, dějově zmatené, s nejednoznačnými závěry a nezodpovězenými otázkami. Bylo mi opravdu hodně nepříjemné to sledovat, a čekat, co se z toho nakonec vyvine. Myslím, že je z toho silně znát ženský element, ale nikoli nutně v kladném smyslu - natočila to režisérka-žena, podle scénáře, který společně napsala s autorkou předlohy, která je rovněž žena, hlavní postavy jsou také ženy, a muži tam celkově mají zcela okrajový význam (manžel hlavní postavy do děje vstoupí až v samotném závěru a nepůsobí dojmem, že by mu nějak extra vadilo, co se stalo jeho ženě). Asi jsem to celé nepochopil a ani nemám chuť o tom nějak víc přemýšlet, co tam mělo jaký význam - jsem z toho akorát otrávený a ten způsob, jakým je to natočeno, mi opravdu hodně nesednul. Je to škoda, protože jméno María Valverde v obsazení vypadalo velice slibně, ale veškerá očekávání zůstala nenaplněna. Tak snad někdy příště.

Zatím jednoznačně nejslabší film M. Valverde, vedle něhož se i ta blbost Melissa P. (v níž si zahrála v 18 letech; btw. oba filmy mají společné to, že jsou filmovou adaptací knižní předlohy) jeví ještě snesitelně - můj osobní názor je, že Netflix prostě romantické komedie neumí, respektive narazit v té nadprodukci na něco slušnějšího je pomalu zázrak. I když tady je prostě asi problém už předloze, podle které to bylo natočeno - film sděluje až v samém závěru, že byl natočený podle románů Elísabet Benavent, což je 37 letá španělská autorka pokleslého čtiva pro ženy - a jsme doma, neboť z hovna bič neupleteš, jak říká (a upleteš-li, stejně jím nezapráskáš). Osobně mám na podobnou brakovou produkci, která ani nezastírá, že je natočená primárně pro ženské publikum, skoro až alergii - Maca nám v závěru sděluje (prostřednictvím otravného voiceoveru, bez něhož by se ten film samozřejmě neobešel) následující poznatek, k němu došla: "Teď vím, že láska nemusí bolet. Teď vím, že se musíš napřed naučit milovat sebe. Teprve pak můžeš být opravdu připravená (sic!) milovat..." Nádhera, kvůli tomu fakt stálo za to věnovat tomu 110 minut svého života, aby se člověk dozvěděl takové hluboké moudro! Film ovšem není nesnesitelný jenom voiceoverem či povrchností, s níž jsou vykresleny jednotlivé postavy, ale také zcizujícími promluvami hlavní hrdinky do kamery (klidně i během sexu v autě), což je tak ohraný filmařský postup, který jsme už viděli stokrát jinde, až to bolí (vrcholu nesnesitelnosti to podle mě dosáhne v 63. minutě, kdy Maca pronese do kamery: "Kdyby šlo o romantickou komedii, začal by teď pořádnej liják", a samozřejmě vzápětí skutečně začne silně pršet - vážně tohle ještě někomu přijde dneska filmařsky zajímavé?). Nesnesitelný mi přišel i 40 letý (!) Álex González, který je zde herecky naprosto tragický a k Valverde se zoufale nehodící, a vůbec, já už prostě nechci vidět žádné další filmy, kde mají ženy smůlu na muže a řeší to s kamarádkami u vína, aby se pak samozřejmě pohádaly, když si řeknou pravdu do očí, a kde se vyskytují postavy zženštilých gayů a nafrněných influencerek a kde hlavní postavě spadne do klína pracovní nabídka v Paříži a kde zní ohrané písně jako Dancing in the Moonlight od Toploader nebo I Love It od Icona Pop (byť mi přijde, že špatný soundtrack je asi to poslední, co by mi na tom filmu vadilo - silně iritující je na něm totiž i jeho odtrženost od reality - žádná z postav zde nemusí řešit peníze, řeší se jenom vztahy, a celé to končí tak - SPOILER ALERT - že se všechny 3 kamarádky nezávisle na sobě rozhodnou, že jim bez jejich mužských protějšků bude líp a opustí je - omg, kde jsou ty starý dobrý časy, kdy romantická komedie byla o tom, držet po celý film ústřední dvojici od sebe, aby si v závěru padli do náruče! Osobně mě až překvapilo, jak mi to celé připomínalo stupidní české komedie z poslední doby, nad jejichž obdobnou odtržeností od reality si pravidelně zoufám - kupříkladu scéna, v níž Maca přijde znemožnit Lea před jeho studenty na jeho přednášku o lásce v literatuře, mi až nápadně připomínala takřka identickou scénu z té Zahrádkovy sračky Chlap na střídačku, a připomínek jiných českých stupidních komedií z poslední doby by se zde našlo daleko víc. Vážně mě netěšilo na to koukat a María Valverde má za sebou rozhodně lepší romantické komedie, než je tahle nevtipná scenáristická slátanina, které je lepší obloukem se vyhnout.

Pro Maríu Valverde to nebyla zdaleka první role v historickém dramatu, více či méně inspirovaném skutečném politickými událostmi - jako doklad poslouží její starší snímky Osvoboditel, Anarchistova žena, Gernika či Muž z písku a mnohé další. Evidentně se takových projektů účastní ráda. Pokud jde o tu politiku v Pavoukovi, soudím, že našinec, resp. kdokoli, komu nic neříká jméno Salvador Allende či operace Kondor, se zde asi moc chytat nebude - osobně jsem v podstatě vůbec nepobíral, o co tam jde, kromě toho milostného trojúhelníku, který mi tam jediný přišel čitelný, jinak pro mě byla motivace všech postav v podstatě záhadou, a nepochopil jsem tam skoro nikoho, proč dělá, to co dělá. Na Wikipedii jsem se dočetl, že v historické dějové lince, která se odehrává v roce 1971, je mladé Inés 22 let - v tomto ohledu mi přišla María Valverde pro tuto roli poněkud stará, protože jí v době natáčení bylo už 31 let (byť samozřejmě stále vypadá velmi mladistvě), naopak v dějové lince ze současnosti (resp. z roku 2018), kdy bylo Inés už 68 let, bylo obsazení Mercedes Morán do role staré Inés velmi šťastné, protože herečce bylo v době natáčení 63 let (i ona na svůj věk ale nevypadá). Stejně tak postavy mladého a starého Gerarda a Justa hráli jiní herci - osobně mi je tento filmařský přístup asi sympatičtější, než když jednu postavu v běhu času ztvární stejný herec, kterému se uměle přidávají vrásky (ať už makeupem nebo digitálně). Každopádně mě trochu překvapuje, že se někdo v současnosti rozhodl zfilmovat tyhle staré události, ale je možné, že je to téma v chilské společnosti stále živé a bolavé (na IMDB jeden komentář tvrdí, že tenhle film je levicová propaganda); v našich končinách nicméně očekávám jen minimální divácký zájem (film je už dlouho v nabídce HBO GO a k dnešnímu dni zde má jen 15 hodnocení). Btw. úvodní scéna, v níž starý Gerardo nepochopitelně zabije autem kapsáře, mi připomněla výtečný thriller 4x4, v němž se rovněž jedna z hlavních postav rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou pomocí auta - osobně mi tento motiv přijde dramaticky velmi nosný.

Výtečná věc, která mě ještě před premiérou v kinech nadchla trailerem, po kterém jsem věděl, že se mi to bude líbit, což se právě potvrdilo, když jsem se k tomu konečně dostal. Ačkoli to má skoro 2 hodiny, uteklo to jako nic a byl jsem u toho hodně napnutý, má to dokonalou atmosféru, úžasnou kameru a hudbu, a celkově mi ten děj hodně sednul a bavil mě. A závěrečné rozuzlení mě překvapilo, něco takového jsem nečekal. Soudím, že komiks, podle kterého to bylo natočeno, by vůbec nemusel být špatný. Shyamalan prostě umí.

Seznamovací reality show jsem měl svého času velmi v oblibě, aktuálně jich už jsem ale dost přesycený, po všech těch Love is Blind, Too Hot to Handle, Love Island atd., ale když jsem se zpožděním zaregistroval existenci tohoto pořadu, hodně mě to zaujalo, protože to je v mnoha ohledech jiné, a nebál bych se asi použít klišé, že to může hodně lidem otevřít oči, protože ta zdánlivě banální skutečnost, že diagnóza autismu automaticky neznamená absenci běžných lidských potřeb lásky a vztahovosti, je podle mě pro většinu normální populace stále něco překvapivého, možná skoro až tabu. A v tomto formátu je to velmi hezky ukázáno, výběr protagonistů je rozmanitý, hodně mě bavilo sledovat jejich často nemotorné seznamovací pokusy (a asi nikdy v životě mi nebylo tolikrát trapně, jako u mnoha schůzek v tomto seriálu, na nichž se ty lidi často vyloženě trápili s vedením nejbanálnějšího small talku; občas jsem si dokonce říkal, že mi tam je přítomnost kamery vyloženě nepříjemná, a přál bych těm lidem radši normální klid a soukromí), a bylo mi trochu líto, že většině z nich to nakonec nevyšlo, což mě ale bohužel moc nepřekvapuje, s ohledem na to, jak ztížené to všichni mají. Jinak druhá série se mi asi líbila o trochu víc než první, bavilo mě to vtipné představování randících protějšků pomocí zkratkovitého výčtu 2  věcí, co mají a nemají rádi, celkem se mi líbila i hudba, a v některých momentech mi to přišlo vážně hodně dojemné. Vůbec nevím, jaký ohlas to u diváků zaznamenalo, ale osobně bych tomu přál, aby to vidělo co nejvíc lidí, protože by mi to přišlo velmi prospěšné. Btw. irituje mě ten chybný český název, samozřejmě to měli přeložit jako Láska NA spektru.

Doteď jsem o tom filmu nevěděl, a za normálních okolností by mě od něj odradila jeho více než dvouhodinová délka, jakož i jméno režisérky, ale vlivem okolností jsem tomu dal šanci, abych se nakonec jen ujistil, že bych absolutně o nic nepřišel, kdybych to i dál neznal. Dokonale předvídatelný děj bych ještě snesl, ale co mi tam opravdu vadilo hodně, byla celková nevěrohodnost děje/postav a dle mého názoru totální odtrženost toho filmu od reality. V rámci žánru se s tím samozřejmě tak nějak počítá, ale stejně prostě nemůžu brát vážně film, který se mi snaží tvrdit, že krásná žena jako Kate Winslet je dlouhé roky nezadaná, protože platonicky miluje nějakého debila, podobně jako mi už přijde jako čisté sci-fi situace, kdy opilý Jude Law přijde navštívit svou sestru, a najde tam atraktivní Cameron Diaz, která se s ním vzápětí začne líbat a dokonce mu navrhne zcela nezávazný sex (šlo by to i otočit z jejího pohledu, který je podobným způsobem krajně nepravděpodobný - jaká je šance, že vás v cizím domově navštíví pěstěný nezadaný muž s vizáží hollywoodské celebrity, který se do vás následně zamiluje?). Nikdo tam nemusí řešit peníze, v podstatě všechny postavy jsou superbohaté, včetně vdovce s dvěma malými dětmi, což je rys, který mi připomněl Vejdělkovy filmy, jakož i mnohé jiné současné české romantické komedie, které jsou podobným způsobem odtržené od reality, a nadto jsou ještě řemeslně více zfušované než obdobná hollywoodská produkce. A krom toho mi Jack Black přišel jako krajně nevhodný protějšek ke Kate Winslet, potažmo do romantické komedie obecně. A překvapil mě tam ten stařičký Eli Wallach, u něhož jsem nepochopil, proč musel hrát postavu scenáristy, a ne prostě sám sebe, což by bylo dokonale autentické. Celkově se mi ten film nelíbil, přišel mi vylhaný a falešný, a očekávám, že brzy zapomenu, že jsem ho vůbec kdy viděl, což je jedině dobře.

Životopisné filmy nesnáším, ale tento mě dostal - mimořádným hereckým výkonem Claire Danes, jakož i velmi přesvědčivým filmařským vystižením toho, co obnáší diagnóza ústřední postavy. Působilo to na mě sice značně nízkorozpočtově, ale jinak mi to přišlo strašně dojemné, Temple jsem celou dobu fandil (byť jsem celou dobu věděl, jak to dopadne - holt úděl biografických filmů), líbila se mi tam hudba a také herectví Julie Ormond v roli Templiny matky (a zaujala mě tam ještě Catherine O'Hara, u které mi dlouho trvalo, než mi došlo, že to je Kevinova máma ze Sám doma). I když mi přijde hloupé tento film nějak srovnávat s Rain Manem, stejně jsem se neubránil myšlence, že Claire Danes strčí Dustina Hoffmana do kapsy.

Výběr protagonistů sympatický, ale přesto to pro mě bylo takřka nesledovatelné...

Feministický horor, který je něco jako mix filmů Půlnoc v Paříži a Neon Demon? Vlastně proč ne - zpočátku mě to moc nebralo a přistihl jsem se, že se moje pozornost toulá jinde, ale nejpozději v momentě, kdy se ve filmu konečně objeví - zcela fantastická - Anya Taylor Joy, mě to konečně začalo bavit a čekal jsem, co se z toho vyvine (na film jsem šel zcela nedotčen trailerem či jakýmikoli jinými informacemi, jak mám ve zvyku). Finální rozuzlení mi sice moc nesedlo, ale jako celek se mi to vlastně asi líbilo - má to fajn obsazení, příjemný soundtrack, pár velmi dobrých hororových momentů, a není to vlastně vůbec špatné.