Jara.Cimrman.jr

Zamilovaný Hitchcock na špionážním podkladu? Netradiční, ale mně to chutnalo.

"Moralisté nemají v galerii umění místo." Když si divoká kráska vybere k sexu nervózního ňoumu, tak je jasný, že jí o něco jde. Sexuální rekonstrukce není až tak tajemným snímkem, aby divák motivaci umělkyně bez většího rozvibrování mozkových závitů neodhalil během první půl hoďky, ale alespoň potvrzuje mou dlouhodobou teorii o tom, že umělkyně jsou natolik úchylnýé, že jsem pro ně pod peřinou nikdy neměl, nemám a nebudu mít místo.

"Přechod přes most pod trestem smrti zakázán!" Tím mostem je potácející se železná objuda jménem Cassandra a k ní směřuje rychlík plný lidí, kteří netuší, zda se s nimi most zřítí dřív, než je zabije virus či střelba ozbrojeného doprovodu. Z mého úhlu pohledu se jedná o velmi napínavou podívanou, do které si zub času nezahlodal zdaleka tolik, jako do spousty jejích vrstevníků. Není mnoho snímků, které by v kategorii vlakový thriller mohly tomuto konkurovat. Kromě občas nechtěně směšných scén, pramenicích z technologického pravěku doby natáčení, jsem poněkud překvapen z toho, že rychlík z Ženevy do Stockholmu bez zjevných obtíží proráží železnou oponu a socialistické Polsko je ochotno zametat průšvih poněkud kapitalističtějších USA.

"Muž, který zastupuje sám sebe, má za klienta blázna." Sledovat mafiána šaškujícího před soudem by bylo celkem zábavné, kdyby se nejednalo o skutečný proces, během kterého byla celá mafiánská chátra shledána nevinnou. Mohu se jen domnívat, zda rozsudek ovlivnily výhrůžky či finance, ale z principu mi vadí stavění pomníků skutečným šmejdům na filmovém plátně.

Dvanáct rozhněvaných mužů v uzavřené místnosti argumentačně dokazuje, že k natočení geniálně napínavého snímku není třeba astronomický rozpočet, několik trikových studií ani barevný film. Nikdy jsem neviděl tak skvělý film ze soudního prostředí, nikdy bych nevěřil ve svůj fascinovaný pohled na hádající se chlapy, do této doby jsem ještě nikdy film v půlce nevypnul, abych si ho dal hned znovu od začátku a poprvé jsem viděl, že počáteční stav 1:11 se dá za hoďku a půl bez velkých obtíží otočit. A to nehrála Barcelona s Houslicemi.

"Lidi musíte praštit palicí a pak najednou zjistíte, že jsou velmi pozorní." Tak v tom má John Doe pravdu a mě svými kousky hodně zaujal. Oni se snažili i oba detektivové, ale kukuč trpělivýho Somerseta mě chvílemi nudil a naspeedovaný Mills si zase občas zasloužil tyčí do palice. Já jsem měl jedinej problém s tím, že jsem se nikdy neprošel Dantovým Peklem a tak jsem se občas ztrácel v náznacích. A jelikož pravidelně páchám dva ze sedmi smrtelných hříchů, tak se začínám ohlížet, jestli mě nějakej pozemskej Bůh nehodlá sejmout obzvláště trýznivým způsobem. Takováto detektivka mi zkrátka chutná, ale přesto bych občas vyměnil pečlivý budování atmosféry za lehký zvýšení tempa.

"Říkají, že jsi svéprávnej. Víš, co to znamená? Povozíš se na blesku." Mám slabost pro zbabělé protekční pochcánky, takže mě strážný Percy Wetmore dost bavil. Hned bych mu nasadil svěrací kazajku a šoupnul ho do izolace. Ostatní strážní byli jen takový kompars, který se tvářil vznešeně, přihlížel zázrakům a chránil myš. Ovšem zázračný steroidový analfabet John Coffey byl úžasný. Chci ho mít doma v krabičce od sirek, až mi bude nejhůř. Ale stejně mě nakonec nejvíc bavily provokace vězně Billa Whartona, který té přípravě na popravy dodával alespoň trochu života. Jinak však musím smutně konstatovat, že i když je Zelená míle skvělý film, tak prostě nezvládám, když mě někdo chce tři hodiny v kuse dojímat.

Násilné snímky o zparchantěných mafiánech mne obvykle nechávají chladnými, ale tenhle má skvělou atmosféru, disponuje skvěle šeptajícím cappem di tutti capi a proměna usměvavého vojáčka v zakaboněného bosse rozhodně stojí za zkouknutí. Přesto se nehodlám stát pravidelným účastníkem oslav úspěchů organizovaného zločinu.

Dle zdejších komentářů se jedná o brilantně zrežírovanou perlu světové kinematografie, s čímž sice mohu souhlasit, ale pocitu nudy jsem se nezbavil ani po několika koukacích pokusech, jejichž smyslem bylo plnohodnotné docenění snímku. Možná je to tím, že už jsem mladý příliš dlouho na to, abych stavěl rebelii nad řád, ale spíše je to potvrzením skutečnosti, že u Formanových filmů jsem nikdy žádný umělecký orgasmus nezažil.

"Sterne, pokud tato továrna kdy vyrobí nábojnici skutečně vhodnou k střelbě, budu hrubě nespokojen." Sledovat tříhodinové černobílé drámo takřka bez známek jakéhokoli odlehčení, tak to skutečně není nic pro mne. Zvlášť, když to celé pojednává o týpkovi spokojeném s levnou pracovní silou, kterého se Spielberg rozhodl, v rámci nekompromisního tažení za Oscarem, obléct do oděvu svatého.