Vančura

Jak mě tematicky podobný Control Z na Netflixu zklamal a moc nebavil, Elita mi sedla takřka dokonale. A to mj. díky tomu, že zatímco zmíněný Control Z neměl jedinou hezkou herečku, u Elity jsem se "zahojil" více než dostatečně, neboť Claudia Salas, Danna Paola a především Ester Expósito jsou miciny k pohledání, na které se kouká více než dobře. Navíc téma seriálu je téměř jak napsané mně na přání, protože prostředí elitních škol a zlaté mládeže mě odjakživa fascinuje a hodně jsem si užíval značkové oblečení postav (s výraznou převahou Ralpha Laurena), jejich luxusní domy, auta a tak podobně (v tomto ohledu mě hodně zarazilo, že snad žádná postava v tom seriálu nemá iPhone, pokud jsem se díval dobře; další zvláštností je, že absolutně nikdo zde nemá svůj telefon v jakémkoli krytu či pouzdru, všichni nosí telefony jen tak). Sice mě dlouho od seriálu odrazovalo, že to má tolik sérií a epizod, přičemž každá epizoda má skoro hodinu, ale když nakonec zvědavost zvítězila, chytlo mě to hodně rychle. První epizoda mě sice ještě nepřesvědčila na 100 %, ale všechny další už mě pokaždé dostaly, a u některých jsem hodně zvažoval i plné hodnocení, jak moc dobré mi přišly. Sice jsem měl občas problém orientovat se v té změti postav a jejich šílených jménech, ale prostě ty emoce, které to ze mě dostalo, se nedají popsat jednou větou, a vážně jsem se nemohl dočkat každé epizody, jak se bude děj dál vyvíjet - občas sice jevil sklony k otravnému opakování (v podstatě každém díle se koná nějaký večírek, na který všechny postavy jdou a kde se něco stane, a ačkoli to k tomu středoškolskému prostředí asi patří, přesto mi to přišlo poněkud scenáristicky jalové) či nevěrohodnosti (některé dějově zvraty jsou hodně nepravděpodobné), ale rozhodně se mu nedá upřít velká míra zručnosti vystavět hodně chytlavý příběh, který si naplno získá pozornost od začátku do konce. Poslední výtku, kterou bych asi k tomu měl, představuje zvláštní skutečnost, že v tom seriálu je neobyčejný výskyt homosexuálů či bisexuálů - čistě heterosexuální mužské postavy se zde téměř nevyskytují, což mě dost zarazilo, a potom mě tam taky dost srala ošklivka v roli policajtky, navíc její postava je naprosto debilní a neschopná, ostatně jako policajti ve všech filmech. Jinak jsem z toho byl vážně hodně nadšený, má to skvělou kameru i soundtrack, a všechny epizody jsou pokaždé vypointované tak úžasně, že by člověk nejradši dal celý seriál na jeden zátah, jak moc je to návykové. Španělé prostě umí - v americké verzi by to nikdy nebylo tak dobré.  UPDATE 6.7.2021 - Ke čtvrté sérii už jsem se stavěl poměrně rezervovaně, byť mě pořád strašně bavilo sledovat, kam se to celé bude vyvíjet - vypointování každé epizody bylo opět skvělé, a soundtrack mě znovu naplnil bezmezným nadšením. Mrzelo mě ale, že zde už není Ester Expósito, byť Carla Díaz se mi celkem taky líbila, a té homosexuality už zde bylo tolik, až zde byli čistí heteráci v menšině, což mi prostě vadilo; naopak jsem neměl problém s tím, že Martina Cariddi neměla depilované podpaží, na což jsem taky zaznamenal kritické ohlasy. Celkově z toho bylo znát, že je 4. řada jiná než ty předchozí, a nemusí to sednout každému, ale osobně jsem si celkem přišel na své, byť s mnoha výhradami (např. k otravnému product placementu na Citroën apod.). UPDATE 1.5.2022 - Pátá série mi už přišla zcela hrozná. Scenáristicky je to tak stupidní, že to prostě nechápu - to nemohli dělat ty samý lidi jako předtím (nezjišťoval jsem si to ale). Dějová linka s ředitelem je naprosto nezajímavá a děj celkově o ničem, není to absolutně napínavé, ale už jen otravné (mj. tím, že heteráci už se zde v podstatě nevyskytují) - v nejlepším by se prostě mělo přestat, takže po 3. sérii se na to už měli vysrat, a bolí mě tohle psát o to víc, když si vzpomenu, jak jsem byl kdysi z prvních epizod nekriticky nadšený. UPDATE 17.12.2022 - Šestá série mi přišla o něco lepší než předchozí, ale přesto si stále myslím, že první 3 série byly nejlepší, a od čtvrté dál to jeví dost sestupnou tendenci, a nejsem si už jistý, že to chci dál sledovat (protože samozřejmě ani šestou to nekončí a jede se dál). A strašně mi tam pořád chybí Ester Expósito! UPDATE 17.12.2023 - Sedmou série mě sice stále bavilo sledovat, ale spíš už tak nějak ze setrvačnosti, a hlavně díky těm hezkých holkám, které mě u toho stále drží. Dějově je to místy tak stupidní, až je to skoro k smíchu, a škoda to vůbec komentovat.

Myslím, že tenhle seriál byl pro mě něco jako splněný sen, o kterém jsem ani nevěděl, že ho mám. Téma Černobylu, radioaktivního záření a tak podobně mě odjakživa fascinuje, takže mi tento seriálový počin mimořádně sednul (navíc jak obecně seriály moc nemusím, tak jsem velmi ocenil, že to má jen 5 dílů). Geniální atmosféra, hudba, obsazení, prostě všechno. Pro mě osobně určitě nejlepší seriál, jaký jsem kdy viděl, a který už asi jen těžko někdy něco překoná. V podstatě jediná, ale zato obří výtka, kterou jsem k tomu měl, spočívala v tom, že to podle mě mělo být natočeno v ukrajinštině/ruštině - ta angličtina mě tam strašně srala, ale ty důvody samozřejmě chápu no. Přesto mě to strašně mrzelo.

Neskutečná sranda - toto je film, u kterého jsem málem umřel smíchy. Což je o to víc s podivem, že sportovní filmy nesnáším snad ještě víc než Bena Stillera, haha. Ten týpek je zde ovšem prostě výborný, to se musí nechat, a celé je to tak dokonale ztřeštěné a vtipné, že to skoro nemá chybu. S výjimkou debilního závěru, který nedává vůbec smysl - pokud by Peter La Fleur prodal Goodmanovi svou tělocvičnu (i to ale vlastně nedává smysl - proč by Goodman vůbec večer před finálovým zápasem dával La Fleurovi takovou nabídku, když měl jeho tělocvičnu v případě výhry - o které nikdo nepochyboval - už jistou?), proč by pak vše vzdal - a tím pádem přišel o těch vsazených 100 tisíc? Kdyby se tam neobjevil ten Lance Armstrong, tak La Fleurův tým prostě prohrál. A další hovadina je moment, kdy La Fleur dává Goodmanovi padáka - to je tak krajně stupidní, vždyť těch 5 milionů dolarů mu přivezli teprve před pár vteřinami (což je další debilita - o výhru se člověk odjakživa musí přihlásit sám - rozhodně mu ji nikam nepřivezou sami od sebe takřka vzápětí poté, co vyhrál - a ještě k tomu v hotovosti - takovou sumu by mu určitě vyplatili jen bezhotovostně, bůhví za jak dlouho, a ještě by mu z toho strhli nějakou daň si myslím), takže přece neměl kdy koupit na burze ten většinový podíl v Globocvičně, aby se mohl stát Goodmanovým šéfem a mohl mu dát padáka - nemluvě o tom, co takový finanční ignorant, který své podnikání takřka přivedl na buben, může vědět o nepřátelském převzetí společnosti, a zda by mu na to těch 5 milionů dolarů vůbec stačilo! Čili ten krajně dementní závěr mi to celé trochu zkazil, ale jinak jsem z toho byl vážně nadšený a současně překvapený, jak moc se mi ta hovadina vlastně líbila.

Musím říct, že pro mě byl objev tohoto filmu vcelku příjemným překvapením (nikdy jsem o něm myslím neslyšel). Na Alicii Silverstone se zde kouká více než příjemně, byl jsem jí vyloženě okouzlen, a hlavní postava v jejím podání mi byla strašně sympatická - Cher vůbec není zlá, hloupá, povrchní nebo tak něco. Jasně - ovšem že ztělesňuje takový ten americký konzumerismus v jeho nejčistší podobě, kdy to s fotříkovou kreditkou a v doprovodu kamarádky roztáčí ve velkém na nákupech a je vždy dokonale oblečená a tak vůbec, ale ona je prostě jen dítě své doby, nic jiného nezná, a v půlce devadesátek se ještě nějaké věci jako omezování spotřeby nebo ekologická móda vůbec neřešily, takže nemá smysl jí to vyčítat (a podle mě - pokud ji někdo odsuzuje kvůli tomu, že je atraktivní a bohatá, pak mu to vadí jen proto, že ho kdysi takoví lidé ve škole šikanovali). Naopak mi přijde super, jak se hezky stará o svého otce-vdovce a jak jí záleží na tom, aby lidi kolem ní byli šťastní - až jí nakonec dojde, že právo být šťastná má i ona sama, a byl-li ten film do té doby jakousi zvláštní povahovou studií jedné středoškolačky z prominentních kruhů - pak se v závěru žánrově přehoupne ve víceméně tuctovou romantickou komedii o tom, jak si k sobě nakonec najdou cestu dvě postavy, které si na na začátku ani nemohly přijít na jméno. S tím, že jsem ovšem dalek ten film shazovat jako nenáročnou a hloupou záležitost - vůbec ne, naopak, z mnoha dialogů je evidentní, že autorka a režisérka scénáře v jednom není žádný hlupák, a místy je to fakt chytré (a vtipné). Což je docela překvapivé, vzhledem k tomu odpudivému plakátu, kvůli němuž by člověk měl tendenci ten film zatratit předem - a to by byla chyba. Na vyšší hodnocení ale nakonec přece jen nejdu, protože jsem tam postrádal nějaký větší závan originality - podobných amerických filmů ze středoškolského prostředí je nespočet, a tento mezi nimi objektivně nijak zvlášť nevyniká. Jako výlet do bezstarostných devadesátek ovšem - v roce 2020 - funguje velice dobře - internet a sociální sítě zde ještě neexistují, ale z mobilu si už kupodivu volají všichni. Hned v úvodu filmu také zarazí zvláštní sofware, v němž má Cher - v roce 1995! - kompletně digitalizován svůj šatník (včetně věcí jako jsou boty a šperky), a v němž si sestavuje, jaký outfit si oblékne, přičemž jí ten program dokonce radí, jak se k sobě jednotlivé kusy hodí či nikoli! (a úsměvným detailem je, že ho Cher ovládá dotykově na obrazovce klasického CRT monitoru, který byl samozřejmě nedotykový).

Sice je to celé udělané z hodně provařených ingrediencí, ale stejně mi to sedlo (baví mě ale představa, jak by ten film vypadal, kdyby ho natočil Kaurismäki). Lola Le Lann se mi zde hodně líbila (právě ona mě k tomu filmu přivedla, protože ji už nějakou dobu sleduji a přijde mi jako velký herecký talent) a už kvůli ní ten film stojí za vidění. Sice mě iritovala Dannyho hipsterská image, nepochopil jsem, proč se to jmenuje Bluebird in My Heart (v celém filmu to nikde vysvětleno není), a kamera mi občas přišla nepřehledná, ale celkový dojem byl stejně nakonec veskrze kladný. Konec ale mohl být podle mě i lepší, s tím psem a otcem to navíc bylo dost převídatelné. Btw. tematicky podobný Bezva chlap je podle mě kvalitativně úplně někde jinde.

Opět jsem si potvrdil, že filmové adaptace literárních bestsellerů jsou obvykle sračky. Ten film je prostě hrozný, jeho neschopnost vyprávět nějaký dramatický (nedejbože originální) příběh je přímo omračující, a celé je to tak strašně nudné, že se ty necelé dvě hodiny zdají téměř nekonečné. A konkrétně v tomto případě mě ještě irituje ten nedůstojný taneček na hrobě Freuda, na jehož slávě ten film parazituje (to, že ho navíc ztvárnil stejný herec, který hrál dříve i Hitlera, prostě nevymyslíš) - ty repliky, které z Bruna Hanze padají, mi přišly téměř nesnesitelné - Seethaler podle mě zná Freudovo učení a osobnost jen z rychlíku, jinak by mu nemohl vkládat do úst takové banality. Emma Drogunova mě zde ovšem neuvěřitelně okouzlila (ostatně k filmu mě přivedla právě ona, byť jsem byl nakonec zklamaný, protože trailer sliboval něco, co jsem nakonec nedostal), její herecký prostor zde ale bohužel není velký a mohlo jí tam být víc (když tedy pominu to, jak hloupá její postava v tom filmu vlastně je). Myslím, že naposledy mě podobným způsobem iritoval film Nebezpečná metoda - to nemůžou chudáka Freuda nechat na pokoji?

Karoline Herfurth o tomto filmu na svých sociálních sítích postovala jako o život (ostatně jako o každém svém filmu), čímž ve mně vyvolala příjemná očekávání, protože ona je prostě výborná všude a každý film s ní je vždycky pecka. Což se potvrdilo i zde, hodně mi to sedlo, bavil jsem se u toho královsky, a možná se mi to líbilo dokonce víc než italský originál (a to jinak remaky nesnáším). Sice jsem nepochopil, proč jejího manžela musel hrát zase Elyas M'Barek (který ztvárnil jejího partnera i v trilogii Fakjů pane učiteli, kterou režíroval stejný režisér jako toto + objevuje se zde i Jella Haase, další herečka z Fakjů) - to jako odteď budou spolu už hrát navždy? Prostě nechápu. Každopádně film měl u domácího publika v Německu velký úspěch, kdy na něj do kin přišlo přes 5 milionů diváků, což je super a svědčí to o tom, že se prostě povedl. Dialogy zde sice jedou v pekelném tempu a člověk sotva stíhá číst titulky (dabovaná verze mě nezajímá) a celé to působí poněkud neživotně ateliérovým dojmem, ale jinak tomu osobně asi už nemám co vytknout a byl jsem z toho hodně nadšený. UPDATE 6.7.2021 - Po druhém zhlédnutí po roce jsem opět zjistil, že mě to hodně bavilo, i když už jsem hodně věcí znal dopředu. Karoline Herfurth je zde prostě vrcholně roztomilá a svůj komediální talent zde rozehrála naplno, a kupodivu se mi zde nově moc líbila i Jella Haase, která mě ve Fakjů trilogii moc nezaujala. Sice jsem si vědom, že si protiřečím, ale osobně se mi tenhle film skutečně líbí víc než italský originál, a současně ho považuji za zcela zbytečný, jako všechny remaky.

Není to sice taková sračka jako Socialistický Zombi Mord, ale nemá to k tomu už moc daleko. Pro mě osobně zcela nesnesitelný a nekoukatelný film.

Je to strašně debilní a iritovalo mě to tím, jak to celé dohromady vůbec nedává smysl. Rozjezd byl ještě ucházející, ale postupně se to zvrhává v čím dál větší hovadinu, nad kterou nemá smysl nějak víc přemýšlet. Čistý odpad to není, ale rozhodně to k němu nemá moc daleko.

Odpudivá sračka, která je svou amatéřinou a absencí jakékoli logiky zcela nesnesitelná. Všechny postavy se tam chovají jak kreténi, celé to vůbec nedává smysl, herci jsou příšerní... škoda slov. Předpokládám, že po pár dnech si už ani nebudu pamatovat, že jsem to kdy viděl. Existence podobných filmů mi dokazuje, že horor je jednoznačně nejpokleslejší současný žánr.