Vančura

Formát televizní seznamky miluju v jakékoli podobě, takže když se ke mně dostala informace, že Óčko začne vysílat tenhle bizar, byl jsem na to hodně zvědavý. Nyní, po zhlédnutí dvou epizod, mi přijde, že to v podstatě za vidění nestojí... některé lidi prostě nahé vidět nemusím... navíc mi tam vadí dost věcí. Přijde mi třeba směšné, jak se tam snaží vyvolávat jakési dramatické napětí, kdo bude vyloučený a s kým se půjde nakonec na rande - když tenhle princip výběru člověk viděl už asi tak milionkrát předtím v jiných formátech, přijde mu to jako ta nejmíň dramatická věc na světě - osobně mi je prostě u prdele, s kým nakonec ty lidi půjdou na rande (kdo bude Masterchef, Superstar...). Potom mě irituje, jak ten pořad prokládají těmi rádoby vědeckými vsuvkami à la vědecký bulvár v lifestylových magazínech a jak se to celé snaží tvářit, že jde o něco víc než jen o honění sledovanosti (zdravím e-kondomy.cz, sponzora pořadu). Přitom erotické seznamky, kde se lidi ukazují nazí, tady existují asi tak milion let, takže jediné novum toho pořadu je asi v tom, že tu nahatu zatáhlo i do televize, čímž asi padlo další tabu. (Co přijde příště? Seznamka, v níž se adept na seznámení vyspí se skupinou lidí, aby se rozhodl, koho si vybere?). Svým způsobem se stále nemůžu zbavit fascinace z toho, jak moc pokleslý ten pořad vlastně je, což by z něj teoreticky mohlo dělat ideálního kandidáta na guilty pleasure - a současně - jako už tolikrát předtím - nechápu, kde se najdou lidi, kteří do toho dobrovolně jdou a ještě melou něco o tom, jak jim to zvedlo sebevědomí, ukázat se nahatý v televizi. Možná vlastně v tom mě ten pořad irituje nejvíc - že staví tělesný vzhled na první místo a ještě to obhajuje pseudovědeckými plky, takže by se mohlo zdát, že osobnost potenciálního partnera je zcela nedůležitá, protože biologie mluví jasně, chápeš. Což je naprostá debilita a strašný zjednodušení a v tomto ohledu mi ty závěrečný dokonalý rande a ohlédnutí se za "novým párem" po pár týdnech přijdou až moc růžový a klasicky televizně vylhaný a fejkový - to, že by pár seznámený "za svlečena" měl větší šanci na stabilní vztah, než lidi seznámení klasicky v oblečení, snad nikdo soudný nemůže brát vážně, protože se vlastně jedná o "běžné" rande naslepo se standardní 50 % šancí na úspěch, jen s tím rozdílem, že se ty dva už viděli nahatý, takže je otázka, o kolik ta znalost cizího těla může navýšit šanci, že si ti dva budou rozumět i při verbální komunikaci, jestliže o sobě jinak předem nic nevědí (mohlo by být zajímavé na to udělat vědeckou studii, kde by se zkoumala životnost párů vzniklých například z erotických seznamek či seznámených na nudistických plážích, a párů vzniklých" standardně", pokud už tedy něco takového náhodou někdo nerealizoval - nevím, nezjišťoval jsem).

Skvělý film (na HBO GO žánrově označený jako dramedy), který se mi hodně líbil. Přišlo mi, že je z toho hodně znát, že to natočila žena, a zrovna v mém případě se jí podařilo zcela mě dostat na svou stranu - Alici jsem celou dobu držel palce, aby nějak ustála ty strašné věci, které jí způsobil François (btw. nevybavuji si, kdy jsem naposled viděl v nějakém filmu tak neuvěřitelně nesympatickou postavu, takové ztělesnění vší ubohosti, nízkosti a šokující osobní nevyzrálosti - nacházel jsem pro něj jen nejhlubší opovržení), a v tomto ohledu mě závěrečné rozuzlení hodně potěšilo, protože to končí přesně tak, jak bych si přál. Film stojí a padá na excelentním hereckém výkonu Emilie Piponnier, u které mi přijde zajímavé, že se mi sice osobně moc nelíbí, ale v pár záběrech je nečekaně nádherná, a ten kontrast mezi uťáplou šedivou myší a sexuální bohyní je vyloženě vzrušující, byť Emilie Piponnier samozřejmě na Catherine Deneuve nemá a Kráska dne pro mě zůstává nepřekonaná, ačkoli jinak ale asi není moc fér oba filmy srovnávat, protože jsou každý takřka úplně o něčem jiném a sledují jiné cíle (podobně jako třeba další snímek podobného ražení, Šípková Růženka). Alice je výsostně aktuální a přináší zprávu o světě, kde se z mužů stali jen slaboši a ženský element vítězí, což podle mě vystihuje naši realitu čím dál víc - v tomto ohledu mi ten film přijde asi hodně znepokojivý, když říká, že ženy muže vlastně k ničemu nepotřebují.

"Co se to tam sakra děje? Z vás dvou mi běhá mráz po zádech." - ... "Nemáme čas si to vysvětlovat, ale pavouci v této oblasti, zatím jenom tarantule, se zorganizovali do agresivní armády a už zabili Colbyho a Lindinu matku. A bůh ví, kolik dalších.... Měli bychom odsud co nejdřív vypadnout." V těch replikách je řečeno vše. Za sebe musím říct, že mě objev této staré vykopávky v nabídce HBO GO hodně potěšil. Bavilo mě to moc - tím, jak to pěkně pozvolna buduje atmosféru (kterou vydatně podporuje skvělý soundtrack), a kupodivu to ani není tak moc blbé, jak by se mohlo zdát (byť to zdůvodnění pavoučích útoků skrze využívání DDT v zemědělství je skoro tak komické, jako nepovedené armádní experimenty v jiných filmech podobného ražení, a našlo by se tam i několik nelogických momentů, jako například chování hlavních postav, které místo toho, aby prostě odjely z města pryč, dokud je čas, se zabarikádují v domě, kde je mají pavouci jako na stříbrném podnose). Každopádně nejvíc se mi na tom asi líbilo to (samozřejmě kromě sexy doktorky a jejího úchvatného vozu Mercedes-Benz 450 SL [R107]), jak z těch vidláků pavouci neušetří skutečně nikoho, a v tomto ohledu je finální záběr zcela grandiózní (navzdory vší své komicky ryzí béčkovosti) a nádherně šokující podobně jako třeba finále původní Planety opic. Pokud se vám líbila Arachnofobie, tak Království pavouků bude určitě taky. Strašidelné mi to sice nepřišlo skoro vůbec, a z dnešního pohledu je ten film pozoruhodně zatížen genderovými stereotypy, ale divákovi, který toto vše odpustí, může i po těch letech poskytnout slušnou dávku zábavy.

Souhlasím s názory, že se zde člověk moc nového nedozví, byť samozřejmě strašně záleží, jaký typ diváka se k tomu dostane. Lidi z mojí sociální bubliny nad tím pravděpodobně jen znuděně ohrnou nos a ještě se vysmějí těm hraným sekvencím, ale hromadě jiných lidí by to aspoň trochu mohlo otevřít oči. Ach prosím, kéž by! Obávám se ale, že ten typ lidí, kteří jsou vůči hrozbám z toho filmu nejvíc zranitelní, se k tomu vůbec nedostane, a pokud ano, tak to vůbec nepochopí nebo to pochopí blbě. Každopádně bude zajímavé, kam se toto bude vyvíjet dál, osobně mám prostě hodně nutkání vznik toho filmu považovat za záslužný počin, a budu doufat, že by třeba mohl něco změnit, protože o tom, že jsou social media (resp. attention economy) čisté zlo, jsem přesvědčený už hodně let, a díkybohu za každou snahu s tím něco dělat.

Film, jehož trailer mě loni hodně zaujal a dlouho jsem měl chuť to vidět, až jsem se k tomu konečně dostal na HBO GO. Teď, když jsem to konečně viděl, za sebe musím říct, že si na to asi nedovedu udělat názor (podobně jako na samotného Karáska, jehož zjev mi zde střídavě byl a nebyl sympatický, aneb ano, trpím povrchním zvykem "třídit" lidi dle sympatií). Každopádně ale v tom filmu podle mě - především z Karáskových úst - zazní spousta zajímavých myšlenek, které nejsou k zahození (kouzelný je podle mě například dialog o tom, co to znamená mít s někým "pořádný vztah") a které se mi na tom filmu líbily asi nejvíc - na druhou stranu mi "jen" pár dobrých dialogů k dokonalému štěstí asi nestačí. Co mi zde vadilo hodně, byl zvuk, který je v některých scénách tak potichu, že jsem skoro neslyšel herce mluvit, a jindy tam náhle začne hrát strašně nahlas hudba - na to jsem fakt alergický. Některým replikám herců jsem navíc vůbec nerozuměl, protože prostě mluví hrozně rychle a s nějakou srozumitelnou artikulací se příliš neobtěžují. Ano, působí to maximálně autenticky, ale osobně dám vždy přednost tomu rozumět každému slovu, které ve filmu zazní. Každopádně na to, že to má skoro dvě hodiny, mi ta délka kupodivu nijak nevadila, a bavilo mě to, byť jsem osobně ze všech těch filmů, kde se dokola řeší jen vztahy, už dost unavený / otrávený. Asi to je i díky tomu, že Jenovéfu Bokovou mám celkem rád (zbytek castu už mi tolik nesedl). Nemůžu se ale ubránit určitému dojmu, že co mi na tom filmu asi vadilo nejvíc, je to, jak ukazuje, v jak ohraných kulisách tu všichni žijeme (a teď nemyslím jen ty notoricky známé pražské lokace a důvěrně povědomé bytové interiéry, v kterých se natáčelo) a jaké vztahové sračky pořád řešíme, a že z toho možná není žádná "rozumná / ideání" cesta ven (velmi trpká scéna, v níž Karel s Dušanem dochází k přesvědčení, že jedinou cestou k stabilnímu vztahu je paradoxně jistá lhostejnost ke svému partnerovi). V jistém smyslu je to vážně hodně dobrý film, který se brutálně vymyká českým poměrům a je mi v mnoha ohledech sympatický, například tím skromným rozpočtem, ale zpráva o našem světě, s kterou ten film přichází, mi je osobně dost proti srsti, a ty negativní pocity si spojuji s celým filmem, takže za mě asi nakonec musím napsat, že se mi to - spíše nelíbilo.

Zpočátku se mi to líbilo a přišlo mi, že se to rozjíždí slibně, ale postupně začal můj zájem upadat (řekněme někdy od momentu Lillina zmizení), a ke konci už mě to spíše jen otravovalo - obzvláště to hledání Lilly je strašně nezáživné, a ta scéna na konci na mostě už mi přišla úplně mimo a celkově mě to závěrečné rozuzlení moc neuspokojilo; přišlo mi, že dramaticky ten film moc nefunguje a věnuje se příliš tématům najednou (vliv sociálních sítí, generační propast, znásilnění, sociální rozdíly ve společnosti - chování mladíků k bezdomovcům...) a většina konfliktů tam vyšumí do ztracena (mj. protože se většina postav v tom filmu chová zvláštně, např. otec Lilly, jehož pasivita se mi jevila dost nepochopitelná; normálnímu fotříkovi na jeho místě by podle mě bouchly saze a chtěl si to vyřídit osobně); osobně to přičítám za vinu nedostatku zkušeností mladého režiséra, ale můžu se samozřejmě plést. Ve výsledku mi na to, že to má jen 1,5 hodiny, ten film přišel subjektivně výrazně delší, a kdyby se zaměřil na lepší propracování následků toho znásilnění, mohl to být podle mě vcelku zajímavý film, byť s nepříliš originálním námětem. Takto jsem z toho měl bohužel spíše jen průměrný až slabší dojem.

Do Lily Collins jsem se zamiloval před 5 lety ve filmu S láskou, Rosie, takže když jsem na jejím Instagramu už před časem zaregistroval, že se chystá tento seriál, hodně jsem se na něj těšil, protože jsem už předem věděl, že se mi bude líbit, což se taky v podstatě do puntíku potvrdilo. Lily Collins je prostě v roli Emily tak kouzelná (ty její outfity!), že si ji nejde nezamilovat (a člověk jí i skoro odpustí to její nekritické nadšení pro sociální sítě, které by mi za normálních okolností přišlo silně otravné - ostatně tu dějovou linku s nárůstem jejích followers bych si z toho seriálu nejradši odmyslel). Netvrdím, že by ten seriál byl bez chyb - osobně mi přece jenom přišel dost povrchní a šitý horkou jehlou, a ten Darren Star se tam nezapře, takže Sex ve městě je z toho bohužel cítit na sto honů a tomu srovnání se nejde ubránit - ale přesto jsem si ho hodně užil, protože ta Paříž je tam fakt nádherná, má to skvělý soundtrack a výtečné obsazení všech rolí, je to hodně vtipné, a poslední epizoda mě vyloženě nadchla, takže doufám, že u jedné série nezůstane.

Už před lety, kdy jsem ten film viděl poprvé, na mě hluboce zapůsobil, a když jsem teď dostal chuť si to připomenout, opět mě naprosto dostal. Někdo, kdo mě s tím filmem tehdy seznámil, o něm řekl, že to je podle něj asi nejlepší film všech dob. To na mě udělalo dost dojem, a osobně nemám problém s tím souhlasit. Geniální film, u něhož mi vlastně přijde tak nějak nepatřičné sem cokoli psát nebo o něm číst nějaké debilní komentáře, co si kdo myslí, protože mě to v tomto případě vlastně vůbec nezajímá. Toto je čisté filmové opium a já mu dobrovolně zcela podléhám.

Určitě to není špatný film, ale osobně u mě bohužel dojel na víc věcech: hodně nesympatická hlavní postava, úmorná délka více než 2 hodin, dějově mi to místy přišlo hodně nevěrohodné, a konečně mi i vadilo, že se v tom filmu nevyskytuje jediná hezká holka (tím má být mj. řečeno, že nechápu, co Tomasz viděl na Gabi). Závěrečné titulky jsem přijal dost s povděkem. Poláci umí, ale v tomto případě mě to bohužel minulo.

20 let jsem kolem toho filmu chodil a úspěšně ho ignoroval - vlastně sice nevím proč, ale když jsem konečně dostal chuť ho vidět, zjistil jsem, že je nečekaně skvělý, a hodně mě to bavilo. Možná jsem si myslel, že je to nějaký stupidní příběh o hledání nějaké debilní pláže, což sice je, ale dějově je mnohem zajímavější, než by mě kdy napadlo, a vývoj výchozí zápletky byl pro mě celkově velmi příjemným překvapením (byť mi některé momenty přišly hodně předvídatelné). DiCapria jsem sice nikdy moc nemusel a v roli Richarda bych si dovedl představit lepší herce, ale vyloženě mi zde nevadil, a především mi to dokonale vynahradila Virginie Ledoyen, jejíž francouzský šarm mě zcela okouzlil - v tom filmu je vážně neodolatelná. Když si k tomu přičtu skvělý soundtrack a skutečnost, že už se z toho filmu celkem stalo slušné postdevadesátkové retro, jen mu to přidává na zajímavosti. Od Dannyho Boyla snad ani nešlo čekat špatný film a překvapuje mě zdejší relativně nízké hodnocení.